1. kapitola

1. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.
2. To bylo na počátku u Boha.
3. Všechny věci povstaly skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je.
4. V něm byl život a ten život byl světlo lidí.
5. A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila.
6. Byl člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan.
7. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby skrze něho všichni uvěřili.
8. On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o tom Světle vydal svědectví.
9. Tento byl to pravé Světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět.
10. Byl na světě a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal.
11. Přišel do svého vlastního a jeho vlastní ho nepřijali.
12. Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími syny, totiž těm, kteří věří v jeho jméno,
13. kteří jsou zrozeni ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
14. A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (a viděli jsme jeho slávu, slávu jakou má Jednorozený od Otce), plné milosti a pravdy.
15. Jan o něm vydával svědectví a volal: "Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já."
16. A my všichni jsme vzali z jeho plnosti, a to milost za milost.
17. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
18. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil.
19. A toto je Janovo svědectví: Když Židé poslali kněze a levíty z Jeruzaléma, aby se ho zeptali: "Kdo jsi?"
20. Tehdy to vyznal a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Kristus."
21. Zeptali se ho: "Kdo tedy? Jsi Eliáš?" A on řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" A odpověděl: "Ne."
22. Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
23. Tehdy řekl: "Já jsem 'hlas volajícího na poušti: Srovnejte Pánovu cestu!' jak řekl prorok Izaiáš."
24. A ti, kteří byli posláni, byli z farizeů.
25. Zeptali se ho tedy a řekli mu: "Proč tedy křtíš, když nejsi Kristus ani Eliáš ani ten Prorok?"
26. Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte.
27. To je ten, který přichází po mně, ale je přede mnou. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu."
28. Toto se stalo v Betabaře za Jordánem, kde Jan křtil.
29. Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!
30. To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.
31. A já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli."
32. Jan tedy vydal svědectví: "Viděl jsem Ducha, jak sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
33. Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.'
34. A já jsem to viděl a vydal jsem svědectví, že on je ten Boží Syn."
35. Druhého dne tam Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků.
36. Když spatřil Ježíše, jak se prochází, řekl: "Hle, Beránek Boží."
37. A ti dva učedníci ho slyšeli, když to říkal, a odešli za Ježíšem.
38. A když se Ježíš obrátil a spatřil je, jak jdou za ním, řekl jim:
39. "Co hledáte?" A oni mu řekli: "Rabbi" (což se překládá: Mistře), "kde bydlíš?"
40. Řekl jim: "Pojďte a podívejte se." Šli tedy a viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho. (A bylo okolo desáté hodiny.)
41. Jeden z těch dvou, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
42. Ten první nalezl svého bratra Šimona a řekl mu: "Našli jsme Mesiáše!" (což je v překladu Kristus).
43. A přivedl ho k Ježíši. Když na něj Ježíš pohlédl, řekl: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův. Budeš se jmenovat Kéfas" (což se překládá Petr).
44. Druhého dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Nalezl Filipa a řekl mu: "Pojď za mnou."
45. Filip pak byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.
46. Filip našel Natanaele a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci - Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!"
47. Natanael mu však řekl: "Může být z Nazaretu něco dobrého?" Filip mu řekl: "Pojď a podívej se."
48. Když Ježíš uviděl Natanaele, jak jde k němu, řekl o něm: "Hle, opravdový Izraelita, v němž není žádná lest!"
49. Natanael mu řekl: "Odkud mne znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem."
50. Natanael mu odpověděl: "Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!"
51. Ježíš mu odpověděl: "Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš větší věci než tyto."
52. A řekl mu: "Amen, amen, říkám vám: Od nynějška uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka."

