Buddhova vozidla z perspektivy Diamantové cesty

Manfred Seegers

Přehled buddhistických vozidel

Ačkoli Buddha Šákjamuni chodil po většinu svého života pěšky a jen občas překonával větší vzdálenosti na káře tažené oslem, dal prostřednictvím svého učení k dispozici vozidlo, kterým je možné pomaleji, rychleji nebo neuvěřitelnou rychlostí překonat obrovské vzdálenosti duchovního rozvoje. Vozidlo je přepravní prostředek, nástroj umožňující rychlejší přepravu, metoda, která dotyčného přivede k určitému cíli. Vždy existuje výchozí bod, cesta, po které se jede, a cíl – výsledek. Také v buddhismu je vozidlo prostředkem, který dotyčného vede k cíli, a sice ke stavu prostému utrpení, ke stavu veliké radosti a nejvyšší moudrosti.
Buddha sám cestu k vysvobození a osvícení nikdy na různá vozidla nedělil. Konečně, existuje jen jedno vozidlo Buddhova učení. Protože však vyučoval četné metody vždy odpovídající různým schopnostem svých žáků, vznikla z těchto metod různá vozidla duchovního rozvoje. Nejsou navzájem v opozici, nýbrž se jedno o druhé opírá. Když člověk slyší názvy jednotlivých vozidel poprvé, pokud nejsou správně přiřazeny, může to být velmi zmatečné. Tento zmatek může vést tak daleko, že žáci rozvinou zcela nepřiměřenou pýchu, protože věří, že praktikují určité vozidlo, anebo budou kritizovat učitele za to, že si vybírají určitou perspektivu pro prezentaci učení, např. že zdůrazňují některé aspekty určitého vozidla více než jiné.
Protože na cestě je vždy nejdůležitější praktická zkušenost, existuje rozdělení na dvě nebo tři vozidla, které se vztahují především na meditační praxi. Hovoří-li se v této souvislosti o dvou vozidlech, jedná se o vozidla súter a tanter, nazývaná vozidlo příčiny a vozidlo plodu – ovoce. Hovoří-li se o třech vozidlech, pak se to vztahuje k Malému vozidlu (hínajána), Velkému vozidlu (mahájána) a Diamantovému vozidlu (vadžrajána) nebo také Tajnému vozidlu manter (mantrajána). Toto rozdělení na hínajánu, mahájánu a vadžrajánu bere za základ především velké rozdíly v meditační praxi. Bude to lépe pochopitelné, když si to vyjasníme v souvislosti se všemi aspekty, které jednotlivá vozidla tvoří.
Pří jízdě je k tomu, abychom se opravdu dostali k cíli, vždy potřeba mít volný výhled, přiměřené chování a dobrou koncentraci. Proto vždy k absolvování cesty duchovního rozvoje buddhistickým vozidlem patří společně pohled, chování, meditační praxe a plod – cíl. Vychází-li se ze základu tří košů abhidharmy, vináje a sútry, přes tři druhy tréninku moudrosti, disciplíny a meditace, jistě bude dosaženo ovoce, tedy vysvobození a osvícení. Absolvujeme-li cestu, která vede ke konci utrpení, poté, co jsme do hloubky pochopili pravdu o utrpení a jeho příčině, bude ovocem dosažení stavu trvalého nejvyššího štěstí.
