Identifikace s učitelem

08.06.2014 09:33

Ole Nydahl

Co je to identifikace s lamou?

Znamená to být si vědomý toho, že osvícení, které je vně, můžeme vidět jenom proto, že jej potenciálně máme v sobě. Kromě toho bychom měli rozvinout důvěru, že jsme schopni zrealizovat vlastnosti, které nám učitel ukazuje. Nakonec ještě zbývá přenést toto pochopení na praktickou úroveň tak, aby se stalo součástí našeho života.

Je možné udělat na této stezce nějaké chyby?

Ano, chyby jsou možné vždy. Můžeme se například chtít stát kopií lamy, což nemá smysl, protože každý z nás má svůj vlastní styl a individuální způsob jednání. To nejlepší, co můžeme udělat, abychom skutečně zrealizovali vlastnosti našeho učitele, je důvěřovat mu nebo jí a otevřít se našemu vlastnímu vnitřnímu potenciálu. Pak se spolu s požehnáním objeví všechny osvícené vlastnosti. Učitel a žák se ve skutečnosti setkávají v otevřeném prostoru jejich myslí. Pokud tedy mistra pouze následujeme, bude to povrchní a lidé okolo nás se díky tomu nestanou šťastní. Pokud se ale otevřeme prostoru, který v nás povstane následkem rozvíjení důvěry k lamovi a příkladu, který nám lama dává, pak postupně přejmeme jeho vlastnosti.

Co je to plné setkání nebo plný kontakt mezi učitelem a žákem?

Je to prožitek toho stejného zářícího prostoru a toho, že vědomí jednoho i druhého je tou samou radostnou hrou. Spočívá to také v tom, že se zabýváme podobnými věcmi, které jsou plné smyslu. Viděl jsem ve svém životě ty největší lamy - Karmapu a jiné velké mistry - byli vždy nekomplikovaní a uvolnění. Bavili se o naprosto obyčejných věcech, žertovali a smáli se z toho k slzám. Nikdo z nich nemusel nic dokazovat nebo cokoliv vysvětlovat. S postupem našeho rozvoje se všechno stává čím dál jednodušší a svobodnější a my se v souvislosti s tím čím dál více uvolňujeme....

Jak je možné poradit si se situací, kdy je těžké potkat lamu fyzicky. Způsobí to, že se praxe stane těžší?

Samozřejmě že ano. Myslím si ale, že v současnosti máme mnohem lepší situaci než kdykoliv před tím. Na jedné straně je každý žák připraven dát vše za to, aby byl blízko učitele, protože v tom cítí bohatství, ví, jak je to cenné. Na druhé straně historie ukazuje, že setkání žáka s mistrem nikdy nebyla příliš častá. Náš rozvoj nejlépe probíhá tehdy, když se přemisťujeme mezi "teplou sférou" okolo lamy a "studenou sférou" světa, ve kterém žijeme. Potom bychom se měli v praxi snažit použít to, co jsme se naučili. Když slyšíme, že v celé historii školy Kagjü bylo pouze několik případů toho, že lama měl hodně času na předávání učení a udělování rad svým žákům, docházíme k závěru, že dnes máme více možností. Setkáváme se prostřednictvím internetu, knih, bavíme se přes telefon, vidíme se na přednáškách, potkáváme lidi, kteří měli kontakt s učitelem nebo s jeho žáky. Celou dobu dochází k neustálému proudění informací.

V souvislosti s tím bych řekl, že dnes je lama mnohem blíže než kdykoliv před tím.

Jak navázat a udržovat osobní vztah s lamou?

Abychom udrželi osobní vztah s lamou, měli bychom být především upřímní, v opačném případě lama neví, ve kterém bodě se nacházíme. Je velice těžké pracovat s lidmi, kteří neřeknou, o co jim v dané situaci jde, ale chtějí získat její řešení. Při navazování kontaktu s lamou bychom měli ukázat opravdový zájem - čili dát mu opravdu pocítit, že chceme dosáhnout některé z jeho vlastností, že jsme spokojení s jeho aktivitou, chtěli bychom ji předávat jiným a tím způsobem rozšířit jeho učení do světa.

