Dalajláma
Linie Dajlamy
1. dalajlama - Gendündub (1391 - 1475)
2. dalajlama - Gendün Gjamccho (1475 - 1542)
3. dalajlama - Sönam Gjamccho (1543 - 1588)
4. dalajlama - Jöntän Gjamccho (1589 - 1617)
5. dalajlama - Ngawang Lozang Gjamccho (1617 - 1682)
6. dalajlama - Cchangjang Gjamccho (1683 - 1706)
7. dalajlama - Lozang Kalzang Gjamccho (1708 - 1757)
8. dalajlama - Džampal Gjamccho (1758 - 1804)
9. dalajlama - Lungtog Gjamccho (1806 - 1815)
10. dalajlama - Cchulthim Gjamccho (1816 - 1837)
11. dalajlama - Khädub Gjamccho (1838 - 1856)
12. dalajlama - Thinlä Gjamccho (1856 - 1875)
13. dalajlama - Thubtän Gjamccho (1876 - 1933)
14. dalajlama - Tändzin Gjamccho (1935 -)
1. dalajlama - Gendündub
Gendündub (1391 - 1474) je považován za prvního v linii tibetských dalajlamů. Byl žákem Congkhapy, zakladatele školy Gelugpa.
Podle tradice se narodil v chlévě v rodině kočovných pastevců a do sedmi let vyrůstal jako pastýř. Po této době byl umístěn do kláštera a vyrostl z něj učenec známý po celé zemi.
2. dalajlama - Gendün Gjamccho
Gendün Gjamccho (1475 - 1542) byl 2. tibetským dalajlamou.
Podle legendy se brzy po narození naučil mluvit a prohlásil, že je inkarnací Pemy Dordžeho (rodové jméno 1. dalajlamy). Ve čtyřech letech údajně řekl svým rodičům, že by si přál žít v klášteře s mnichy. Stal se známým učencem a autorem mystické poezie. Hodně cestoval a rozšířil tím vliv své školy gelugpy na větší území. Stal se opatem kláštera Däpung, který byl od té doby úzce spjat s institucí dalajlamů.
3. dalajlama - Sönam Gjamccho
Sönam Gjamccho (1543–1588) byl 3. tibetským dalajlamou.
Sönam Gjamccho byl vůbec prvním dalajlamou, který užíval tento titul. Obdržel jej v roce 1578 od mongolského knížete Altan-chána. Dalaj znamená mimo jiné „oceán“ a lama „učitel“. Ve volném překladu tak dalajalama znamená „Oceán moudrosti“.
4. dalajlama - Jöntän Gjamccho
Jöntän Gjamccho (1589 - leden 1617) byl 4. tibetským dalajlamou.
Stejně jako jeho děd Altan-chán byl mongolského původu. Pouze on a 6. dalajlama nebyli tibetského původu. Byl současníkem a studentem prvního pančhenlamy Khäduba Geleg Palzangpa.
5. dalajlama - Ngawang Lozang Gjamccho
Pátý dalajláma Ngawang Lozang Gjamccho (1617 - 1682) byl prvním dalajlámou, který se stal světským vládcem Tibetu. Pod svou vládou sjednotil do té doby politicky rozpolcený Tibet, reformoval státní správu a navázal styky se zahraničními mocnostmi. Mimoto byl také významným duchovním učitelem tibetského buddhismu a zakladatelem Potály, paláce, který je dodnes symbolem Tibetu.
Pátý dalajláma Ngawang Lozang Gjamccho se narodil dvacátého třetího dne devátého měsíce roku Ohně a Hada (1617) v Čhingwar-tagce v kraji Čhonggjä jižně od Lhasy. I když byl brzy rozpoznán jako převtělenec čtvrtého dalajlámy, bylo toto zjištění z důvodu politické nestability udržováno v tajnosti. Když se poměry poněkud uklidnily, byl chlapec odvezen do kláštera Däpung ve Lhase, kde byl v roce 1625 uveden do mnišského stavu.
V době politického úpadku zajistil pátý dalajláma škole Gelugpa politickou nadvládu nad Tibetem svým spojenectvím s Gušri-chánem (1636 — 1656), vládcem chošúdských Mongolů. Gušri-chán vojensky potlačil odpor krále tibetské provincie Cang, který byl přívržencem školy Karmapa, a zajistil tak pátému dalajlámovi světskou moc nad Tibetem. Roku 1642 byl pátý dalajláma v Žikace slavnostně prohlášen vládcem Tibetu. I když titul tibetského krále získal formálně Gušri-chán a jeho potomci si jej udrželi až do r. 1717, ve skutečnosti světská moc byla v rukou dalajlámů. Dalajláma se ještě roku 1642 vydal na cestu do Lhasy, kterou prohlásil hlavním městem Tibetu.
Škola Karma Kagjü, která se na politickém konfliktu podílela, byla následně v provincii Cang tvrdě pronásledována. Pronásledována byla i škola Džonangpa, která byla dokonce v centrálním Tibetu zakázána. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno skutečností, že škola Džonangpa hlásala nesprávný názor ohledně prázdnoty (sans. šúnjata), ústředního buddhistického pojmu, pravděpodobně ve hře ale také byly i politické důvody.
