Kabala

Židovské tajné učení, jehož základem je esoterní judaismus, podle G. Scholema (1957) druh židovské mystiky. Původ kabaly je nejasný: podle legendy sdělil bůh toto tajné učení Mojžíšovi na hoře Sinaj, a ten je dále předal několika vyvoleným. Celá staletí se pak šířilo jen ústním podáním. Neokultisté kladou základy kabaly do V. stol. po Kr. a odvozují ji od gnose (v.), což je sporné. Samo slovo “kabala” (původně psáno se dvěma “b”) je odvozeno ze slova “kábal” (“kébil”), které znamená obdržet něco, resp. ze slova “kibbel”, které znamená ústně něco sdělit, obdržet ústní sdělení. Hebrejsky se slovo kabala píše - odprava doleva - l k q (l-b-q). Zdá se, že nejspolehlivější je spojovat původ kabaly s historickou osobností Mojžíše, neboť se na jednom místě v Mišně (sepsané r. 180 po Kr. rabínem Judou; tvoří součást talmudu) se praví: “Mojžíš dostal (“kibbel”) na Sinaji Thoru (tj. Zákon) a předal ji (“messara”) Josuovi...” Slovo “kibbel” se zde vykládá jako “obdržet něco seshora”, tedy něco jako zvěstování. Někteří kabalisté odvozují kabalu od praotce Abraháma, jiní dokonce od Adama. Výše citovaná pasáž z talmudu v podstatě říká, že Mojžíšovi se dostalo na hoře Sión božího zvěstování, které předal Josuovi. V bibli se však hovoří pouze o tom, že Mojžíš měl vystoupit na horu Sión k bohu spolu s Árónem a převzít zde pro lid boží přikázání (II. Mojž. 19 - 20). Potom však Mojžíš na horu Sión vystoupil znovu, tentokráte sám, aby od boha dostal “kamenné desky - zákon”. Oblak zakrýval horu po šest dní a Mojžíš tu pobýval čtyřicet dní a čtyřicet nocí (II. Mojž. 24). Z toho, co zde bůh řekl Mojžíšovi, je však zřejmě známo jen něco - a to se týká především božího kultu (podle bible “směrnice pro vybavení kultu” a také “provedení směrnic o bohoslužbě” - II. Mojž. 25 - 40). Máme-li tedy věřit rabínské tradici, bůh sdělil na hoře Sinaj Mojžíšovi tajné učení, které bylo dále po celá staletí sdělováno jen vybraným jedincům. Tímto tajným učením byla kabala.