Boží zázraky
Ježíš již během svého pozemského života vykonal několik obdivuhodných zázraků. Na více místech v Písmu se zdá, že tyto zázraky konal neochotně a jakoby násilím. Při prvním zázraku proměnění vody na víno v Káně Galilejské se nejprve brání, že ještě nepřišel jeho čas: "co je mě a tobě do toho ženo? Ještě nepřišla má hodina" (Jan 2,4), později se přísně oboří na farizeje a saduceje žádající znamení z nebe: "Zlé a nevěrné pokolení žádá znamení. Ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení proroka Jonáše" (Mt 12,39). Neučiní zázrak ani když mlčky stojí před židovskou veleradou a Pilátem, odmítá udělat zázrak na výzvu lotra na kříži ... Ježíš nechtěl, aby se lidé chodili dívat na jeho zázraky, ale aby uvěřili v jeho slova, aby uvěřili v něj jako v Božího syna a Spasitele. Aby bylo snazší pro jeho učedníky uvěřit jeho slovu, koná i zázraky, aby ukázal svou Božskou moc. Nekoná zázraky samoúčelně, na počkání, a tehdy když to od něj očekávají. Zázraky koná tehdy, pokud to On uzná za nutné. Paradoxně nekoná zázraky před těmi, kteří v něj nevěří, ačkoli "logicky" by se dalo předpokládat, že by nějakým zázrakem přesvědčil i ty nejvíc pochybující. Ne, on konal zázraky pro ty, kteří v něj uvěřili, kteří uvěřili, že je může vykonat. Tato víra lidí v něj byla jakoby na začátku každého jeho zázraku. Ježíš se ptá: věříš, že to umím vykonat? A po vyslovení kladné odpovědi Ježíš říká: "jdi, ať se Ti stane, jak jsi uvěřil" (Mt, 8,13) nebo na jiném místě "Vstaň a jdi, tvá víra tě uzdravila" (Lk 17,19. Ježíšovy zázraky nebyly v první řadě ani tak určeny tomu resp. těm, na kom byly zázraky provedeny, jako spíše těm, kteří byli svědky tohoto zázraku, aby je upevnil ve víře v Něho. Jsou zapsané pro nás v Písmu, abychom také věřili v Něho.
Ačkoli nejčastějšími svědky jeho zázraků byli apoštolové a učedníci, a zdálo by se, že jejich víra musí být na základě tolika zázraků a svědectví o jeho Božské moci pevná a neochvějná, přece se jejich víra otřásá v základech, když Ježíš podstupuje potupnou smrt na kříži. Mnozí zapomínají a začínají pochybovat o něm, ačkoli jim o tom říkal dopředu. Jako první ho 3x zapírá Petr. A Tomáš, jako prototyp všech pochybovačů, chce opět nějaké znamení a důkaz, neboť mu nestačí Ježíšovo předtím vyslovené ujištění, ani svědectví ostatních apoštolů, kteří ho viděli po Jeho zmrtvýchvstání. Tomáš je tak předobrazem všech pochybujících, kteří říkají: uvěřil bych v Boha, ale chci jednoznačný důkaz, chci vidět nějaký zázrak, pak uvěřím. Tomášova potřeba vidět zázrak také naznačuje potřebu lidí vidět zázraky, vidět a nechat se přesvědčit o Boží moci. Ježíš však Tomášovi a s ním i všem ostatním říká: "Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili" (Jan 20,29).
Jak by to bylo jednoduché! Vždy když nás zachvátí pochybnosti, nebo se nám zachce něco mít, dosáhnout, nebo vyhnout se něčemu špatnému, požádáme Boha o nějaký malý zázrak a hned se naše víra upevní. Díky Bohu, nebo naštěstí to ale takhle nefunguje. Bůh není žádný automat na zázraky. Nakonec, to by už ani nebyla víra, ale jistota potvrzovaná neustálými zázraky. Žádný vnitřní boj, neustálý zápas o svou víru.
A co tedy zbývá nám, kteří jsme neměli tu výsadu vidět a zažít alespoň některý z Ježíšových zázraků? Skončila už doba zázraků vystoupením Ježíše k Otci před zraky apoštolů a učedníků nebo příchodem Ducha v podobě ohnivých jazyků? Nechává nás Bůh, Ježíš v temnotě našich pochybností nebo občas pomůže, jako Tomášovi, naší slabé víře?
Ježíš dal moc konat zázraky i apoštolům, které poslal do všech končin země, aby šířili evangelium. A přestože už nežijeme ani dobu prvních apoštolů a jejich učedníků, Bůh pamatuje na naši lidskou slabost a větší či menší potřebu vidět zázraky. A proto přichází na pomoc naší slabé víře a podle své vůle, v čase a tam, kde to uzná za vhodné, koná zázraky. Zázraky, které sice nic nepřidávají a nemění na poselství evangelia, na cestě ke spáse, kterou je Ježíš, ale slouží k povzbuzení ve víře a na obrácení mnohých. A zároveň potvrzují zásadní pravdy evangelia a učení Církve. Je pravda, že nikdo by neměl zakládat svou víru jen na těchto zázracích, nebo na očekávání zázraků v jeho životě. Je třeba je vnímat pouze v kontextu Písma, učení Církve a osobního prožívání víry v Ježíše v Duchu Svatém.