Egyptská mytologie

15.08.2014 21:43

Mytologie ve starověkém Egyptě byla spolu s kultem egyptských bohů určujícím prvkem egyptského náboženství. Zahrnuje velké množství často nesourodých a dokonce rozporných samostatných příběhů o bozích a jejich vzájemném jednání, jejichž prostřednictvím je vysvětlována podstata skutečnosti; na rozdíl od ostatních starověkých kulturních okruhů v nich zpravidla nevystupují lidé. Důležitou součástí egyptské mytologie byly mýty královské ideologie, jejichž cílem bylo představit panovníka jako bytost patřící do světa bohů.

Přestože jsou mytologické představy doloženy od nejstarší historické doby a v řadě případů lze poukázat na jejich pravěké kořeny, k jejich uspořádání patrně došlo teprve na konci Staré říše nebo až ve Střední říši, ucelené formy mýtů jsou doloženy teprve z Nové říše a období následujících. Hlavním bohem byl Re, později Amon-Re. Byl to vládce dne a noci.

 

 

Od pradávna vzhlíželi obyvatelé nilského údolí a delty se strachem a úctou k mnoha jevům, které je obklopovaly. Některé z těchto jevů představovaly požehnání, jiné zkázu. Mezi člověkem a světem tajemných božských sil se ve starém Egyptě vytvořilo pevné pouto prostupující veškeré lidské chování. Některá božstva měla lidskou podobu, jiná zvířecí, další pak podobu stromů nebo zvláštních kamenů. 
Značné úctě se těšil sluneční bůh Amon,který postupně splynul s bohem Re a stal se první mezi všemi bohy. Dalšími nejvýznamnějšími bohy jsou např. Atum- bůh Slunce, Ptah-stvořitel světa, Sachmet- nejmocnější, obávaná a zároveň milovaná bohyně v mnohých městech, která velela poslům smrti a byla zodpovědná za epidemie, Tveret- bohyně hrošice, která pomáhala těhotným ženám a ochraňovala je, Hor ? bůh nebes a Sutech, jenž je nazýván červeným bohem. Byl představitelem nepořádku, násilí, bouřek a válek. Lidé znepřátelených národů byli v Egyptě považováni za Sutechovce. Ke konci egyptské civilizace docházelo k ničení Sutechových obrazů a soch. 
Egypťané věřili v božský původ některých zvířat. Kočka byla pokládána ve staré říši za božskou bytost. Pokud ji někdo zabil, zaplatil vlastním životem. Nebývá zvláštností, že utíká-li Egypťan z hořícího domu, vrhne se zpět do plamenů, protože si vzpomněl na kočku, která tam zůstala. Pokud kočka zajde přirozenou smrtí, obyvatelé domu si na znamení smutku oholí obočí. Posvátná zvířata byla zpravidla pochovávána tak jako lidé. Našlo se obrovské množství mumií beranů,ibisů,paviánů,sokolů,hadů,ryb a pštrosů,z nichž někteří měli dokonce i důstojné hrobky. Neslavnějším posvátným živočichem,zosobňující Egypt,byl nepochybně skarabeus. Egypťané v něm viděli boha Slunce-Rea. Skutečný brouk skarabeus před sebou valí kuličku výkalů,ovšem posvátný skarabeus byl často zobrazován s červenou koulí před sebou, která představovala vycházející Slunce. 
Za nejvyššího kněze a zprostředkovatele mezi všemi bohy a lidmi byl považován faraón. Chrámy sice sloužily hlavně k uctívání,kultu bohů,ale zároveň byli významnými středisky vzdělanosti, výchovy a umění. Téměř všichni egyptští faraóni považovali za svou povinnost vybudovat na počest boha novou stavbu. Vznikaly tak obrovské chrámové komplexy. V Egyptě se říkávalo, že na počátku nebylo nic,jen Nun. Byl to bezbřehý oceán, jehož vlny se vzdouvaly v nekonečných tmách. Potom se postupně z vodních hlubin začala zdvihat prahmota z písku a hlíny, až se vynořila nad vodu. A právě na vrcholu tohoto ostrůvku se objevilo hladké a dokonalé vajíčko. To prasklo a z něho vyskočil bůh Re, který vše okolo zaplavil zářivým světlem. Ihned se pustil do práce,stvořil své děti-boha země Geb a bohyni nebe Nud a stvořil a uspořádal celý svět.Nud udělala ze svého obrovského těla klenbu posetou hvězdami. Bůh vzduchu Šu- třetí syn Reův,uprostřed podepřel její břicho,vytvořil z ní nebeskou oblohu a oddělil ji od Země.
 

Kontakt