 

2. kapitola

1. Třetího dne pak byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka.
2. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
3. A když došlo víno, řekla Ježíši jeho matka: "Nemají víno."
4. Ježíš jí řekl: "Ženo, co mám já s tebou? Moje hodina ještě nepřišla."
5. Jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli by vám řekl."
6. A stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr.
7. Ježíš jim řekl: "Naplňte ty nádoby vodou." Naplnili je tedy až po okraj.
8. Potom jim řekl: "Teď nalijte a doneste vrchnímu správci svatby." A donesli.
9. Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha
10. a řekl mu: "Každý člověk podává nejdříve dobré víno, a když jsou hosté opilí, tehdy to horší. Ty jsi zachoval dobré víno až doteď."
11. Tím udělal Ježíš v Káně Galilejské počátek zázraků a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
12. Potom sestoupil do Kafarnaum, on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci; a zůstali tam několik dní.
13. Tehdy byla blízko židovská Veliká noc. Ježíš tedy přišel do Jeruzaléma
14. a v chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly.
15. Udělal si tedy bič z provázků a všechny z chrámu vyhnal, i ovce a voly, a směnárníkům rozsypal peníze a zpřevracel jim stoly.
16. A těm, kteří prodávali holubice, řekl: "Odneste to odsud! Nedělejte dům mého Otce domem kupectví!"
17. Tehdy si jeho učedníci vzpomněli, že je napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mne pohltila."
18. Židé tedy odpověděli a řekli mu: "Jaké nám ukážeš znamení, když děláš tyto věci?"
19. Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho postavím."
20. A Židé řekli: "Čtyřicet šest let se stavěl tento chrám a ty ho postavíš za tři dny?"
21. On však mluvil o chrámu svého těla.
22. Proto když vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že jim to říkal. A uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl.
23. A když byl na Velikou noc v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, když viděli zázraky, které dělal.
24. Ale Ježíš se jim nesvěřoval, protože on znal všechny.
25. A nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť on věděl, co je v člověku.

 

3. kapitola

1. Mezi farizeji pak byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář.
2. Ten přišel k Ježíši v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže dělat znamení, která děláš ty, není-li Bůh s ním."
3. Ježíš mu odpověděl a řekl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království."
4. Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je starý? Může snad vejít podruhé do lůna své matky a narodit se?"
5. Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.
6. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.
7. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.
8. Vítr vane, kam chce a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
9. Nikodém mu odpověděl a řekl: "Jak se ty věci mohou stát?"
10. Ježíš mu odpověděl: "Ty jsi učitel Izraele a nevíš to?
11. Amen, amen, říkám ti, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte.
12. Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?"
13. "Nikdo nevystoupil do nebe, jen ten, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi.
14. A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka,
15. aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
16. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
17. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.
18. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.
19. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé.
20. Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.
21. Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu."
22. Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil.
23. Jan pak také křtil v Ainonu, blízko Sálimu, neboť tam bylo mnoho vody. A lidé přicházeli a byli křtěni.
24. (Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.)
25. Tehdy mezi některými z Janových učedníků a Židy vyvstala otázka o očišťování.
26. Přišli tedy k Janovi a řekli mu: "Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem, o kterém jsi ty vydal svědectví, pohleď, on křtí a všichni přicházejí k němu!"
27. Jan odpověděl: "Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno z nebe.
28. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Kristus, ale jsem poslán před ním.
29. Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila.
30. On musí růst a já se menšit.
31. Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny.
32. Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
33. Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný.
34. Ten, kterého Bůh poslal, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení.
35. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou.
36. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo ale Synu nevěří, nespatří život a zůstává na něm Boží hněv."

 

