Gurujóga - dostat Karmapovo požehnání
Džamgön Kongthul rinpočhe
Přednáška z Regensburgu 1987
Doprovázel jsem 16. Karmapu, když navštívil podruhé Evropu. Tehdy jsem byl na několika místech v Německu, ale od té doby jsem již neměl příležitost sem přijet. Od dalších lamů jsem však slyšel, jak dobře se tu rozšířilo učení, jak dobře se praktikuje a slyšel jsem hodně o aktivitě Oleho a Hannah Nydahlových. S tím vším jsem velmi spokojen. Učení, které se tu rozšířilo, je učení Karmapy, školy Kagjüpa. Buddha předal velmi mnoho učení, ze kterých vznikly různé cesty. Mezi těmito cestami je cesta mahájány něco zcela zvláštního. Co dělá tuto cestu tak zvláštní?
V rámci mahájány předal Buddha velmi rozdílné metody. Všechny mají původ v nejvyšší moudrosti a jsou na velmi vysoké úrovni. Mahájána obsahuje dva druhy učení: sútry a tantry. Tantra je speciálnější než sútra, protože má k použití větší množství metod. Metody tantry (někdy se tantře říká také vadžrajána nebo mantrajána) bývají označovány jako učení plodu a jsou to nejvyšší učení vůbec.
Abychom je mohli správně použít, potřebujeme mnoho důvěry v metody a mnoho oddanosti, čímž však není myšlena slepá víra. Když jdeme cestou súter, tak se budeme muset nejprve mnoho učit. Například v abhidharmě existuje mnoho učení o vnějším světě a vzniku vesmíru a v madhjámace je velmi mnoho filozofických učení. Zkoumá se jimi intelektuálně a logicky vnější svět a získáváme tak porozumění podstatě tohoto světa, porozumění, že právě žádný skutečně existující svět neexistuje.
Když studujeme toto učení, je důležité, abychom je nebrali jako běžné studium. V dharmě nejde jen o to, abychom se více učili, ale abychom nějak dosáhli svobody nejvyššího osvícení a osvobodili se od utrpení. To je více než jen běžné vzdělání. Vadžrajána je velmi přímá cesta k tomu, aby dharma nezůstala jen něčím vnějším, ale aby se stala zkušeností.
Někteří lidé si sice myslí, že jenom meditovat nestačí, ale chtěl bych, abyste pochopili, že to, co bezpodmínečně potřebujeme, je zkušenost.
Je to sice také dobré, když studujeme různé texty a něco se učíme, ale musíme si být jistí, čeho tím chceme dosáhnout. Když chceme studovat texty, máme ze začátku problémy s jazykem. Mimo to si musíme uvědomit, že v Tibetu někdo platil za učence až po 20 až 30 letech. Já sám jsem se nejprve šest let učil jazyk a pak jsem 18 let studoval texty a ještě dlouho nebudu hotov. Je to tedy velmi dlouhodobá záležitost, pokud se pro to rozhodnete.
Oddanost a čistý pohled jsou důležité. Začínáme tím, že vidíme sebe sama jako čistého, tedy že máme důvěru v sebe sama, v naši buddhovskou podstatu. Tím není myšleno, že se staneme takovým obecným světským způsobem pyšnými a budeme se považovat za někoho lepšího, protože tuto buddhovskou podstatu mají všechny bytosti. Znamená to mít také odvahu praktikovat, nemyslet si, že to nedokážeme, že nemůžeme praktikovat. Měli bychom mít důvěru v to, že my i všechny bytosti v sobě již nosíme nejvyšší moudrost.
První podmínkou pro praxi vadžrajány je tedy důvěra v naši vlastní cenu. Druhou podmínkou je důvěra ve "Tři klenoty", útočiště. Prvním klenotem je buddha, dharmakája, někdo, kdo je plně osvícený, mimo všechna ohraničení a chyby, s plně rozvinutými kvalitami. Druhým klenotem je učení, naše cesta. Všechny metody, které Buddha předal. Třetím klenotem je sangha, ti, kteří nám mohou pomoci na cestě.
Když praktikujeme vadžrajánu, potom se také plně spoléháme na "Tři kořeny": lamu, jidam a ochránce. Lama je zdrojem požehnání. Jidam je zdrojem siddhi, zvláštních schopností. Ochránci jsou zdrojem aktivity. Lama je hlavním kořenem a jidamy a ochránci jsou hrou jeho mysli, jeho aktivitou. Tyto tři kořeny nejsou žádným způsobem odlišné od Tří klenotů.
