Holotropní terapie

Vlastním termínem holotropní terapie označil Stanislav Grof léčebný postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky, a cíleného uvolnění blokované tělesné energie.

Základem holotropní terapie je dýchání. Po letech praxe dospěli manželé Grofovi k názoru, že určitá specifická technika není ani tak důležitá jako sám fakt, že „člověk dýchá rychleji a hlouběji než obvykle, je plně soustředěn a věnuje pozornost procesům probíhajícím v jeho nitru“.

Podpůrným prostředkem k vyvolání mimořádných stavů vědomí je, a od nepaměti byla, hudba. Vhodně vybraná hudba dokáže podpořit dynamiku rituálu a usnadní celý proces. Při holotropní terapii je třeba se jí plně odevzdat – nepřemýšlet nad ní, ale prožívat ji.

Poslední součástí Grofovy holotropní terapie je cílená práce s tělem (body work). Té se využívá na usnadnění celého procesu. Při holotropním dýchání se zesiluje prožívání a emoce, občas dochází k napětí v těle a fyzickým křečím. Práce s tělem pomáhá tyto problémy překonat a vede k fyzickému i psychickému uvolnění. Takto by měly být zpracovány všechny problémy, které zůstanou ke konci dýchání, aby metoda měla svůj léčebný efekt.