4. kapitola

1. A když se Pán dověděl, že farizeové slyšeli: Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan
2. (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci),
3. opustil Judsko a odešel znovu do Galileje.
4. Musel však projít Samařím.
5. Přišel tedy k samařskému městu zvanému Sichar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.
6. Tam byla Jákobova studna. Ježíš se tedy, unaven cestou, posadil u té studny. Bylo okolo šesté hodiny.
7. Tehdy přišla žena ze Samaří, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít."
8. Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo.
9. Ta samařská žena mu tedy řekla: "Jak to, že ty, který jsi Žid, žádáš nápoj ode mne, když jsem Samaritánka?" (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)
10. Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: 'Dej mi napít,' prosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu."
11. Žena mu řekla: "Pane, nemáš ani, čím bys čerpal a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu?
12. Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal a sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek?"
13. Ježíš jí odpověděl a řekl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit.
14. Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu."
15. Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nežíznila a nechodila sem čerpat."
16. Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem."
17. Žena odpověděla: "Nemám muže." Ježíš jí řekl: "Dobře jsi řekla: 'Nemám muže,'
18. protože jsi měla pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
19. Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
20. Naši otcové uctívali Boha na této hoře a vy říkáte, že místo, kde se musí uctívat, je v Jeruzalémě."
21. Ježíš jí řekl: "Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.
22. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože spasení je z Židů.
23. Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali.
24. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě."
25. Žena mu řekla: "Vím, že přijde Mesiáš" (který je nazýván Kristus). "Ten až přijde, oznámí nám všechno."
26. Ježíš jí řekl: "To jsem já, který s tebou mluvím."
27. A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, avšak žádný neřekl: "Co jí chceš?" anebo: "Proč s ní mluvíš?"
28. Ta žena tedy nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
29. "Pojďte, podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Kristus?"
30. Vyšli tedy z města a šli k němu.
31. Mezitím ho však učedníci prosili: "Rabbi, najez se!"
32. ale on jim řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte."
33. Učedníci si tedy mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo jídlo?"
34. Ježíš jim řekl: "Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo.
35. Neříkáte snad, že jsou ještě čtyři měsíce a potom přijde sklizeň? Hle, říkám vám: Pozvedněte své oči a hleďte na krajiny, že se již bělají ke žni.
36. Ten, kdo sklízí, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se i ten, kdo rozsívá, radoval spolu s tím, kdo sklízí.
37. V tom je totiž pravdivé to slovo, že 'jeden rozsívá a jiný sklízí'.
38. Já jsem vás poslal sklízet to, na čem jste vy nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce."
39. A mnozí ze Samaritánů z toho města v něho uvěřili kvůli slovu té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala."
40. Když k němu tedy ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny
41. a kvůli jeho slovu jich uvěřilo mnohem více.
42. Té ženě pak řekli: "Už nevěříme jen kvůli tvé řeči; neboť jsme sami slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa, Kristus."
43. Po dvou dnech pak odtud odešel a vydal se do Galileje.
44. Sám Ježíš měl totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě.
45. Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jeruzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek.
46. Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A tam byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný v Kafarnaum.
47. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat.
48. Ježíš mu tedy řekl: "Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte."
49. Královský úředník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
50. Ježíš mu řekl: "Jdi, tvůj syn žije." A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
51. A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali mu: "Tvůj syn žije!"
52. Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: "Včera o sedmé hodině ho opustila horečka."
53. Otec tedy poznal, že to bylo v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: "Tvůj syn žije." A tak uvěřil on i celý jeho dům.
54. Toto je zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje.

 

5. kapitola

1. Potom byl židovský svátek a Ježíš přišel do Jeruzaléma.
2. A v Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí.
3. Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody.
4. Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do ní vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.
5. A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let.
6. Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být uzdraven?"
7. Ten nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný."
8. Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lůžko a choď."
9. A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota.
10. Židé tedy tomu uzdravenému říkali: "Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!"
11. On jim však odpověděl: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: 'Vezmi své lůžko a choď.'"
12. Zeptali se ho tedy: "Kdo je ten člověk, který ti řekl: 'Vezmi své lůžko a choď'?"
13. Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě.
14. Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: "Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího."
15. Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš.
16. A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu.
17. Ježíš jim ale odpověděl: "Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji."
18. Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a tak se dělal rovným Bohu.
19. Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: "Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.
20. Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.
21. Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce.
22. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu,
23. aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal."
24. "Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
25. Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina a již je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.
26. Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,
27. a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka.
28. Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas
29. a vyjdou - ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.
30. Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu."
31. Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.
32. Je někdo jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.
33. Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
34. Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám proto, abyste byli spaseni.
35. On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.
36. Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec.
37. A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář.
38. A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal.
39. Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně.
40. Ale nechcete ke mně přijít, abyste měli život.
41. Chválu od lidí nepřijímám,
42. ale poznal jsem, že vy v sobě nemáte Boží lásku.
43. Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44. Jak byste vy mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých a tu chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.
45. Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož vy doufáte.
46. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neboť on psal o mně.
47. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?"