Vezmeme-li za základ tyto čtyři charakteristiky vozidla – pohled, jednání a meditační praxi a ovoce, potom se naskýtá rozdělení na dvě, tři nebo devět vozidel. Především rozdělení na tři vozidla je klasické, vzešlo ze všech ostatních. Tato tři vozidla jsou následující: vozidlo šrávaků, pratjékabuddhů a bódhisattvů. U sedmi vozidel se k těmto třem přidávají ještě čtyři třídy tanter: krijatantra, čárjatantra, carva- neboli upatantra, jógatantra a anuttarajógatantra, které se dále dělí na tantru matky, otce a neduální tantru. Devět vozidel se učí především v tradici Ňingma tibetského buddhismu. Zde se tři nejvyšší tantry nazývají mahájógatantra, anujógatantra a atijógatantra
První dvě vozidla, vozidla šrávaků (posluchačů) a pratjékabuddhů (těch, kteří dosahují o samotě) je možné shrnout pod nadřazený pojem Malé vozidlo (hínajána) nebo vozidlo starších ve společenství (théraváda). Vozidlo bódhisattvů (vozidlo ”hrdinů osvícené mysli”) je identické s Velkým vozidlem (mahájána). Odtud se bere dělení na dvě vozidla jako Malé a Velké (hínajána a mahájána). Toto velmi používané rozdělení je tedy pouze shrnutím třech klasických vozidel. Používá se především proto, aby se rozlišilo mezi jižním théravádovým buddhismem a severním mahájánovým buddhismem. Díky takovému zeměpisnému rozdělení je jednodušší odvodit jednotlivé buddhistické tradice.

Čtyři zvláštní znaky třech vozidel
Pohled je filozofickým základem pro meditační praxi, která se vyučuje v jedné nebo více ze čtyř filozofických škol. Ve vozidle šrávaků a pratjékabuddhů to jsou první dvě školy, školy vaibhašiků a sautrantiků. Ve vozidle bódhisattvů se pohled vztahuje buď ke škole ”jenom mysl” (čittamatra) nebo ke škole Velké střední cesty (madhjámaka). Pohledy těchto filozofických škol rozvíjeli Buddhovi žáci poté, co jeho učení pečlivě analyzovali a tak dosáhli obšírného pochopení. Čtyři školy jsou však v různých tantrách zmiňovány i samotným Buddhou.
Chování se vyjadřuje prostřednictvím jednání na vnější, vnitřní a tajné úrovni. Je založeno na odpovídajících slibech, slibech individuálního vysvobození (pratimókša), slibech bódhisattvy a tantrických slibech. Ve vozidlech šrávaků a pratjékabuddhů jde v první řadě o to zbavit se negativního jednání a praktikovat pozitivní. U vozidla bódhisattvů je nejdůležitější být k užitku druhým, jak nejlépe je to možné. Na úrovni tantry je ústředním bodem na základě čistého pohledu udržovat různé závazky spojené s různými odkazy.
Meditační praxe je v každém ze tří vozidel různá. Ve vozidle šrávaků sestává hlavní praxe z kontemplace o Čtyřech ušlechtilých pravdách, u pratjékabuddhů o Dvanácti článcích závislého vznikání. V obou vozidlech se praktikuje meditace zklidňování mysli a vhledu do podstaty mysli. U vozidla bódhisattvů je to buď praxe súter nebo tanter. Vozidlo súter se také nazývá vozidlo příčiny, protože se zde vytvářejí příčiny pro vysvobození a osvícení. V některých způsobech prezentace tu bývají zahrnuta vozidla šrávaků a pratjékabuddhů. Meditační praxe spočívá v přesném zkoumání věcí, prostřednictvím čehož se realizuje prázdnota nebo absence reálné podstaty všech jevů. Vozidlo tanter se nazývá také vozidlem plodu, protože tady se identifikujeme přímo s plodem, s dokonalým buddhovstvím. V něm jsou obsaženy především mocné meditační metody Diamantové cesty.
Výsledek, kterého se dosahuje praxí šrávaků a pratjékabuddhů, je vysvobození z utrpení cyklické existence, stav arhata, přičemž arhatství pratjékabuddhy je stavem o něco vyšší realizace než arhatství šrávaky. Výsledkem vozidla bódhisattvů je dokonalé buddhovství. Arhat zrealizoval, že neexistuje žádné já, žádná skutečná podstata osoby, dokonalý buddha kromě toho zrealizoval i to, že ani jevy nemají skutečnou podstatu. Ze završení obou nahromadění zásluh (dobrých dojmů) a moudrosti se manifestují tři těla (stavy) buddhy. Završení moudrosti vede k realizaci stavu pravdy (dharmakája) k vlastnímu užitku a završení moudrosti vede k realizaci obou stavů formy k užitku bytostem, ke stavu radosti (sambhógakája) a stavu vyzáření (nirmánakája).
