Akta X - 6. série

23.11.2014 20:31

 

Šestá sezóna to měla jednoduché. Na podzim 1998, kdy byla tato série připravována ke svému vysílání, se mohla Akta X pochlubit všeobecnou popularitou nejen na území Spojených států, ale i v zemích Evropy a Asie. Pátá série byla zatím nejúspěšnější v celé historii seriálu, což ještě umocnil příchod Akt X na stříbrná plátna ve formě celovečerního filmu, který jen během léta vydělal přes 180 milionů amerických dolarů. Nové zástupy fanoušků a globální zájem o seriál tak po právu daly tvůrcům volné ruce. Lidé kolem Chrise Cartera na to zareagovali rozhodnutím, že nebudou troškařit a v nadcházející sezóně si zaexperimentovali tak, jako ještě nikdy předtím. Výsledkem bylo zvýšené množství velmi netradičně pojatých příběhů, které zcela vytěsnily ony konzervativně zpracované hororové epizody ze čtvrté a páté sezóny. Jak konkrétně se změny na celkové podobě seriálu projevily, to si povíme v následujícím tex­tu.

Cesta jiným směrem: Novým směrem se v šesté řadě nevydal jen koncept seriálu, ale i značná část štábu. Rok 1998 byl rokem velkého stěhování, kdy se celá produkce a většina tvůrců Akt X přemístila z mrazivého kanadského Vancouveru do slunečného amerického Los Angeles. To s sebou přineslo několik negativních projevů, protože ne všichni se s Akty X stěhovali, mnoho lidí z původního štábu zůstalo v Kanadě a práce na seriálu pro ně tak skončila. Příkladem jednoho z nejvýraznějších takových tvůrců je režisér a producent R.W. Goodwin, který v prvních pěti letech seriálu režíroval mytologické klenoty jako One Breath, Anasazi, Talitha Cumi či Gethsemane. Goodwin zůstal Kanadě věrný, a tak ho Chris Carter alespoň požádal, aby natočil The End, poslední epizodu seriálu, která na území Kanady vznikla.

Nejvýraznější odlišností, která se projevila v souvislosti se stěhováním, jsou zbrusu nové lokality, v nichž se jednotlivé epizody odehrávají. Hned první samostatně stojící díl Drive představuje Muldera jako rukojmího, který je nucen se svým únoscem podniknout divokou jízdu napříč státem Nevada. Byla by však veliká chyba, kdyby kalifornskou poušť tvůrci nevyužili ještě o poznání víc, a tak hned v následujících epizodách se agent Mulder pod bizarním utajením dostane do přísně tajné a vojskem střežené základny Area 51 v nevadské poušti (Dreamland). Jistě uznáte, že všechno toto jsou místa, na která bychom se v předcházejících pěti letech dostali jen ztěžka.

Nejde tu však pouze o přirozené exteriéry, ale taktéž o nejrůznější studiová kouzla. Nezapomínejme, že jsme v Los Angeles, ve městě filmu a iluze, a tak není problém vydat se například na luxusní britský parník Queen Anne (Triangle), nebo do obřího vojenského hangáru z 2. světové války (One Son). Slušná sledovanost a mimořádná popularita, kterou Akta X v tomto období oplývala, tvůrcům pochopitelně dovolila natáčet výpravné epizody, jejichž realizace byla velmi náročná a drahá.

Ideálním příkladem takové epizody v šesté sérii je bezesporu Triangle, kterou si napsal a zrežíroval Chris Carter. Tato epizoda byla až do sedmé série nejdražším projektem, který kdy v rámci jakéhokoliv televizního pořadu společnosti Fox vznikl. Co vlastně na tomto výletu agenta Muldera do minulosti stálo tolik financí? Nešlo jen o to, věrně postavit interiéry tradičního výletního parníku, ale také všechny herce vybavit věrohodnými kostýmy a dobovými doplňky, což se pochopitelně vztahovalo i na kompars, který činil několik set lidí. Chrisi Carterovi to však evidentně nestačilo, epizoda totiž navíc obsahuje několikaminutovou sekvenci, ve které nedojde k jedinému střihu (je to scéna, kdy Scullyová prochází budovou FBI a v níž k několika drobným střihům nakonec dojde, ovšem ty jsou tak nenápadné, že si jich bez upozornění ani nevšimnete). Po technické stránce se nakonec Triangle vydařila a více či méně zaslouženě se stala jednou z nejpamátnějších epizod celého seriálu.