Rozvíjíme na stezce identifikace s lamou pouze jeho neosobní vlastnosti nebo také ty osobní?

Obávám se, že jedno i druhé. Myslím si, že je těžké vyhnout se přebírání individuálních vlastností učitele. Tento prvek následování se ale odehrává na nadosobní úrovni. Například 16. Karmapa a já jsme byli fyzicky odlišní. On byl neuvěřitelně silný, ale měl velká bedra a okrouhlé tělo, já jsem naopak svalnatější typ s tvarem písmene Y. I přes ten rozdíl ve vnějším vzhledu jsem si všimnul, že jsem automaticky přebral některé z jeho zvyků. Je to opravdu zábavné: když například volám děti, používám to samé gesto. Protože je to naprosto proti mé přirozenosti vím, že to mám od něho. Nedávno, když jsem se na něho díval na filmu všimnul jsem si u něj přesně těch stejných pohybů rukou. Pokud jde o dávání požehnání, je to u mě také velice výrazně vidět. Lobpön Cečhu rinpočhe, Kalu rinpočhe a jiní učitelé to dělali tím způsobem, že kladli ruce po obou stranách hlavy žáka a přesouvali je nahoru, zatímco Karmapa jednoduše pokládal ruku na vrcholek něčí hlavy. Sám to dělám nejčastěji stejně jako Karmapa, protože je to pro mě nejpřirozenější. Cítím při tom, že energie plyne z mého srdce nahoru až do špiček prstů a zpátky. Je fakt, že někteří z mých žáků začali skákat s padákem protože jsem jim řekl, že to formuje charakter. Steven, Caty a Gergö mají dokonce i parašutistickou licenci a je to můj vliv - jinak by to určitě neudělali. Když ukazuji, co je dobré zkusit, chci, aby to lidé pocítili také na vlastní kůži a měli vlastní prožitky, aby si nemysleli, že je to něco, co cítí a co prožívá jenom Ole. Nechci, aby jste se vyhýbali prožitkům, ale těšili se z toho že jste teď a tady. Často mluvím o tom, abyste se milovali, a vzpomínám na svůj noční život. Nedělám to proto, abych dokázal, že i takový starší pán jako já může ještě stále prožívat šťastné noci, ale proto, že si myslím, že se lidé nemilují dostatečně často. Myslím si, že většina z nás nevyužívá svůj potenciál, i když často máme mnoho možností k tomu, abychom dali jiným štěstí. Nemluvím o sobě proto, abych se vychvaloval, a zdůrazňuji výjimečnou sílu svých rodičů. Myslím si, že bychom si měli uvědomovat, že máme možnost dávat si vzájemně štěstí a ukazovat lásku. Role učitele vlastně spočívá v tom, aby stimuloval lidi k rozvoji vědomí, které se týká toho, co se děje a toho co bude následovat, k jednání. Celý proces učení spočívá v ovlivňování okolí. Mohu vám říct, že bodem č. 1 v mém pedagogickém repertoáru je chválení lidí za vlastnosti, které by měli rozvinout. Když vidím a cítím, že jsou něčeho schopni, a že se to bude hodit, chválím je za to tak často a při tolika příležitostech, že to nakonec musí začít dělat.

Tomek: Je to jako s mojí knížkou, ke které jsem se nikdy nemohl dostat...

To je pravda. Neustále jsem opakoval: "Tomku jsi výjimečný. Jsi jediný, kdo tu knížku může napsat"... a tak vznikli "Darebáci v rouchu". Také jsem slyšel, že Steven je dobrým lékařem a ptal jsem se ho, jestli v poslední době udělal nějakou zajímavou operaci. Tímto přístupem můžeme způsobit, že se lidé identifikují s tím, co učitel považuje za hodnotné. Ve skutečnosti ale opravdová blízkost mezi žákem a učitelem nastává tehdy, když oba cítí, že jsou svým vzájemným pokračováním. To je nejpěknější a děje se to například mezi mnou a Wojtkem a několika jinými blízkými přáteli. Neexistuje mezi námi oddělení, je tam pouze svobodná výměna.

