Brandýs nad Orlicí

15.08.2014 18:11

 

 

Již dávno opuštěné zříceniny starého hradu pamatují na dojemný a tuze smutný příběh, který se zde odehrál. V těch dávných dobách žila na zámku v Brandýse dívka šlechtické krve, však nepříliš veselého života. Již jako malé děvčátko byla pomalejší než ostatní děti a celým životem ji provázela smůla.

Stalo se tomu tak. Když se mělo děvčátko narodit, čekali všichni na sudičku. Miminko mělo přijít na svět večer, ale žena, která měla osud předpovědět, se opozdila v lese.

Nad krajem se již snášel soumrak, když se sudička vydala na cestu a v temném lese zbloudila. Než našla cestu ven, potrhala svůj šat o trnité křoví a na hrad přišla až o půlnoci. Ta ďáblova hodina děvčátko proklela bludnou myslí a přiřkla jí, že bude kamkoliv stále pozdě přicházet.

Uběhlo mnoho let a z děvčátka se stala mladá dívka.

Nikdo nevěřil, že by si snad ženicha mohla najít pro svůj začarovaný rozum. Však jednoho dne se do krásné panny zamiloval chudý mládenec, který jí nebyl hoden.

Z veselé panny se stala zakrátko dívka se stále smutnou tváří a utrápenýma očima. Jednoho dne se jí ale podařilo smluvit s milovaným mládencem. Měli se v podvečer sejít na starém hradě.

Dívce se tenkrát podařilo vskutku přijít včas. Odpoledne vyšla ze zámku a cestičkou zamířila přímo k ruinám hradu. Na vrchu stanula ještě před příchodem večera a čekala na svého milého. Avšak nikdy se jej nedočkala. Mladík chtěl svlažit rozpálené tělo v řece a divoká voda jej pohltila.

Od těch dob chodila dívka oděna v černém šatě a až do smrti měla v mysli smrt svého milého. Ani poté nenašla v hrobě pokoje a zjevovala se v troskách starého hradu jako mlhavý, bílý duch.

 

Kontakt