Nerealita: Problematika sny versus realita prochází prakticky celým seriálem, faktem ale je, že v šesté sérii jsme se podobně postavených zápletek dočkali ve zvýšené míře. Zmíněná témata se vyskytují v epizodách Triangle, Dreamland, Monday, Field Trip a především pak ve vánočním speciálu How the Ghosts Stole Christmas. Pokud mohu mluvit sám za sebe, musím říct, že problematika tzv. alternativních realit, ať už ztvárněna v knihách nebo ve filmu, mě vždy přitahovala. K takovýmto epizodám šesté série jsem přistupoval se zvýšeným očekáváním a s radostí a klidným svědomím je všechny mohu označit za nadprůměrné. I když, přiznám se, nadšení z některých z nich postupem času relativně dost upadlo (příkladem může být Triangle, který je sice technicky precizní, ale popravdě zároveň asi nejbanálnější z výše zmíněných dílů). Za nejlepší epizodu z celé šesté série považuji nenápadný Field Trip, který je posledním samostatně stojícím dílem. Vyšetřování, které se točí okolo dvou tajemných lidských koster, nalezených kdesi v horách Severní Karolíny, doslova přetéká úžasnou dávkou paranoii a Muldera se Scullyovou vysílá na pravděpodobně nejnebezpečnější misi ze všech dosavadních.

Jakkoliv je vždy obtížné ztvárnit takové příběhy, aby byly pro diváka dostatečně pochopitelné, tvůrci při práci na nich potvrdili svůj um a dlouholeté zkušenosti. Přiznám se, že jediná epizoda, ve které jsem se trochu ztrácel, je How the Ghosts Stole Christmas. Tento půvabný vánoční příběh si pohrává se zvýšeným napětím ve vztahu Muldera a Scullyové. Epizoda vyniká jednou z nejlepších režií a výprav, co jsme v Aktech X kdy viděli. Za scénářem (i režií) stojí duchovní otec seriálu Chris Carter, který si výlet do temných zákoutí myslí obou našich agentů dozajista mohl dovolit. Výsledkem jeho práce byla vskutku jedna z nejbizarnějších epizod celého seriálu a také příběh, který jako jeden z mála přinesl happy end. Ruku na srdce, takových v Aktech X moc nemáme.

Kapitolu samu pro sebe tvoří díl The Unnatural, který je prvním sólovým scénářem Davida Duchovnyho. Málokdo ví, že představitel agenta Muldera počínaje obdobím druhé série spolupracoval na několika mytologických scénářích, které obohatil některými svými nápady. Pomohl tak např. Chrisi Carterovi s epizodami Colony, Anasazi, Talitha Cumi či Avatar. Dosud to však byly pouze drobné návrhy, a tak první ostrou zkouškou se pro Duchovnyho stala právě až humorná The Unnatural z konce šesté série. V příběhu epizody nás scénárista zve na výlet do minulosti, do roku 1947, kdy se v městečku Roswell v Novém Mexiku děly zvláštní věci. O podiv(uhod)nosti této epizody hovoří už jen fakt, že je to jediný nemytologický díl, ve kterém se objeví populární postava mimozemského lovce (kterého mimochodem přivedl na světlo světa právě Duchovny s Carterem v epizodě Colony). S pozadím vzniku The Unnatural je spojena jedna zajímavost, která tolik nesouvisí se seriálem, jako spíše s osobním životem Davida Duchovnyho. Epizoda měla premiéru 25. dubna 1999, pouhý den po narození Davidova prvního dítěte, dcerky Madelaine West. Krom slušné sledovanosti (17 milionů domácností) a nadšených fandovských reakcí se tak Duchovny za svou práci dočkal dárku vůbec nejnádhernějšího.