Jakým způsobem se můžeme dozvědět, kdo je naším kořenovým lamou?

Měla by ses podívat na sny, jsou velice důležité. Pokud se ti o někom zdá, znamená to, že s ním máš velice blízký vztah, nebo bys ho chtěla mít. Měla bys také pomyslet na krajní situace, protože toho hodně ukazují. Pokud máš problémy, tak se zamysli, kdo by ti mohl opravdu pomoci, o koho by ses mohla opřít - právě od něj by ses mohla nejvíce naučit. Kromě toho by mohl být naším kořenovým učitelem také ten, vůči komu jsme nejvíce otevřeni, a ke komu máme nejvíce důvěry. Pokud si myslíš, že nějaká paní nebo pán jsou neohrožení a že říkají a dělají to samé, tak by pro tebe mohla být velice užitečným hlavním učitelem právě taková osoba. Stává se také, že s nějakým lamou máme vztah z minulého života. Pak budeme mít všechno - sny, reálné prožitky a spontánní důvěru, což je nádherné.

Co může oslabit náš vztah s učitelem?

Může k tomu vést pýcha, která je něčím velice nebezpečným. Pokud si myslíš, že víš věci lépe než učitel, měla by sis to prověřit a zeptat se ho, jestli můžeš být jeho mistrem, protože v opačném případě nastane konflikt zájmů. Lama se pak bude moci rozhodnout, jestli se chce stát tvým žákem. Na jedné straně je ambice v určitém smyslu přirozená, ale na druhé straně je stejně normální i to, že se v nás časem začne objevovat čím dál více vděčnosti, protože začneme být čím dál více přesvědčeni o tom, že všechny ty výjimečné vlastnosti jsou také v nás. Taková hluboká vděčnost je znakem toho, že se opravdu rozvíjíme. Potkal jsem v životě různé guruy, také ty nebuddhistické, zmatené nebo různé jiné. Někteří z nich tvrdili, že je jejich učitel nebyl schopen nic víc naučit. Protože jsem sám lama, když jsem to slyšel, myslel jsem na ty, kterým jsem nebyl schopen nic přinést - pýcha ničí všechna učení, jaká můžeme dostat. Způsobí, že zkostnatíme a nakonec jsme jako dinosaurus: běžíme naslepo, všechno ničíme a nic dobrého z toho nevzejde. Viděl jsem několik takových případů a vím, že je to něco, na co bychom skutečně měli dávat pozor. Existuje však také pýcha zahrnující, která nám ukazuje, co spolu můžeme udělat. Kromě toho je dobré být pyšný na linii odkazu a mít pocit, že práce, kterou děláme, je důležitá.

Co ničí vztah s učitelem?

Pokud mu opravdu chceš uškodit - to vytváří odstup. Pokud o tom učitel ví, bude se snažit ten vztah udržet, ale sejde s ním o úroveň níže. Když někdo není schopen vidět, že to, co učitel dělá a myslí, je rozumné a shodné s nejvyšším pohledem, dokonce i když žáka provokuje, co se politiky týče, nebo sráží jeho pýchu, měl by mu lama nabídnout vztah na úrovni mahájány, kdy sdílíme pozitivní činy, dobrá přání a je nám spolu dobře. Náš vztah v tomto případě schází o úroveň níže, ale stále ještě funguje, je to sice těžké, ale je to pořád možné. Pokud se ale pýcha, hněv nebo arogance prohlubuje, pak sestupujeme na stezku hínajány, máme k sobě úctu za to, co neděláme a za to, že jsme dobrým příkladem. Snažíme se to udržet tak dlouho, jak můžeme. Pokud jsou ale problémy vážné, myslím si, že pocházejí z minulých životů. Pokud chce v této situaci žák učiteli uškodit a ten vidí, že žák prožívá překážky na cestě rozvoje, tak nadešel čas k rozchodu, dříve než povstane ještě více negativit. Je to důležité, protože sdílíme mnoho velice cenných a důležitých věcí a hlubokých pocitů. Řekl bych, že jestliže povstane odstup, měli bychom si podobně jak v boxerském zápase udělat přestávku, vzdálit se od sebe a souboj přerušit.

