Destrukce pralesů
Tropické deštné pralesy pokrývají asi 10 milionů kilometrů čtverečních a hrají životně důležitou úlohu v globálním ekosystému. Nebezpečí jim však hrozí z mnoha stran - týky, mahagony a ostatní stromy s cenným dřevem jsou poráženy pro potřeby nábytkářského průmyslu. Rozlehlé plochy lesů jsou káceny, aby uvolnily místo pro chov dobytka na maso. V Brazílii je také velké množství stromů ničeno rozsáhlou těžbou bauxitu.
I když typický deštný prales pokrývá jenom 6% zemského povrchu, je domovem dvou třetin živočišných druhů na Zemi. Potřeba zachránit deštné pralesy je neoddiskutovatelná. Podle odhadů vyhyne následkem odlesňování v letech 1990–2020 každý den přibližně 50 až 150 živočišných druhů. Mnohé z nich vyhynou dříve, než je člověk stačí vůbec objevit. Odhaduje se, že v současnosti žije v deštných pralesích přes 50 milionů druhů bezobratlých. Dosud bylo ale identifikováno pouze něco přes jeden milion druhů hmyzu.
Na ploše o rozloze 1000 hektarů lze nalézt až 750 druhů stromů a 1500 druhů kvetoucích rostlin. Oproti tomu například v lesích na pahorkatinách a horách v ČR roste jen 10 různých druhů stromů.
Důsledky odlesňování
1. Atmosférické:
Pokračující odlesňování povrchu Země ovlivňuje celosvětové klima. Je totiž jednou z hlavních příčin nárůstu oxidu uhličitého - významného skleníkového plynu - v atmosféře, a prohlubuje tak skleníkový efekt a s ním i globální oteplování. Skleníkový efekt je přirozeným mechanismem udržujícím po stovky milionů let relativně stálou průměrnou teplotu na planetě. Skleníkové plyny jako oxid uhličitý, oxid dusnatý a metan vytvářejí v obalu planety vrstvu, která brání úniku veškerého slunečního záření odraženého od povrchu Země a přeměněného na teplo zpět do vesmíru. Nárůst množství skleníkových plynů však narušuje křehkou rovnováhu a na Zemi se hromadí více tepla, než je přirozené.
Při kácení pralesů se do atmosféry uvolňuje oxid uhličitý, který předtím stromy zadržovaly ve své biomase ve formě uhlíku (udává se, že odlesňování tropických deštných pralesů způsobuje navýšení emisí skleníkových plynů o 10%). Živé stromy a rostliny naopak oxid uhličitý pro potřeby fotosyntézy z atmosféry odebírají, a pomáhají tak zmírňovat skleníkový efekt a klimatické změny.
2. Hydrologické
Odlesňování má vliv také na koloběh vody. Stromy dokáží svými kořeny extrahovat podzemní vodu a uvolňovat ji do atmosféry. Když se odstraní část lesa, zůstává tato voda pod zemským povrchem a to má za následek sušší podnebí. Půda vysychá a v dané oblasti negativně ovlivňuje prospívání rostlin a s tím i živočichů. Odlesňování také snižuje soudržnost půdy a způsobuje její erozi, v důsledku čehož přicházejí záplavy a sesuvy půdy.
3. Půdní
Kořeny stromů zpevňují půdu, čímž zabraňují její erozi. Pokud je vrstva půdy tenká, kořeny ji dokonce vážou až ke kamenitému podloží. Kácení stromů na strmých svazích s tenkou vrstvou půdy zvyšuje riziko jejího sesuvu, který může ohrozit lidská obydlí.
4. Biodiverzita
S vykácením přirozených lesních porostů mizí životní prostředí pro tisíce a tisíce druhů rostlin a živočichů. Snižuje se tak biologická rozmanitost v lokalitě. V globálním měřítku je úbytek přirozených prostředí hlavní hrozbou pro mnoho živočišných i rostlinných druhů. Deštné pralesy jsou navíc nenahraditelným rezervoárem přírodních chemických látek, které by se mohly stát základem léků mnohých vážných civilizačních nemocí současnosti.