Roku 1653 vykonal pátý dalajláma oficiální návštěvu u dvora čínského císaře Šun-č', příslušníka nové mandžuské dynastie Čching. V Pekingu byl dalajláma přivítán s velikými poctami, císař jej ubytoval ve Žlutém chrámu, který pro něj nechal postavit.
Pátý dalajláma zreformoval státní správu. Jmenoval hejtmany různých okresů a nové ministry do své vlády. Založil dvě důležitá učiliště, jedno po mnišské a druhé pro laické úředníky, kde se kromě obvyklých předmětů vyučoval i sanskrt, mongolština, astrologie, poezie, lukostřelba a jezdectví. Také nařídil sčítání lidu, aby mohl vytvořit přesnější a spravedlivější daňový systém.
Hned po svém příchodu do Lhasy započal dalajláma v roce 1642 se stavbou paláce Potály na ruinách paláce Thicemarpo, postaveného v 7. století králem Songcän Gampou pro jeho nepálskou královnu. Potála byla dostavěna až roku 1693 po jeho smrti. Dodnes však zůstává symbolem Lhasy a celého Tibetu. Pátý dalajláma nechal také postavit významný klášter Näčhung (nacházející se velmi blízko původního sídla dalajlámů, kláštera Däpung). Klášter byl postaven v okolí svatyně ze 13. století, v níž mělo sídlit božstvo Pehar. V Näčhungu vznikla vládní věštírna, s jejíž pomocí bylo rozhodováno mnoho významných státních záležitostí.
Pátý dalajláma nebyl jen významný představitel školy Gelugpa a světský vládce Tibetu, nýbrž také praktikoval a vyučoval dzogčhen předávaný v rámci školy Ňingmapa. Také byl tzv. tertönem – objevitelem skrytých učení, která v 9. století ukryl Padmasambhava a jeho nejbližší žáci s tím, že až přijde pravý čas na jejich pochopení, budou znovu objeveny. Také na příkaz pátého dalajlámy založilo několik jeho žáků kláštery školy Ňingmapa ve východní provincii Kham.
Pátý dalajláma udělil svému učiteli Lozang Čhökji Gjalcchänovi titul pančhenláma. Převtělenci Lozang Čhökji Gjalcchäna od té doby nesou titul pančhenláma, přičemž držitelé tohoto titulu stojí v rámci hierarchie školy Gelugpa na druhém místě. Jelikož je však pančhenláma považován za vtělení buddhy Amitábhy, kdežto dalajlámové za vtělení bódhisattvy (tj. bytosti teprve směřující k plnému osvícení) Avalókitéšvary, tvrdí někteří pančhenlámovi stoupenci, že ve skutečnosti stojí pančhenláma výše nežli dalajláma.
Dvacátého pátého dne druhého měsíce roku Vody a Psa (1682) pátý dalajlama zemřel ve věku 68 let. Pátý dalajláma byl vynikajícím státníkem, dokázal využít spojenectví s Gušri-chanem ke sjednocení do té doby politicky nestabilního Tibetu. Tibet se stal na dalších 300 let jednotnou zemí, což mu zajistilo relativní politickou stabilitu a prosperitu. Pátý dalajláma kromě svého státnického nadání ovládal velice dobře sanskrt, byl vynikajícím duchovním učitelem a napsal několik knih. Pro všechny tyto výjimečné vlastnosti je Tibeťany nazýván jako „Velký pátý“.
6. dalajlama - Cchangjang Gjamccho
Cchangjang Gjamccho (1. března 1683 - 15. listopadu 1706) byl 6. tibetským dalajlamou.
Narodil se v tibetském městě Tawang a už od narození ho provází mnoho legend. Jako dalajlama proslul svými sbírkami písní a poezie.
7. dalajlama - Lozang Kalzang Gjamccho
Lozang Kalzang Gjamccho (1708 – 22. března 1757), často nazýván jen Lozang Kalzang, případně Kalzang Lozang, byl 7. tibetským dalajlamou.
Narodil se ve městě Litang ve východním Tibetu, v dnešní čínské provincii S'-čchuan. 6. daljalama zanechal v jedné ze svých básní nápovědu, jak 7. dalajlamu rozpoznat. Roku 1721 byl 7. dalajlama oficiálně uveden do funkce.
8. dalajlama - Džampal Gjamccho
Džampal Gjamccho (1758 – 19. listopadu[1] 1804) byl 8. tibetským dalajlamou.
Podle pověsti se brzy po narození často pokoušel posadit do meditační pozice a vzhlížet k nebi. Když o tom uslyšel šestý pančhenlama, prohlásil jej za inkarnaci Lozanga Kalzanga, předchozího dalajlamy.
9. dalajlama - Lungtog Gjamccho
Lungtog Gjamccho (1. prosince 1805 - 6.března 1815) byl 9. tibetským dalajlamou.