Je možné znovu vybudovat zničený vztah?

Normálně ano. Záleží to na tom, jak silné je ego a jaký byl důvod rozchodu. Pokud si například myslíš, že to, co učitel říkal, je bez užitku, nebo že je to škodlivé, pak se nemusíš snažit svůj vztah znovu vybudovat. Měla bys varovat ostatní a držet se daleko. Na druhé straně ale jestliže vidíš, že učitel dosáhl úspěchu a že přináší užitek mnoha lidem, ale vzhledem k vlastnímu egu se necítíš v jeho skupině dobře, a znepokojuje tě to, pak bys jim všem měla přát hodně štěstí a pokud se k tomu naskytne příležitost, snažil bych se si o tom s lamou promluvit. Znám to z vlastní zkušenosti. Byly případy lidí, kteří odešli ode mě a od Hannah. Stalo se to proto, že jsme byli v té době vlastně jediní ve střední Evropě, kteří začali celou aktivitu dharmy. V té době jsme se snažili reprezentovat buddhismus jako celek, všechny jeho aspekty, dokonce i ty, které ve skutečnosti nebyly v našem stylu, a proto jsme občas přitahovali lidi, kteří mezi nás nepatřili. Stávalo se, že také oni po určité době cítili, že s námi nemají svazek, a proto nás později neměli rádi. Myslím si, že v tomto případě jsme udělali chybu - několikrát v životě jsme udělili učení, která nás samotné nezajímala. Musím říct, že je mi to líto. Nemělo by se to dělat, protože to špatně končí. Když ale ze sebe učitel dává všechno, nepotřebuje se omlouvat. Pak se může pokoušet vybudovat se svými žáky co možná nejlepší vztah.

Je možné brát vážně rady a doporučení, které jsme obdrželi od učitele ve snu?

Ano, pokud se po tom netloustne, není to nepřístojné nebo v rozporu se zákonem - když ti například lama ve snu říká, abys vstala a vyprázdnila celou ledničku a ty máš přitom problémy s nadváhou. Pokud ale má jeho rada smysl, je úplná a ty se s tím cítíš dobře, pak to znamená, že můžeme být během snu skutečně v kontaktu s energetickým polem učitele a s jeho moudrostí, která nás postrkuje a pracuje pro nás. To se opravdu může stát.

Existují metody, které lamovi umožňují probudit v žácích různé druhy vlastností?

Nejlepší je meditace. Na začátku učitel žáka inspiruje a jako v zrcadle mu ukazuje jeho vlastní možnosti. Nejdůležitější je však to, aby mistr umožnil žákovi čerpat energii z prostoru. Ve skutečnosti bychom měli využívat všechny možnosti každodenní praxe. Pokud například budeme schopni přesvědčit lidi k tomu, aby každý den udělali tak důležitou praxi, jako je meditace 16. Karmapy, třeba jen půl hodiny, tak jim tím způsobem dáme klíč k jejich vlastnímu bohatství, darujeme jim něco nádherného. Potom je musíme podporovat a během očisťujících meditací jim pomáhat dostat se přes prožitky, kterým nerozumí. Na základní úrovni je pravidelná půlhodinová meditace 16. Karmapy, nebo zopakování několika manter tehdy, kdy je to možné, velice dobrým způsobem na rozvinutí osvícených vlastností. Děje se to tak proto, že Karmapa je jako obří lokomotiva, která nás táhne. Energetické pole, které se objeví díky meditaci Tří světla je opravdu mocné.

Jaký význam má v procesu identifikace pohlaví učitele a žáka?

