Sumerové

 

Sumer, sumersky Ki-EN/EME-GIR15 (Země místních pánů, Země pánů jasu či Země sumerského jazyka), akkadsky také Šumiru, je považovaný za jednu z nejstarších civilizací světa (4000 př. n. l.–2000 př. n. l.). Tato civilizace a region existovala v jižní části Mezopotámie (oblast mezi řekami Eufrat a Tigris mezi Bagdádem a Perským zálivem). Jeho obyvateli byli krom později příchozích semitsky hovořících Akkadů hlavně Sumeřané, kteří se ve vlastním jazyce označovali za „Černohlavce“.

Mezopotámie (z řeckého Μεσοποταμία, Mesopotamia, „země mezi řekami“ nebo „meziříčí“; arabsky بلاد الرافدين bilād al-rāfidayn, syrsky ܒܝܬ ܢܗܪܝܢ beth nahrain, „země řek“) je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv. úrodného půlměsíce. V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu.

Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše.