Aktuální rozšíření Koronaviru Covid-19

Civilizace

Pojem civilizace (též civilisace) má vícero významů vztahujících se k lidské společnosti. Slovo „civilizace“ pochází z latinského slova pro měšťana nebo občana, civis, z jeho adjektivní formy, civilis. Být „civilizovaný“ znamenalo především žít ve městě, v němž panuje ústava a právní normy dané společnosti, v tomto případě římské občanské právo, které bylo shromážděno do konsolidované podoby v Corpus iuris civilis v 6. století na podnět byzantského císaře Justiniána I. (483–565).

V širším významu je jako civilizace označována jakákoliv výrazná skupina, ať už komplexní a bydlící ve městech nebo jednoduchá, kmenová. Tento význam je často vnímán jako méně exkluzívní a etnocentrický, na druhou stranu také méně užitečný a smysluplný než první. Při tomto užití je civilizace prakticky synonymní s kulturou.

„Civilizací“ občas označujeme lidskou společnost jako celek, například ve větách „Jaderná válka by mohla znamenat konec civilizace.“ nebo „Po třech týdnech bloudění v divočině jsem s radostí uvítal návrat do civilizace.“ Navíc je slovo v tomto významu užíváno také k odkazování se na potenciální globální civilizaci.

Anglický antropolog 19. století E.B. Tylor definoval civilizaci jako život ve městech, organizovaný vládou a usnadněný písmem. Zakoupený či odcizený nadbytek zdrojů umožňuje specializaci. Současný americký antropolog John H. Bodley píše, že hlavní funkcí civilizace je organizace sítí ideologické, politické, ekonomické a vojenské moci, které pak rozdílně pomáhají privilegovaným domácnostem. Jinak řečeno, v civilizaci instituce jako církve, korporace a armády existují proto, aby přesouvaly zdroje a moc vládnoucím elitám.