Mulderův rodinný život: Málokdo si všimne, kolikrát si v šesté sérii agent Mulder vyzkouší rodinný život. Nejde tu jen o populární Arcadii, kdy Mulder a Scullyová natvrdo poznají, jaký by byl jejich život ve společné domácnosti. Ještě větší snahu musí Mulder projevit v dvojdílné epizodě Dreamland, což je první nemytologický příspěvek do Akt X, který se rozprostírá do dvou celých epizod. Za tímto netradičním příběhem stojí silné scénáristické trio Frank Spotnitz, Vince Gilligan a John Shiban, které spolu s Chrisem Carterem přizvalo k práci na epizodě Michaela McKeana. Ten ztvárnil výraznou postavu Morrisa Fletchera, pracovníka v Area 51, který spolu s Mulderem tvoří základ příběhu. Oba muži si totiž prohodí svá těla, což zapříčiní, že nějakou dobu bude muset každý z nich prožívat životní roli toho druhého. Už samotná zápletka, týkající se záměny identit, má velmi silný komediální náboj.

Epizoda však navíc obsahuje celou řadu vtipných scén, např. Mulder jako otec rodiny, to už samo o sobě vyvolává úsměv na tváři. Jeho konflikty s „dcerou“ i „manželkou“ jsou nezapomenutelné, stejně jako Morrisův zájem o agentku Scullyovou i Skinnerovu sekretářku zároveň. Když jsem pak viděl Mulderovu hádku se starou indiánskou babičkou, nebo konflikt Muldera a Morrise na toaletách, neubránil jsem se hlasitému smíchu. Ve své podstatě by šlo oba díly Dreamlandu označit za bláznivou sci-fi komedii. Krom vtipných momentů nás totiž čeká výprava na proslulou vojenskou základnu Area 51 v Nevadě, která každého fanouška Akt X jistě automaticky přitahuje.

To, na co všichni shippers čekali od pilotního filmu, však přišlo až o několik epizod později, v polovině šesté řady. Arcadia, v níž se Mulder a Scullyová vydávají za manželskou dvojici, aby v uzavřené společenské komunitě objasnili tajemná úmrtí, se dočkala zcela nadšeného přijetí ze strany skalních příznivců seriálu. Už v tak dost novátorské šesté sérii působí tato epizoda jako další z řady čerstvých vánků a její relativně velký divácký úspěch (necelých 18 milionů amerických domácností v premiérovém vysílání) je tak zcela zasloužený. Zajímavostí je, že závěrečné práce na epizodě byly provázeny mnohými technickými problémy, za něž však s odstupem času můžeme být vděční. Původně totiž měla být epizoda odvysílána hned po mytologickém díle One Son, což by v kontextu seriálu asi nevypadalo nejlépe. One Son, o kterém si níže ještě povíme, je totiž klasické mytologické drama, a tak by Arcadia hned o týden působila až příliš nepatřičně.

Práce a něco víc: Mulder a Scullyová se znají už šest let, což je nejen ve světě seriálů skutečně dlouhá doba. Po jejich filmovém dobrodružství za sebou mají dokonce pokus o polibek, a tak není divu, že v šesté sérii se tvůrci rozhodli nechat jejich společný vztah zase trochu narůst. Zároveň však došlo k jakémusi kompromisu, a tak by ve finále měli být uspokojeni jak zapřísáhlí shippers, tak přesvědčení odpůrci jakéhokoliv intimnějšího vztahu obou agentů. Je sice pravda, že v epizodě Arcadia se nám Mulder a Scullyová představí jako manželský pár, přesto bude málokdo považovat dění v této epizodě za něco závažného, co bude v dalších dílech udávat směr. Nemohu však nepochválit autory epizod jako Arcadia, The Unnatural či Field Trip, kteří dokázali podat onu všudypřítomnou péči a starost mezi agenty velmi citlivě a s ohledem na ty, kteří nejsou shippers-pozitivní. Např. v díle The Unnatural projevil velký cit pro podobné shippers okamžiky samotný David Duchovny, který tuto epizodu napsal i režíroval. Nutno dodat, že závěrečné sekvence z Field Trip a již zmíněné Duchovnyho epizody jsou jedněmi z nejlépe podaných shippers momentů, které se v seriálu kdy objevily.

