Červená Řečice

04.08.2012 10:21

 

Je tomu již dávno, kdy na zámku Červená Řečice sídlilo arcibiskupství. Tenkrát byl obyčejný listopadový den. Déšť se mísil se sněhem a vál silný vítr, když na zámek zavítal učený muž. Kalendářníka sem pozval sám arcibiskup, aby na jeho přání zhotovil kalendář svatých. Čerti se obvykle báli k zámku jen přiblížit, ale oné noci jej navštívili. Muž rychle popisoval pergameny a když nastala půlnoc, chystal se ulehnout na lože.

Pojednou však mihotavé světlo louče zhaslo a za okamžik znovu zazářilo jasným plamenem. Před kalendářníkem stanul v oblaku dýmu se sirným zápachem čert. "Neboj se, nepřišel jsem si pro tebe. Posílá mě sám Luciper, kníže pekelný. Myslí si, že bys měl alespoň jeden den v roce věnovat nám čertům."

"To přece nemohu udělat," odvětil kalendářník. Rarach mlčky položil na stůl tři dukáty a zmizel.

Brzy po této noci byl kalendář dokončen a vzdělaný kalendářník Červenou Řečici opustil.

Vrátil se sem až po mnoha letech, kdy bylo třeba kalendář opravit. Hodiny odbily půlnoc, kalendářník seděl opět ve své komůrce a za okny poletoval sníh. Náhle jako by se navrátil o několik let zpět. Znovu se před ním zjevil čert v celé své kráse a pekelně se chechtal.

"Děkuji ti za celé peklo," řekl ďábel. Kalendářník jen nechápavě zamrkal, žádný svátek čertů v kalendáři přece není. Rarach se dal za chvíli do vysvětlování. "Není třeba svátku. Stačí, že neděle jsou označeny barvou pekelnou-červenou. O nedělích si lidé, především vrchnost ať světská nebo církevní, užívají života, tancují, karbaní a opíjejí se."

Když domluvil, postavil před učence pytel dukátů, zasmál se a zmizel. Zůstal po něm jen zápach a darované peníze. Nebýt právě těch dukátů a červeného označení nedělí, učený muž by nikdy neuvěřil, co se stalo.

 

Kontakt