Pokud máme situaci, že učitel a žák jsou opačného pohlaví, tak je samozřejmě nádherné se do sebe zamilovat. Dává to hodně energie, otevíráme se a cítíme se velice dobře. Myslím si že jsem různým způsobem zamilovaný do každé mé žákyně. Rád jsem s nimi, rád se jich dotýkám, jestli můžu - samozřejmě ne na intimních místech - snažím se jednoduše být jim blízký a prožívat jejich přítomnost. Když je objímám, medituji, že na mé pravé dlani je slunce a na levé měsíc a představuji si, že se slunce s měsícem setkává v jejich srdcích, což dává zdraví. Když se dotýkám jejich hlav svou hlavou, myslím si, že z mého srdce skrze hlavu plynou formy buddhů a vnikají do jejich srdcí. Pokud se lama s někým miluje tak na něm spočívá větší zodpovědnost. Občas je dobré setkat se jednou nebo několikrát k prožití požehnání a vzbuzení důvěry, pokud jde ale o dlouhý vztah, tak ten by měl být postaven na společné práci a na využívání celého bohatství, jaké potenciálně obsahuje. Fyzická láska by v tomto případě neměla být nejdůležitější.

Proč se cesta identifikace považuje za nejrychlejší?

Protože se v ní používá více psychologických tlačítek než v jakékoliv jiné metodě. To, s čím se ztotožňuješ, má vliv na to, co děláš, co cítíš a co budeš prožívat. Pokud cítíš, že jsi taková a ne jiná, budeš se podle toho chovat a myslet si, že právě taková jsi. Tady je možné uvést příklad malého psa, který zažene mnohem většího, protože si o sobě myslí, že je obr. V živote zpozorujeme mnoho situací, ve kterých mohl jeden člověk něco změnit. Teď například se velká mašina v Bruselu a všichni její politici rozhodli, že chtějí mít Turecko v Evropě, ale je možné, že se několika schopným lidem podaří vyvinout nátlak na odpovídající místa, díky čemuž k tomu nakonec nedojde.

Co se děje, jestliže žák neposlouchá rady učitele? Může to oslabit jejich vztah?

Pokud se někdo ptá na radu a nevyužije ji, je to jako by plaval proti proudu. Pokud se učitele na něco ptáš, tak on už do toho v tom samém okamžiku vkládá energii. A to znamená, že když uděláš, co ti navrhuje, pak tě bude podporovat jeho požehnání. Lama ti nedává jenom odpověď, pokud si myslí, že je pro tebe něco dobré, tak do toho směruje určitý druh pozitivní energie. Znamená to, že pokud nejednáš podle jeho rad, tak buď plaveš proti proudu nebo blokuješ požehnání. Pokud neposloucháš rady učitele, hromadíš z tvé strany velké množství neužitečné energie a tvé prožitky se stávají čím dál povrchnější. Děje se to pro to, že to, co tvoří vztah mistra a žáka je přesvědčení, že požehnání funguje. Pokud tedy hromadíš rady, ze kterých nemáš žádný prospěch, protože je nepoužíváš správným způsobem, nic se nestane. Samozřejmě, že by učitel nemel žákovi ztěžovat život a co je nejdůležitější - neměl by přímo prosit o peníze. Je to nejrychlejší způsob, jak ztratit důvěru a zároveň něco, na co jsou lidé velice citliví. Žák by měl o své štědrosti rozhodovat sám, v žádném případě k ní nemůže být nucen. Další důležitou věcí je to, aby učitel nikdy neztratil tvář. V různých kulturách se to chápe různě, ale například pro Dána může ztráta tváře znamenat válku. Kdysi jsme vyslali do Maroka celou flotilu, vybombardovali jsme tam několik měst a všechno srovnali se zemí, protože jeden z marockých králů udeřil dánského ambasadora. Zahanbující situace prostě netolerujeme. Když bereme věc obecně myslím si, že když učitel svou osobou něco reprezentuje a mezi ním a žákem existuje hodně důvěry, tak by měl opravdu dávat pozor na to, co dělá, myslí a říká: nikdy by neměl ukazovat slabost, vypadat zdrceně nebo se chovat egoisticky. Slabost by znamenala, že mu ve skutečnosti není možné důvěřovat, protože nerozpoznal mysl jako prostor a nezrealizoval její podstatu. Zdrcenost je znakem toho, že není schopen vidět neustálou svobodnou hru možností; na nedostatek soucitu ukazuje to, že si neuvědomuje, jak mnoho je ostatních a jak moc všichni touží po štěstí. Učitel si nemůže dovolit vypadat hloupě - pokud například spadne ze schodů, tak by měl být první, kdo se tomu začne smát. Neměl by být ztuhlý. Samozřejmě, jsme lidé a díky tomu se mohou objevit různé indispozice, protože tělo má své potřeby. Například když jsme unaveni, může se nám stát, že řekneme něco nemoudrého. Cokoliv se ale stane, mělo by se odehrávat v co nejlepším stylu. Pokud učitel ztratí třídu, tak zklame své žáky a všechny ostatní kolem. Nemůže si to dovolit, protože je příkladem.