Tyto shippers situace jsou povedené především proto, že nevyznívají nijak lacině, nesnaží se za každou cenu šokovat a vztah obou agentů zachovávají stále velmi komplikovaný. Co ovšem prochází de facto celou šestou sérií, to je ona již zmíněná starost Scullyové o Muldera a Muldera o Scullyovou. Je to spojeno s faktem, že nejspíš ještě nikdy předtím se naši dva agenti nedostali do přímého ohrožení života tak často, jako v této sezóně. V epizodách How the Ghosts Stole Christmas, Agua Mala, Monday, Milagro či Field Trip visí jejich životy doslova na vlásku, a tak je zcela pochopitelné, že si budou vzájemně projevovat pozornost. Dalším velmi podstatným aspektem vztahu Muldera a Scullyové pochopitelně zůstává důvěra, která jako už obvykle dostane nejvíc zabrat v mytologických epizodách. V tomto období je samozřejmě vše umocněno výskytem agentky Fowleyové, která sehraje důležitou roli ve všech mytologických dílech šesté série. Výjimkou však nejsou ani samostatně stojící epizody, viz některé vyhrocené scény z epizod How the Ghosts Stole Christmas či Field Trip.

Dny Syndikátu jsou sečteny: V šesté sérii nás čeká pouhých pět mytologických epizod, což je s přihlédnutím k mytologii všech následných i předešlých sérií (třetí série – 7 epizod, čtvrtá série – 8 epizod a v osmé sérii dokonce 10 mytologických epizod) velmi malý počet. The Beginning je navíc pokračování epizody The End z konce páté série a Biogenesis zase první částí mytologické trilogie The Sixth Extinction ze sedmé série. Téměř veškerá pozornost následujícího textu bude tedy (zcela právem) věnována mytologické dvojepizodě Two Fathers a One Son z poloviny této série. Před tím mi ale dovolte menší odbočku – epizoda The Beginning bohužel není kdovíjak zajímavá (což vzhledem k faktu, že se jedná o pokračování celovečerního filmu, není příliš radostné), přesto se v ní odehraje jedna důležitá událost. Tou je představení nové mytologické postavy, zástupce ředitele FBI Alvina Kershe, který se od nynějška stává přímým nadřízeným Muldera a Scullyové. Kersh, kterého perfektně ztvárnil James Pickens Jr., byl do příběhu dosazen proto, aby se na scéně zjevil opět někdo, kdo bude oba agenty držet na uzdě. Pozici přísného šéfa totiž v období čtvrté a páté série pozvolna opustil Walter Skinner, a tak tvůrci museli onu „osinu v zadnici“ hledat v nějaké jiné (nové) postavě. Pickensův Kersh se nakonec dočkal úspěchu a tvůrci ho do dění průběžně vraceli (stalo se tak celkem dvacetkrát). V osmé a deváté sérii se navíc Kersh objevil ve všech hlavních mytologických dílech a dokonce i v některých samostatně stojících. Naopak Skinner se v průběhu šesté série definitivně stal Mulderovým spojencem, což nastartovala především epizoda S.R. 819, v níž Mulder a Scullyová zachránili Skinnerovi život.