Nyní, jak je možné, že je stezka vadžrajány nejrychlejší, že umožňuje dosáhnout osvícení během jednoho života? To souvisí s lamou. Na pomalejší stezce bódhisattvy budujeme zásluhy - dobrou karmu - a různými metodami se očišťujeme. Bylo řečeno, že to trvá velmi dlouho, tři nespočetné kalpy (eony), než se osvobodíme od všeho negativního a plně rozvineme vše pozitivní. Trvá to tak dlouho, protože naše jednání je stále ovlivňováno našimi rušivými pocity a my stále děláme něco negativního a to nás sráží zpět. Když se nám však dostane lamovy pomoci, potom díky naší otevřenosti může lamovo požehnání velmi rychle rozvinout podstatu naší mysli, naši buddhovskou podstatu, nejvyšší moudrost.
Požehnání působí díky tomu, že se setká naše otevřenost s požehnáním lamy. Potom to není jen naše snaha, co nás pohání vpřed, ale dostáváme pomoc i od lamy. To dělá naši cestu velmi rychlou a přímou. Když k nám přijde požehnání lamova těla, řeči a mysli a my díky němu budeme schopni spatřit podstatu naší mysli, je to jako probuzení ze spánku nevědomosti.
Otevřenost, která tento proces umožňuje, je něco víc než jenom mít rád učitele, protože umí dobře mluvit nebo protože je nějakým způsobem skvělý. Aby došlo k odkazu požehnání, je především nutné vidět lamu jako esenci všech buddhů, jako zcela čistého; potom bude oddanost velmi hluboká a čistá a požehnání bude moci působit velmi rychle.
Prostředkem jak rozvíjet oddanost je gurujóga, meditace na lamu. U nás je to meditace na Karmapu. Vidět lamu jako esenci buddhů všech směrů a časů neznamená, že bychom ho měli vidět ve fyzické formě historického Buddhy. Jde o to, že podstatou jeho mysli je dharmakája. Dharmakája se potom bez ohraničení manifestuje v různých formách: na úrovni sambhógakáje a nirmánakáje. Můžeme to chápat i takto: podstata lamovy mysli, tedy dharmakája, je absolutním lamou. To, jak se tato esence manifestuje v různých formách, je relativní lama, jak ho známe. Je to to, co můžeme vidět a slyšet.
Když praktikujeme gurujógu, měli bychom vidět všechno jako projev lamy. Jako lamovu hru. Měli bychom se snažit vidět všechny formy jako "lamovo tělo", všechny zvuky jako "lamovu řeč" a vše v mysli jako "lamovu mysl". To neznamená, že by se vnější svět měl změnit, že by měl vypadat jako konkrétní fyzická forma lamy, nýbrž že jev a prázdnota jsou neoddělitelné. Vše, co se manifestuje, je prázdné a prázdnota se manifestuje.
Toto spojení manifestace a prázdnoty je lamovým tělem. Vidět vše jako formu lamy znamená toto pochopit. Lamova řeč znamená to, že podstata řeči je prázdná, tedy že zvuk a prázdnota jsou neoddělitelné. Lamova mysl je neoddělitelné spojení radosti a prázdnoty; všechno, co se v mysli děje, je neoddělitelné od stavu pravdy. To je také význam pojmů jako "dordže-tělo", "dordže-řeč" a "dordže-mysl".
Když meditujeme na lamu, potřebujeme důvěru, aby se mohla rozvinout oddanost, abychom mohli dostat Karmapovo požehnání a rozpoznat podstatu mysli. Naše linie Kagjü je především linií odkazu oddanosti; v mnoha písních od osvícených z naší linie se vždy zdůrazňuje, že předpokladem pro rozpoznání podstaty mysli je oddanost. Oddanost je jako živná půda, bez které nemůže nic vyrůst.
Rozlišujeme tři druhy důvěry: prvním je základní důvěra, taková, že vůbec máme potřebu studovat dharmu a praktikovat, že k tomu nejsme např. nuceni. Druhý druh důvěry je podobný, ale jde hlouběji: potřeba praktikovat a usilovat, se stane větší, protože opravdu rozumíme, jak je to důležité. Třetí druh důvěry souvisí s důvěrou ve Tři klenoty a v zákon karmy. Máme hlubokou důvěru, že všechno naše jednání bude mít následek. Když máme tyto tři druhy důvěry, vznikne hluboká oddanost. Za určitých okolností může být těžké rozvinout k někomu s fyzickým tělem tak čistou oddanost. Pak je možné ji rozvíjet k jidamu, což je také velmi dobré.
Existuje mnoho druhů gurujógy. Pro nás, žáky linie Kagjü, je guruem Karmapa. Někteří lidé si nejsou jisti, který lama je jejich kořenovým lamou. To však není žádný problém, protože když máme k nějakému učiteli zvláštní vztah, potom ho můžeme brát za našeho kořenového lamu a myslet si, že Karmapa je pramenem všech lamů. Když chceme na tohoto lamu meditovat, můžeme to dělat. Musíme ale bezpodmínečně vědět, že esencí tohoto lamy je Karmapa, že tento lama je aktivitou Karmapy. Všechno pochází od Karmapy.