Tyto čtyři charakteristické znaky tří vozidel ukazují, že na základě správného chování musí vždy stát meditační praxe spolu se správným pohledem. (Viz článek od M. Seegerse ”Pohled a meditace”.) Pro dosažení opravdové realizace se musí tyto dva aspekty neustále sjednocovat. Pokud chceme dosáhnout cíle, potřebujeme oči, které vidí cestu a cíl, a nohy, které nás k němu donesou. Jen s obojím toho dosáhneme. Tak má každá buddhistická filozofie jenom tento jediný účel, přemoci základní nevědomost v mysli, umožnit přímý prožitek podstaty vlastní mysli, mimo koncepty.
Budeme-li nyní ještě jednou rozlišovat z úrovně prožitku v rámci vozidla bódhisattvů mezi mahájánou a vadžrajánou, mezi sútrami a tantrami, pak bude důvodem pro toto rozdělení na jedné straně zdůraznění meditační praxe, protože pak tím vyzdvihujeme vozidlo tanter nebo vadžrajánu jako obzvlášť rychlé meditační metody, na druhou stranu souvisejí vozidla vzniklá z takového dělení – Malé vozidlo, Velké vozidlo a Diamantové vozidlo s trojnásobným otočením Kolem dharmy (viz. M. Seegers, ”Světové náboženství buddhismus”). Malé vozidlo staví na prvním otočení Kolem dharmy, Velké vozidlo má své těžiště ve druhém otočení, zahrnuje však také třetí otočení, Diamantová cesta staví především na třetím otočení Kolem dharmy, zahrnuje však také druhé otočení.
Druhé a třetí otočení se týká podstaty mysli. Zde se nedá hodnotit lepší nebo horší, neboť při takovém popisu absolutní úrovně se pouze různě klade důraz na odlišné věci. Konečně, podstata mysli je mimo jakékoli popisy. Druhé otočení více zdůrazňuje prázdnotu, prostorovou podstatu mysli, třetí otočení více zdůrazňuje jasnost, jevy v mysli. Správný pohled však Buddha v mnoha textech popisuje jako neoddělitelnost jevů a prázdnoty. Tento pohled vede mimo extrém existencialismu a nihilismu. Je to Velká střední cesta mimo extrémy.
Zdůraznění jasnosti mysli na základě třetího otočení spolu s učeními o buddhovské podstatě se učí především ve starých školách, které jsou více orientovány na praxi. Tato učení o buddhovské podstatě všech bytostí, která již disponují všemi dokonalými vlastnostmi osvícení, jsou vnímána z perspektivy přímého prožitku jako nejvyšší, jako absolutní úroveň Buddhových učení, jako pozadí mocných metod Diamantové cesty.
Nejjednodušším způsobem jak někomu vysvětlit vozidla v buddhismu je začít rozdělením na jižní a severní buddhismus (théraváda a mahájána). Potom dále rozdělit jižní buddhismus na vozidlo šrávaků a pratjékabuddhů a stejně tak obecně rozdělit severní buddhismus na mahájánu a vadžrajánu nebo na sútry a tantry, přičemž je třeba mít na paměti, že to druhé rozdělení se týká především meditační praxe.
Takováto prezentace buddhistických vozidel je jenom krátkým přehledem, který má ulehčit rozčlenění a odůvodnit různé perspektivy. Protože Diamantové vozidlo obsahuje nejkompletnější odkaz Buddhova učení, jsou v něm obsažena všechna ostatní vozidla. Tady je možné se rozvíjet neuvěřitelnou rychlostí a během krátké doby dosáhnout realizace podstaty vlastní mysli k užitku bytostí. Když člověk nemá strach z vysoké rychlosti, neměl by si nechat ujít tuto radost z rychlé jízdy Buddhovým vozidlem.