Ale vraťme se k Two Fathers a One Son, tedy k epizodám, v nichž se Chris Carter s Frankem Spotnitzem rozhodli celou předcházející šestiletou mytologii zpečetit a uzavřít. Tyto vysokorozpočtové mytologické díly patří mezi to nejlepší, čeho jsme v mytologii Akt X kdy byli svědky. Carter a Spotnitz jsou staří známí mytologičtí veteráni, kteří nechtěli nechat nic náhodě, a tak k režii obou epizod přizvali Kima Mannerse a Roba Bowmana, pravděpodobně nejvýraznější režisérské osobnosti v celé historii Akt X. Připomeňme, že Manners je se svými 52 epizodami nejaktivnějším režisérem Akt X a Bowman, který ho následuje hned na druhém místě, má na svém kontě všehovšudy 33 dílů. Oběma pánům se s nemalou pomocí nabitého scénáře podařilo natočit nervy drásající, dramatické a efektní rozloučení s tajemným Syndikátem. Je to právě tato neviditelná skupinka mocných, tzv. Syndikát, která v předcházejících letech Mulderovi ztěžovala jeho odhodlanou cestu za pravdou. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že závěrečných deset minut epizody One Son pro mě bylo největším šokem od doby únosu agentky Scullyové z druhé série.

Když se na jaře 1999 tato mimořádná mytologická událost chystala do vysílání, nemluvilo se v upoutávkách o ničem menším, než o tzv. full disclosure, tedy o úplném odhalení. Nakonec se tak skutečně stalo a odpovědí bylo snad poprvé v historii seriálu více, než nových otázek. Sladkým bonusem pak bylo, že jsme se nových odhalení dočkali přímo z úst Kouřícího muže, na kterého si v opuštěném bytě počkal samotný agent Mulder. Pamětníci si tak mohli vzpomenout na epizodu One Breath z druhé série, kdy se Mulder vkradl přímo do Kuřákova bytu a velmi rázně ho vyzpovídal. V epizodě One Son na vás čeká podobná sekvence, která je nejen bohatá na nové informace, ale která je zároveň perfektně zahraná oběma hlavními aktéry. Přes Kouřícího muže se tak dozvíme nejen detaily o únosu Samanthy, ale také o roli, kterou v těchto mimozemsko-vládních machinacích sehrál agentův otec Bill Mulder. Avšak to, že jsou některé otázky zodpovězeny, neznamená, že by se konspirace nemohla dále rozrůstat. Právě naopak, po velké „čistce“ ve One Son pokračuje Kouřící muž v přípravě svých plánů, které na konci šesté série agenta Muldera opět ohrozí na životě. Poslední epizoda Biogenesis totiž rozehrává další kolo konspirací a lží a v sedmé sérii pokračuje dvojicí (na poměry mytologie) velmi originálních epizod, ve kterých se dostaneme nejen do Mulderových snů (doslova), ale taktéž zjistíme detaily vztahu Muldera a Kouřícího muže. Pokud jste si, stejně jako já, oblíbili mytologii prvních pěti sérií, plnou černého oleje a mimozemských únosů, nemusíte se obávat, že byste o ni v dílech Two Fathers a One Son byli ochuzeni. Odkazy na mytologii prvních pěti let seriálu se naštěstí průběžně vracejí, krom již zmíněných epizod šesté série např. v obou dílech The Sixth Extinction ze sedmé řady, v nichž tvůrci odkazují na Mulderův výlet do Tunguzky a jeho nákazu černým olejem.

Není vše zlato, co je v šesté sérii: Šestá série má své nedostatky, některé menší, některé větší. Bylo by tedy chybou domnívat se, že je toto období zcela bezproblémové. Zároveň by to však bylo vcelku pochopitelné, protože i já osobně jsem o šesté sérii snad zatím vždy psal s velkým nadšením a před několika lety jsem toto období dokonce označil za jedno z mých nejoblíbenějších v seriálu. Čas však plyne a názory se upravují (či úplně mění). Šestou řadu stále považuji za nesmírně silné období, přesto se zde najde několik epizod, které jsou nevýrazné a tedy nezajímavé (zvláště pak v kontextu s epizodami velmi kvalitními). To je příklad dílu Terms of Endearment, který následuje hned po populárním Dreamlandu a vánočním speciálu, nebo epizodě Alpha, jež byla vysílána jen týden po úspěšné Arcadii. Nechci se zde však odvolávat jen na umístění, které ta či ona epizoda má v šesté sérii. Terms of Endearment sice zapadla mezi úspěšnějšími sousedy, ale je prostě fakt, že příběh pojednávající o samotném ďáblovi, který nebohým ženám krade děti, je potřeštěný a přehnaný v tom horším slova smyslu. A ničemu nepomůže ani sympatický Bruce Campbell, známý to Ash z kultovní hororové série Evil Dead režiséra Sama Raimiho.