 

6. kapitola

1. Potom Ježíš odešel za Galilejské (to jest Tiberiadské) moře.
2. A šel za ním veliký zástup, protože viděli jeho zázraky, které dělal na nemocných.
3. Ježíš tedy vystoupil na horu a tam seděl se svými učedníky.
4. A byl blízko židovský svátek Veliké noci.
5. Ježíš tedy pozvedl oči, a když uviděl, že k němu jde veliký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleby, aby se tito najedli?"
6. (Ale to řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)
7. Filip mu odpověděl: "Chléb za dvě stě denárů jim nepostačí, aby každý z nich dostal aspoň maličko."
8. Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
9. "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co to je pro tolik lidí?"
10. Ježíš však řekl: "Zařiďte, ať se lidé posadí." A na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy v počtu asi pěti tisíc mužů.
11. Ježíš tedy vzal ty chleby, a když vzdal díky, rozdával učedníkům a učedníci sedícím; podobně také z těch ryb rozdal, kolik jen chtěli.
12. A když byli nasyceni, řekl svým učedníkům: "Seberte nalámané kousky, které zbyly, ať se nic neztratí."
13. Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky, které zbyly z těch pěti ječných chlebů po těch, kteří jedli.
14. Když tedy lidé uviděli ten zázrak, který Ježíš udělal, říkali: "Toto je opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!"
15. Když tedy Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, odešel jen sám zpátky na horu.
16. Když pak nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17. nastoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. A byla už tma, ale Ježíš k nim nepřišel.
18. Tehdy se moře začalo zvedat vanutím velikého větru.
19. A když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, a vystrašili se.
20. Ale on jim řekl: "To jsem já, nebojte se!"
21. Tehdy ho ochotně vzali na loď a loď se hned ocitla u země, k níž pluli.
22. Druhého dne uviděl zástup, který zůstal za mořem, že tam nebyla jiná loďka než ta jedna, na kterou nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš nevešel se svými učedníky na loď, ale jeho učedníci odpluli sami.
23. (Od Tiberiady však připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.)
24. Když tedy zástup spatřil, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili i oni do lodí a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.
25. A když ho za mořem našli, řekli mu: "Rabbi, kdy jsi sem přišel?"
26. Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a byli jste nasyceni.
27. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, ale pro ten pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něho totiž položil Bůh Otec svou pečeť."
28. Řekli mu tedy: "Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?"
29. Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal."
30. Řekli mu tedy: "Jaké však uděláš znamení, abychom je viděli a uvěřili ti? Co děláš?
31. Naši otcové jedli manu na poušti, jak je napsáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe.'"
32. Ježíš jim tedy řekl: "Amen, amen, říkám vám: Ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.
33. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
34. Řekli mu tedy: "Pane, dávej nám ten chléb vždycky."
35. Ježíš jim však řekl: "Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
36. Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a nevěříte.
37. Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.
38. Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
39. A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho, co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den.
40. Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den."
41. Židé na něho tedy reptali, že řekl: "Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe,"
42. a říkali: "Není snad toto Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'?"
43. Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: "Nereptejte mezi sebou.
44. Nikdo nemůže přijít ke mně, jedině když ho přitáhne můj Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
45. V Prorocích je napsáno: 'A budou všichni vyučeni od Boha.' Proto každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.
46. Ne že by někdo viděl Otce, jedině ten, který je od Boha, ten viděl Otce.
47. Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, má věčný život.
48. Já jsem ten chléb života.
49. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
50. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby nikdo, kdo z něho jí, nezemřel.
51. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa."
52. Židé se tedy hádali mezi sebou a říkali: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?"
53. Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.
54. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.
55. Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.
56. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57. Jako mě poslal ten živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne.
58. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky."
59. Toto řekl v synagoze, když učil v Kafarnaum.
60. Když to tedy slyšeli mnozí z jeho učedníků, řekli: "To je tvrdá řeč. Kdo ji může poslouchat?"
61. Když ale Ježíš v sobě poznal, že jeho učedníci na to reptají, řekl jim: "To vás pohoršuje?
62. A co kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve?
63. Duch je ten, kdo obživuje; tělo není nic platno. Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život.
64. Někteří z vás ale nevěří." Ježíš totiž věděl od počátku, kdo byli nevěřící a kdo je ten, který ho zradí.
65. Řekl tedy: "Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, jedině když je mu to dáno od mého Otce."
66. Kvůli tomu odešli mnozí z jeho učedníků zpět a už s ním nechodili.
67. Ježíš tedy řekl těm dvanácti: "Chcete snad odejít i vy?"
68. A Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.
69. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha."
70. Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem vás dvanáct? A jeden z vás je ďábel."
71. A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z dvanácti.

