Čistý pohled na tělo, řeč a mysl

22.06.2014 09:38

Gendün rinpočhe

Pročištění na nejvyšší úrovni.

 

S čistým pohledem, tak jak jej rozvíjíme ve vadžrajáně, můžeme rozpoznat pravou podstatu těla, řeči a mysli.

Na úrovni těla je možné tohoto cíle dosáhnout, pokud si v meditaci představujeme tělo jako jidam. Takový jidam symbolizuje naše skutečné osvícené vlastnosti. Své omezené koncepty o vlastním těle pročišťujeme tak, že si sami sebe představujeme jako úplně čisté. Tato forma praxe nám pomáhá manifestovat stav nirmánakáje nebo-li "iluzorního těla". Kája znamená v sanskrtu "tělo", "manifestace" nebo "způsob bytí", a nirmána znamená "iluzorní". Nirmánakája se manifestuje a je zároveň iluzorní a prázdná, je hrou iluze, jako duha. Díky takové meditaci můžeme rozpoznat, že tělesné formy se objevuj zároveň jako jasné, ale přesto iluzorní, že jejich podstatou je prvotní vnímání. Tak můžeme očistit veškerou připoutanost k tělu a chybným představám o tělu a rozeznat iluzorní tělo, stav zvaný nirmánakája.

Takováto přeměna je možná také na úrovni řeči. Obvyklá řeč se skládá ze zvuků, které používáme pro své osobní zájmy. Recitací textů a zejména manter můžeme svou řeč pročistit. Pak používáme svůj hlas pro čisté účely a řeč tak znovu nabývá dimenze moudrosti. Tato verbální úroveň není jen hlasem, ale je komunikací, a tak může být realizována jako přirozený projev sambhógakáje, "těla radosti". Kája označuje i zde "tělo" a sambhóga se překládá jako "bohatství", "radost" nebo "plnost". Osvícené kvality sambhógakáje nám umožňují působit pro dobro bytostí přirozeným, spontánním způsobem. Pak jsou nám k dispozici bohatství a radost (zářící síla) mysli. Tak se přeměňuje naše obvyklá řeč na čistou, autentickou, přičemž tuto dimenzi přímo prožíváme.

Stejně tak můžeme očistit úroveň mysli, které věnujeme hlavní pozornost. Obvykle vnímáme svou mysl jen velmi omezeně: omezujeme ji pouze na svou vlastní osobu. Mluvíme o "své" mysli a chápeme tento pojem s ohledem na to, co chceme, popřípadě co nechceme nebo čeho se obáváme. Proto je velmi omezený. Díky meditaci rozpoznáváme otevřenou podstatu našeho prvotního vnímání, jeho hloubku nebo šíři - otevřenost, která se objevuje, jakmile se vzdáme připoutanosti k vlastnímu . Pak již neprožíváme mysl jako své vlastnictví, neboť tato představa vlastnictví je také jen myšlenka, a myšlenky jsou hrou mysli.

Meditací mahámudry (skt. Velká pečeť) porozumíme podstatě mysli, neboť tím, že rozpustíme určitou připoutanost, prožijeme prvotní vnímání takové, jaké je - osvobozené od jakýchkoli konceptů. Rozpustit připoutanost v sobě zahrnuje i vzdání se připoutanosti k dualitě: k subjektu a objektu. Pozorovatel, pozorované a akt pozorování jsou obsažené v mysli. Pozorovatel stejně jako to, co je vnímáno, a prostor mezi těmi dvěma jsou jen myslí. Realizace této skutečnosti přináší hluboké uvolnění.

Abychom to ještě jednou shrnuli: Bohatství komunikativních možností se manifestuje na osvícené úrovni jako sambhógakája. Prožívání tělesné formy, která se manifestuje jako iluzorní tanec, je nirmánakája. Obě působí pro dobro bytostí. Rozpoznat toto v mahámudře znamená dharmakáju. Všechny tři káje jsou výrazem svobodné mysli, osvobozené od egoismu a vlastnického myšlení.

Dosáhnout na cestě jasnost

Abychom se mohli touto cestou vydat, musíme nejprve pochopit, co je cesta, co je její základ, kterým směrem se ubírá a s jakým úmyslem se na ni vydáváme. Jinak bychom se mohli dostat do obrovského zmatku. Není-li naše mysl správně vybavena, nebudou ani prostředky, které nám dharma dává a které jsou samy o sobě autentické a správné, použity správným způsobem. Je proto nutné studovat nejprve učení dharmy a přemýšlet o jeho významu:

Dharma je cesta vedoucí k osvícení odtud, kde se nacházíme a od tohoto okamžiku. Osvícení znamená úplnou přeměnu (očištění) obvyklých stavů těla, řeči a mysli v jejich čistý, skutečný stav, v aspekty moudrosti těchto tří úrovní. Osvícení tak představuje úplnou transformaci těchto tří úrovní ve tři těla (stavy) neboli káje. Buddha je osvícená bytost, která tato tři těla zcela zrealizovala. Má všechny vlastnosti, které se na cestě očištění a realizace objevují.

Dharmu praktikujeme, abychom dosáhli této realizace a vysvobodili všechny bytosti. Pokud ale investujeme do dharmy svou energii s osobními cíli, nepřinese to žádné dobré ovoce. Možná si myslíme: "Vlastně nejsem tak špatný (a v podstatě to nemám zapotřebí), ale přece jen se ještě vrátím k učení, abych z něj vyzískal něco pro sebe, aby se mi pak vedlo lépe. Mohlo by mi to být k užitku." Pokud přemýšlíme takto, používáme prostředky dharmy naprosto obráceným způsobem a jsme plně pod vlivem egocentrické připoutanosti. Naše úsilí na cestě pak přijde k dobru jen egu. Stáváme se pyšnějšími a méně tolerantními, rozvíjíme stále více připoutanosti k a staráme se stále více o to, jak bychom uspokojili sami sebe.