Ze všech opomíjených epizod mě mrzí situace především u dílu Tithonus, který se o své místo na slunci popral se špičkovými mytologickými díly, jež jej obklopují (vedle Two Fathers je to S.R. 819, vynikající jednodílná mytologie zabývající se Walterem Skinnerem). Příběh o postarším osamělém fotografovi, který se předhání se smrtí, je nejen výtečnou mysteriózní detektivkou, ale i podmanivým dramatem o osamění a touze najít kýžený klid. Hodí se rovněž připomenout, že díky některým svým prvkům je tato epizoda často srovnávána se slavnou Clyde Bruckman’s Final Repose ze třetí série.

Za vyloženě špatné bych v šesté sérii označil tři epizody – The Rain King, Alpha a Trevor. První z jmenovaných je na tom sice nejlépe, ale i tak se jedná o propadák, z něhož jsem si zapamatoval snad jen létající krávy. Spíš než zápletkou by však The Rain King mohl zaujmout pochybnostmi některých fanoušků, zda tato epizoda není ve světě Akt X pouze fiktivním příběhem. Problémem se totiž jevila datace, tedy přesné časové zařazení epizody v rámci seriálu. Zatímco úvodní scéna se odehrává na den sv. Valentýna (tedy v únoru), Mulder se Scullyovou přilétají na místo činu až po dlouhých šesti měsících. Když jsem pátral po dalších detailech, zjistil jsem, že úvodní scéna se odehrávala v únoru 1998, tedy přibližně v polovině páté řady (někdy krátce poté, co agenti vyšetřovali bizarní případ v epizodě Bad Blood). To by znamenalo, že Mulder se Scullyovou začali tento případ vyšetřovat někdy na přelomu srpna a září 1998, tedy o přestávce mezi pátou a šestou řadou, kdy se odehrával první celovečerní film. Věru zvláštní zástavku si Mulder se Scullyovou udělali, že?

Nic se nestalo: Veškeré dohady nakonec utnul samotný Chris Carter, který dodatečně vypustil seznam tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se ve světě seriálu Akta X nikdy nestaly. Tvůrce seriálu takto označil epizody, které jsou příliš mimo dokonce i na poměry Akt X. Výše zmíněná šílenost se v seznamu třinácti epizod nachází taktéž, a tak si v ní tvůrci koneckonců mohli dovolit prakticky cokoliv. Mimochodem, vcelku vypovídající je, že šest z celkových třinácti „never happened“ epizod pochází ze šesté série.

Nepopsatelná: Šestá série vtrhla na scénu nebývalým stylem a svým divákům vyprávěla jedny z nejoriginál­nějších příběhů, na které jsme v Aktech X kdy narazili. Tvůrci se zároveň rozhodli přidat do celého toho mixu ještě pořádnou dávku humoru, což byl po pěti letech převážně temných Akt X krok dosti vítaný. Epizody jako Triangle, The Unnatural či Arcadia nemusíte milovat, ale stejně tak nemůžeme nevidět obrovskou dávku inovace a originality, kterou tyto a jim podobné kousky oplývají. Názor na šestou sérii si musí udělat každý zvlášť, z mého pohledu však přišli tvůrci s celou řadou originálních a nezapomenutelných případů, které nepostrádaly nápaditost, originalitu, ani humor. Humor, který se bohužel v další sezóně až příliš radikalizoval.

 

Kontakt