Templáři

Řád templářů byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat už jen pouze Řád maltézských rytířů nebo Řád německých rytířů. Celý název řádu zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), obecně se používá termín rytíři templu, templářští rytíři či jen templáři.

Řád byl pravděpodobně založen roku 1120 jako důsledek první křížové výpravy do Svaté země (1096–1099). Zrušen byl v roce 1312 bulou Vox in excelso jako řád nepotřebný, čemuž dozajista pomohla nařčení z hereze. Řád nebyl nikdy obnoven.

Původním úkolem řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma po jeho obsazení. Řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev, čímž se jeho původní poslání změnilo na ochranu celého nově založeného Jeruzalémského království proti nepřátelským muslimským sousedům.

Znakem řádu byly bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže. Podoba kříže nebyla přesně stanovena a jeho podoba byla takřka libovolná, nejčastěji to byl rovnoramenný kříž červené barvy s rozšířenými konci (kříž tlapatý). V jistých případech se objevuje i kříž černé barvy. Oděvy černé či hnědé barvy s červeným křížem nosili prostí členové bez šlechtického původu (řádoví bratři a seržanti), duchovní (řádoví kaplani) a turkopolové.