 

7. kapitola

1. Potom Ježíš chodil po Galileji; nechtěl totiž chodit po Judsku, protože ho Židé chtěli zabít.
2. A byla blízko židovská Slavnost stánků.
3. Jeho bratři mu tedy řekli: "Vyjdi odsud a jdi do Judska, ať i tvoji učedníci vidí skutky, které děláš.
4. Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když tedy děláš takové věci, zjev se světu!"
5. Ani jeho bratři v něho totiž nevěřili.
6. Ježíš jim tedy řekl: "Můj čas ještě nepřišel, ale váš čas je vždycky příhodný.
7. Vás svět nemůže nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé.
8. Vy jděte na ten svátek. Já na ten svátek ještě nejdu, protože můj čas se ještě nenaplnil."
9. To jim řekl a zůstal v Galileji.
10. A když jeho bratři odešli, tehdy šel i on na ten svátek, ne zjevně, ale jakoby potají.
11. Židé ho pak na tom svátku hledali a říkali: "Kde je?"
12. A v zástupu bylo o něm mnoho řečí; někteří říkali, že je dobrý, a jiní říkali: "Není! Jen svádí zástup!"
13. Kvůli strachu před Židy však o něm nikdo nemluvil otevřeně.
14. Asi v polovině svátku pak Ježíš vstoupil do chrámu a učil.
15. A Židé se divili a říkali: "Jak to, že tenhle zná Písma, když se neučil?"
16. Ježíš jim odpověděl a řekl: "Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal.
17. Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.
18. Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu; ale kdo hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není v něm žádná nepravost.
19. Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?"
20. Zástup odpověděl a řekl: "Máš démona! Kdo tě chce zabít?"
21. Ježíš jim odpověděl: "Jeden skutek jsem udělal a všichni se divíte.
22. Mojžíš vám přece vydal obřízku (ne že by byla od Mojžíše, ale od otců) a v sobotu obřezáváte člověka.
23. Jestliže člověk přijímá obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův Zákon, proč se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
24. Nesuďte podle osoby, ale suďte spravedlivým soudem."
25. Někteří z Jeruzalémských tedy říkali: "Není snad tohle ten, kterého chtějí zabít?
26. A hle, mluví svobodně a nic mu neříkají. Copak už hodnostáři opravdu poznali, že toto je skutečně Kristus?
27. Ale o tomto víme, odkud je, až však přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je."
28. Když pak Ježíš vyučoval v chrámu, zvolal: "Znáte mě a také víte, odkud jsem. A nepřišel jsem sám od sebe, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný a vy ho neznáte.
29. Já ho ale znám, neboť jsem od něho a on mě poslal."
30. Snažili se ho tedy zajmout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
31. Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili a říkali: "Až přijde Kristus, udělá snad více znamení, než udělal tento?"
32. Farizeové však uslyšeli zástup, jak o něm vede takové řeči, a tak farizeové a velekněží poslali služebníky, aby ho zatkli.
33. Ježíš jim tedy řekl: "Ještě kratičký čas jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal.
34. Budete mě hledat, ale nenajdete; a tam, kde já budu, vy nemůžete přijít."
35. Židé si tedy mezi sebou řekli: "Kam se chystá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít do řecké diaspory a učit Řeky?
36. Co je to za slovo, které řekl: 'Budete mě hledat, ale nenajdete; a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít'?"
37. Ve veliký poslední den toho svátku pak Ježíš stál a volal: "Žízní-li kdo, pojď ke mně a pij!
38. Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo."
39. A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch Svatý ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.
40. Když tedy mnozí ze zástupu uslyšeli tu řeč, říkali: "Toto je opravdu ten Prorok."
41. Někteří říkali: "Toto je Kristus!" Ale jiní říkali: "Přijde snad Kristus z Galileje?
42. Neříká snad Písmo, že Kristus přijde ze semene Davidova a z Betléma, městečka, kde bydlel David?"
43. A tak kvůli němu nastala v zástupu roztržka.
44. Někteří z nich ho pak chtěli zajmout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
45. Ti služebníci tedy přišli k farizeům a velekněžím, kteří jim řekli: "Proč jste ho nepřivedli?"
46. Služebníci odpověděli: "Žádný člověk nikdy nemluvil tak jako tento člověk!"
47. A farizeové jim odpověděli: "Copak jste i vy svedeni?
48. Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů?
49. Jedině ten dav, který nezná Zákon. Jsou zlořečení!"
50. A jeden z nich, Nikodém, který k němu přišel v noci, jim řekl:
51. "Soudí snad náš Zákon člověka, aniž by ho nejdříve vyslyšel a zjistil, co dělá?"
52. Odpověděli a řekli mu: "Jsi snad i ty z Galileje? Zkoumej a viz, že z Galileje žádný prorok nepovstal!"
53. A tak šel každý do svého domu.