Narodil se v roce 1806, případně o rok dříve v tibetské provincii Kham. Roku 1807 byl rozpoznán jako inkarnace předchozího dalajlamy Džampala Gjamccha a byl přenesen do Potaly ve Lhase. Tam obdržel od pančhenlamy jméno Lungtog Gjamccho. Zemřel již ve věku devíti let.
10. dalajlama - Cchulthim Gjamccho
Cchulthim Gjamccho (1816 - 1837) byl 10. tibetským dalajlamou.
Narodil se v provincii Kham na východě Tibetu. Roku 1820 byl rozpoznán jako inkarnace 9. dalajlamy. O dva roky později byl uveden do Potaly. Měl velmi chabé zdraví a zemřel mlád ve věku dvaceti jedna let. Cipön Žagabpa uvádí, že zemřel "prvního dne devátého měsíce" tibetského kalendáře.
11. dalajlama - Khädub Gjamccho
Khädub Gjamccho (19. prosince 1838 - 31. ledna 1856 Potala, Lhasa, Tibet) byl 11. tibetským dalajlámou.
Roku 1840 byl rozpoznán jako 11. dalajlama. Pocházel z vesnice Litang, stejně jako jeho předchůdce, 7. dalajláma. 25. března 1855 byl oficiálně uveden do funkce, avšal již rok na to umírá. Byl to v pořadí třetí dalajláma, který zemřel v raném věku.
12. dalajlama - Thinlä Gjamccho
Thinlä Gjamccho (26. ledna 1857 – 25. dubna 1875) byl 12. tibetským dalajlamou.
Roku 1860 byl rozpoznán jako inkarnace předchozího dalajlamy a 14. srpna téhož roku byl uveden do funkce. V osmnácti letech umřel na záhadnou chorobu – je možné, že jeho smrt měla spojitost s tehdejší politickou situací.
13. dalajlama - Thubtän Gjamccho
Thubtän Gjamccho (12. února 1876 – 17. prosince 1933) byl 13. tibetským dalajlamou. V roce 1878 byl rozpoznán coby převtělenec předchozího dalajlamy Thinlä Gjamccha,[1] načež byl převezen do Lhasy. O rok později byl slavnostně uveden do své funkce, avšak politickou moc převzal až v roce 1895 poté, co dosáhl plnoletosti.
Byl vzdělaný muž a schopný politik, během Velké hry byl nucen uprchnout do Mongolska. Zavedl do Tibetu automobily, elektřinu a telefon a také navrhl tibetskou vlajku.
14. dalajlama - Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho
Duchovní a světský vůdce Tibetu, Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, se narodil ve vesnici Tagccher v Amdu, v severním Tibetu v chudé rolnické rodině 6. července 1935. Když mu byly dva roky, byl rozpoznán jako reinkarnace posledního třináctého dalajlamy. Přesně bylo předpověděno místo, kde se budoucí dalajlama narodí, a jeho vyhledání a označení probíhalo tradičním způsobem.
V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen hlavou tibetských buddhistů. Začal se vzdělávat v palácích Potala a Norbulingka pod vedením svého hlavního učitele, bývalého opata kláštera Gjütö Ling Rinpočheho a mladšího učitele z kláštera Sera Dže, učence Thičhang Rinpočheho. Začal obvyklým způsobem výuky – logikou, prádžňapáramitami, abdidharmou a vinajou spolu s historií, poezií, astrologií a později s rozsáhlými studiemi tanter. Také významný učenec lama Tändzin Gjalcchän měl vliv na jeho výchovu. Dalajlama získal hodnost lharampa geše ve věku čtyřiadvaceti let. Ještě před dosažením dvaceti let se začal učit anglicky.
Ve věku šestnácti let musel dočasně převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy, vlivem problémů, které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací. Na pozvání Mao Ce-tunga navštívil Čínu v roce 1954. Mezi tibetským národem a čínskou armádou však nebyla možná žádná dohoda. Sedm dní po občanském povstání proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Bylo mu poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v exilu v malém městečku Dharamshala na severu země. Více než sto tisíc jeho krajanů bylo ochotno následovat ho do exilu, většina z nich se usadila v Indii a Nepálu. V Indii zůstává dalajlama duchovním vůdcem tibetského národa a oficiálním představitelem jeho vlády v exilu.
V roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti, činnost, za kterou byl vyznamenán Nobelovou cenou v roce 1989. Jeho aktivity jsou velice široké: výuka, zasvěcení a přednášky o buddhistických textech pro četné posluchače v Bodhgáji, Dharamsale a různých jiných místech v Indii. Při svých cestách, které často koná po celém světě, přednáší o buddhismu a světovém míru. Velmi intenzivně studoval učení všech čtyř tradičních škol tibetského buddhismu a obdržel přitom od jejich hlavních učenců a udržovatelů linie znalosti a zasvěcení.
Napsal mnoho knih, mezi nimi dvě autobiografie Má země a můj lid a Svoboda v exilu.