Neříkám to jen proto, že je mým vlastním lamou, nýbrž proto, že existuje mnoho úrovní tulkuů (vědomých zrození) a lama Karmapa se nachází na nejvyšší z těchto úrovní. To znamená, že je plně osvícený a proto, aby pomáhal bytostem, se znovu a znovu zrozuje. Jeho jméno "Karmapa" znamená také "ztělesnění buddhovské aktivity". Černou korunu mu darovalo 100 000 dákyní v okamžiku jeho osvícení. Jako bývá korunován král, tak i Karmapa dostal od dákyní černou korunu jako symbol svého osvícení a své funkce "pána aktivity všech buddhů". Tuto korunu, i když je pro nás neviditelná, má stále. Později byla vytvořena její materiální napodobenina, abychom ji mohli vidět i my jako symbol Karmapovy aktivity.
Gurujóga je esencí naší praxe, i když bychom přirozeně měli praktikovat celé ngöndro. Při praxi gurujógy se nejprve v prostoru před námi objevuje Karmapa nebo jiný lama; potom je však esencí Karmapy. Koncentrujeme se na představu lamy a velmi silně prosíme o jeho požehnání. Zde je dobré, když je oddanost silná, jak jen to je možné, bez pochyb a mimo obvyklé myšlení. Říká se, že oddanost má být tak silná, aby člověk, pokud lama řekne, že voda je oheň nebo opačně, nepřemýšlel o tom, jestli to tak je nebo ne. V hlavě nemá všechny možné obvyklé myšlenky, nýbrž myslí na absolutní kvality lamy a má v ně důvěru.
Pak z jeho čela vychází požehnání, jako požehnání těla s vibrací ÓM a bílým světlem, poté požehnání řeči z krku s vibrací ÁH a červeným světlem a konečně požehnání mysli z jeho srdečního centra s vibrací HUNG a modrým světlem. Nejdříve světla září postupně a potom současně.
Touto meditací se očišťuje tělo, řeč a mysl a dostáváme lamovo požehnání těla, řeči a mysli. Dostáváme také čtyři zasvěcení, která se později budou manifestovat jako čtyři káje, čtyři buddhovské stavy, tedy osvícení. Když takto meditujeme a recitujeme mantru KARMAPA ČENO, stanou se naše tělo, řeč a mysl neoddělitelnými od těla, řeči a mysli lamy a my spočineme v tomto stavu.
Když správně praktikujeme gurujógu, je pro nás možné dostat požehnání, a tím se dále rozvíjet. Také pro praxi jidamu a ochránce platí: bez lamova požehnání se vlastně nebude dít nic. Především na stezce mahámudry je požehnání bezpodmínečně nutné; bez něj se zkušenost jednoduše neobjeví. Někteří lidé si myslí, že gurujóga je jenom příprava, protože patří ke ngöndru, Přípravným cvičením. Nemohou proto správně ocenit její význam. Když ale chceme rozpoznat svoji mysl, tak k tomu gurujóga prostě patří, musíme to dělat. Přitom je naše motivace též velmi důležitá. Měli bychom rozvíjet bódhičittu, osvícený přístup, a meditovat, abychom mohli pomáhat ostatním bytostem. Měli bychom si stále přát, aby všechny bytosti dosáhly osvícení. Když s tímto postojem praktikujeme gurujógu a když je gurujóga naší hlavní praxí, potom jsme na správné cestě.
Co je to přesně "požehnání"?
"Požehnání" není nic substanciálního[1], co by přicházelo z vnějšku. Je to proces, kdy se mysl rozvíjí díky naší otevřenosti k lamovi. Je to to, co se potom děje v mysli. Existují různé druhy požehnání, např. požehnání pro dlouhý život.
Můžeme číst texty o dharmě a získat tak určité porozumění. Když ale potom učitel někomu řekne přesně to samé, může se stát, že se mysl ve chvíli tak rozvine, že pochopíme opravdu hodně. To se děje, protože tu je požehnání.
Co můžeme dělat, abychom stabilizovali oddanost?
To je otázka času. Na začátku je někdy oddanost velmi silná a někdy ne, stejně jako důvěra. To, že se to tak mění, že to jde nahoru a dolů, je právě samsára, podmíněná existence, ve které teď žijeme. Když praktikujeme pravidelně a také posilujeme soucit, tak se důvěra a oddanost stabilizuje. Někdy později nebude již oddanost podmíněná, ale pevná a
[1] něco, co má vlastní podstatu; pozn. překl.
překlad: Jan Matuška