Proto je důležité pochopit prostřednictvím studia, přemýšlení a meditace, co je podstatou cesty, proč praktikujeme a kam vůbec chceme směřovat. Jen pak je naše práce opravdu plodná a přináší užitek, který má přinést, a sice užitek všem bytostem. Jinak nám vlastní ego přeroste přes hlavu.

Co je účelem dharmy?

Dharma je jednoduše výrazem lásky a soucitu.

Je pozorností, kterou věnujeme všem bytostem.

Všechny bytosti si přejí stálé a trvalé štěstí, ale kvůli své nevědomosti jsou jako slepé. Hledají štěstí, ale stále se od něho vzdalují. Buddha coby osvícená bytost plná moudrosti a soucitu viděl, jakým směrem je třeba se vydat a učil bytosti, jak cestou a správnými prostředky dosáhnout skutečného štěstí. Zdrojem jeho učení byly moudrost a soucit. Ty pak byly ústně předávány z mistra na žáka a také sepsány.

Osvícené vědomí nemá hranice. Také naše mysl může tento stav prožít. Ať už se bytosti nachází v kterékoli ze tří oblastí existence, tedy ať už je to oblast touhy, oblast formy nebo oblast bez formy - všechny tři úrovně jsou prostoupeny myslí. Osvícené vědomí vnímá všechny aspekty těchto tří světů, každý posun a záměr stejně tak jako potenciál, tzn. pozitivní nebo negativní karmu bytostí. Toto vědomí je současně všudy přítomné. Pokud někdo zrealizuje osvícenou podstatu mysli, najde přirozeně díky svému soucitu takové prostředky, aby mohl pomoci - zcela spontánně - všem bytostem v práci se svým vědomím. Dharma není nic jiného než to.

Dharma je výraz moudrosti.

Dharma jsou metody, jež jsou předávány pro dosažení osvícení.

Toto osvícení od nás není v žádném případě vzdálené. Pokud rozvineme správný pohled na tělo, řeč a mysl, sami tento stav prožijeme. Musíme jen rozvinout správnou motivaci a vložit energii, abychom rozvinuli důvěru a použili správné prostředky. Pak se tento prožitek (moudrost) vlastní naší mysli, která všechno vidí a vše rozpozná, spontánně manifestuje. To je práce, kterou musíme udělat. Osvícení není v žádném případě nedosažitelné nebo nemožné.

Vše závisí na tom, jak moc se angažujeme, jakou máme motivaci a jaké vědomí rozvíjíme. Toto vědomí se objevuje prostřednictvím studia a přemýšlení, tak rozeznáme, co je třeba udělat.

Co je to meditace?

Abychom mohli meditovat, musíme pochopit, že svět a všechny bytosti jsou jen hrou mysli. Všechno, tzn. celý svět jevů, se objevuje ve formě myšlenek v naší mysli (na okamžik) a v mysli znovu mizí (znovu se v ní rozpouští). Podstata meditace je v uvědomování si změn, k nimž v mysli dochází: jde o to uvidět, jak se myšlenky v mysli objevují a "vysvobozují se", tzn. nechat je vrátit se tam, odkud se objevily. Cesta tedy spočívá v pozorování své mysli uvnitř a současně zvenku jako svět, vesmír a všechny bytosti a nechat tuto hru probíhat bez připoutanosti, bez snahy zasahovat. To je meditace.

Nyní budeme společně meditovat, neboť to je podstatou všeho. Rinpočhe říká, že všechno ostatní můžeme stejně zapomenout.

Úvod do meditace (od Gendüna rinpočheho)

Nesnažíme se dosáhnout umělé stability tím, že například křečovitě táhneme bradu dolů a dáváme pozor, aby se neobjevila žádná myšlenka. Náš postoj by měl být vznešený a vzpřímený, ale současně otevřený a přizpůsobivý.

Naším úkolem je rozvíjet otevřenost a spontánnost mysli. Přitom se otevíráme poznání, že všechny manifestace, tzn. vše co se objevuje, jsou mimo skutečnost. To vede k uvolnění mysli, a následně i k přirozenému uvolnění těla, jež si zároveň udrží svou důstojnost.

Máme tendenci držet na uzdě své tělo, řeč a mysl. Jsou spoutány myšlenkami a záměry. Napětí udržuje tato pouta a jako reakce vzniká v mysli nevědomost nebo divokost.

Nyní se podíváme na to, jak meditací rozpouštíme toto omezení těla, řeči a mysli. Umožňujeme jí tak, aby se otevřela přirozeným způsobem. Tak objeví naše běžná mysl svou rozlehlost a nakonec i své dimenze moudrosti. Běžná mysl rozpozná samu sebe jako mysl osvícenou.

Jsme-li bez tlaku (nátlaku) a napětí,

neexistuje ani utrpení.

Žádné utrpení nepůsobí radost,

což značí, že mysl je osvícená!

Opravdu to není vůbec těžké.

Ve skutečnosti je mnohem obtížnější

stále k něčemu tíhnout a namáhat se.

Otevřít se a uvolnit není těžké.

Je to dokonce nejjednodušší věc na světě.

Člověk jen nesmí vůbec nic dělat.

Kontakt