Existují nějaké znaky realizace na stezce identifikace?

Dochází tu k celistvému rozvoji, protože identifikace nenáleží do cesty súter ale do cesty tanter. Na úrovni súter se učíme jednu věc a potom druhou a tak se postupně posouváme dopředu, tantra je však celistvým prožitkem. Najednou zjišťujeme, že problém, který jsme měli dříve, mizí, nebo vidíme, že se přestáváme bát a jsme schopni udělat něco, co jsme dříve nebyli schopni. Není to tedy postupná stezka, kterou měříme krok za krokem, ale spíše systém, který využívá celý náš vnitřní potenciál, který čeká pouze na to, aby sáhl po bohatství prostoru. Pak v závislosti na vnějších a vnitřních možnostech procházíme různými zkušenostmi - není ale možné jasným a jednoznačným způsobem popsat, jak probíhá náš rozvoj na této stezce. Když bereme věc obecně, můžeme si pouze všimnout, že rušivé emoce se zmenšují a pocity plné smyslu rostou. Ve skutečnosti nemáme jasný pohled na náš život. Víme, že jsme nešťastní, protože jsme dříve byli šťastni a to znamená, že ten stav známe díky kontrastu, že známe vzlety díky faktu, že existují pády. Na počátku tyto účinné metody hlavně zastavují negativitu, skutečně se nám začíná dařit čím dál lépe. Necítíme to ale, protože všechny vzlety a pády byly vyrovnané a než zjistíme že se nám ve skutečnosti daří mnohem lépe než dřív, uplyne trochu času. Tím způsobem postupně začínáme poznávat mysl a víme, že se pohybujeme správným směrem. Připomíná to jízdu do kopce - klesáme z páté rychlosti na druhou a myslíme si, že se auto pokazilo, ale když se podíváme za sebe, ukazuje se, že jsme ve strmém stoupání. Neměli bychom sami hodnotit svůj rozvoj, protože k tomu nemáme žádné metody. Lidé okolo nás se mohou pokusit na nás podívat a prohlásit, jestli jsme se stali méně samolibí nebo například zajímavější. V takových případech nás budou často podezřívat, že jsme zamilovaní...Stejně tak, když se zamilujete - nemá význam, jestli jste v minulém životě s partnerem udělali něco dobrého nebo zlého - v obou případech mezi vámi existuje karmické propojení, které funguje na principu přitažlivosti a způsobuje, že o sebe máte zájem. V souvislosti s tím bychom měli pozorovat naše okolí - jestli se naši přátelé radují z toho, že nás vidí spolu, tak je pravděpodobně v tom, co nás spojuje, dobrá energie. Pokud ale na nás reagují s nechutí, možná, že cítí, že je náš vztah sice silný, ale ne příliš pozitivní.

 

Kontakt