Historie egyptského náboženství

25.08.2013 09:10

Ačkoliv je egyptské náboženství obecně považováno za strnulé a téměř neměnné, není pravdou, že se nevyvíjelo, pouze lze říci, že tento vývoj probíhal pomaleji než je běžné. Přesněji, že procházel jakýmisi etapami a náboženství se tak vlastně vyvíjelo skokem.

Prvotní vývoj egyptského náboženství je kladen do období 5. tisíciletí př. n. l., kdy se na území Egypta začali objevovat první totemističtí bohové ve zvířecí či rostlinné podobě. Tyto představy v průběhu 4. tisíciletí přerostly do uctívání bohyně matky. Lze říci, že tento vývoj je víceméně typický pro mladší dobu kamennou. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí postupně začalo docházet k antropomorfizaci bohů a s tím spojené personifikaci přírodních sil, zvláštní je, že již v tomto období se král stává bohem, byl totiž považován za inkarnaci boha Hora. Ve staré říši (nejčastěji bývá datována 2650 – 2189 př. n. l.) se vytvořily základní teologické školy, jejichž vliv se projevoval až do pozdního období tohoto náboženství. V této fázi egyptského náboženství, přesněji řečeno této víry lze vysledovat několik základních, vzájemně těžko slučitelných proudů. Tyto proudy splynuly časem do jednoho celku. Jednotlivé proudy byly relativně konzistentní a měly stejný základ, ale s odlišným výkladem důležitosti jednotlivých bohů a principů. Vytvořením jednotného náboženství vznikl těžko pochopitelný, vzájemně si odporující celek. Spojení těchto směrů nebylo nikdy dokonalé, což je patrné na tom, že každý vládce preferoval určité bohy, tím vznikali kombinovaní bozi (např. Amon-Re) jejichž funkce nemusela vždy být příbuzná, někteří bozi během vývoje naopak splynuli s jinými. Tyto kombinace nemusely být nutně dvou bohů. Zcela běžné byla kombinace tří a vzácněji i více bohů.

Tato roztříštěnost náboženství byla většinou dána lokálně, kde si daná božstva svoje pozice uchovávala i v čase, ale v jiné čáti země již mohl být za stvořitele považován jiný člen božského pantheonu Egypta. Příkladem může být vzestup do nejvyšších božských kruhů boha Amona, který si takto polepšil, když se Veset, centrum jeho kultu, stalo zároveň i hlavním městem Egypta. Obzvláště k tomuto vývoji pak pomohlo i vyhnání Hyksósů, které uskutečnili právě faraoni z Vesetu, kteří toto dokázali "pod ochranou Amonovou". A právě také nejpozději od panovníků 18. dynastie je faraon považován za Amonova syna, ačkoliv již od 5. dynastie bylo součástí královské titulatury fráze Syn Reův.

Po rozpadu staré říše došlo k nejdynamičtějšímu vývoji tohoto náboženství, prakticky během sto padesáti let se změnil náhled na mrtvé a prosadil se kult Usira, čímž došlo k podstatným změnám v představách co je po smrti, mj. vznikla i myšlenka soudu a celé učení o ba (část duše). Tento rozvoj ustal s počátkem tzv. střední říše 2040 př. n. l., po jejíž trvání se, z hlediska vývoje náboženství v měřítku celého Egypta, nestalo nic. V tuto dobu byly pouze rozpracovány a do systému začleněny myšlenky spojené s Usirovým kultem. Jednotlivá centra lépe propracovala svoje náboženské názory.

Po rozpadu střední říše (1658 př. n. l.) se do Egypta dostalo větší množství bohů ze Sýrie, jejichž vliv je patrný až do zániku nové říše (1070 př. n. l.). Po zániku nové říše se rozvinuly kulty spojené se zvířaty a rostlinami. Zvířata a rostliny již nebyly považovány za zjevení boha, ale staly se samotnými bohy. Zhruba v 6. století př. n. l. nabyla na významu magie, která patrně byla populární mezi prostými lidmi. Dle tohoto názoru, mohli magii provozovat nejen bohové, ale i osoby které ji studovaly.

Po roce 332 došlo k částečné helenizaci Egypta a náboženství tak získalo smíšený charakter, tento trend trval i po roce 30 př. n. l., kdy se Egypt stal součástí Starověkého Říma. Proces helenizace byl ovšem nejsilnější na severu země a čím více na jih, tím byl tento vliv slabší. V náboženské rovině se helenizace projevila například v podobě boha Serapida, který byl splynutím řeckého Dia a egyptského Usíreva.

Toto náboženství zaniklo prakticky až s příchodem křesťanství, které zde zůstalo uchováno ve zvláštní (koptské) podobě dodnes. V této souvislosti je třeba poznamenat, že v Egyptě se křesťanství rozšířilo bez odporu původní víry. To bývá vysvětlováno jednak tím, že došlo k vyčerpání egyptského náboženství a to již nebylo schopno nabízet alternativu, nebo tím, že některé prvky křesťanství zdánlivě odpovídaly původní víře. Křesťanství podobný přístup k domácí víře naopak nemělo, přesto však toto náboženství přežilo pozoruhodně dlouho a poslední chrám byl uzavřen až na počátku středověku, roku 535. V domácí podobě se mohlo udržet ještě i několik let poté, avšak arabský vpád v roce 636 se již nesetkal ani se zbytky nějakého egyptského náboženství.

 

Hlavní náboženské proudy

  • Devatero z Heliopolis (eneáda), hlavním bohem byl Atum
  • Osmero z Hermopolis, s hlavním bohem jménem Re
  • Trojice Chnum-Satet-Anuket z Elephantiny, hlavním bohem byl Chnum
  • Thébská trojice Amun-Mut-Chons, hlavní bůh byl Amun
  • trojice z Memphisu Ptah-Sekhmet-Nefertem, je neobvyklá v tom, že tito bozi nebyli spojováni před vznikem této trojice, hlavní bůh byl Ptah. Tato trojice nese jisté rysy monoteismu.
  • tzv. Usírevovský mýtus a trojice Usírev-Eset-Hor - významná součást náboženství společná pro celý Egypt, Usírev a Eset byli součástí Iunské (Heliopolské) eneády

 

Kontakt