 

8. kapitola

1. Ježíš pak odešel na Olivetskou horu.
2. Za úsvitu potom přišel znovu do chrámu a všechen lid se scházel k němu. Posadil se tedy a učil je.
3. Zákoníci a farizeové pak k němu přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili doprostřed,
4. řekli mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila.
5. Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?"
6. A tou řečí ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil a psal prstem po zemi.
7. Když se ho však nepřestávali dotazovat, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem."
8. Potom se opět sklonil a psal po zemi.
9. A když to uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední. Ježíš tedy zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.
10. Když se pak Ježíš zvedl a neviděl nikoho než tu ženu, řekl jí: "Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?"
11. Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí tedy řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš."
12. Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."
13. Farizeové mu však řekli: "Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravé."
14. Ježíš jim odpověděl: "Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím, ani kam jdu.
15. Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho.
16. A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale jsem já a Otec, který mě poslal.
17. A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou lidí je pravé.
18. Já svědčím sám o sobě a Otec, který mě poslal, svědčí o mně."
19. Říkali mu tedy: "Kde je ten tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte mne ani mého Otce. Kdybyste znali mě, znali byste i mého Otce."
20. Tato slova Ježíš mluvil u pokladnice, když učil v chrámu, a nikdo ho nezajal, neboť jeho hodina ještě nepřišla.
21. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Já odcházím a budete mě hledat a zemřete ve svém hříchu. Kam já jdu, vy nemůžete přijít."
22. Židé tedy říkali: "Copak se sám zabije, že říká: 'Kam já jdu, vy nemůžete přijít'?"
23. Řekl jim tedy: "Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
24. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."
25. Řekli mu tedy: "Kdo jsi?" A Ježíš jim řekl: "To, co vám říkám od začátku.
26. Mnoho mám o vás mluvit a soudit, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný; a já mluvím na světě to, co jsem slyšel od něho."
27. Ale neporozuměli, že jim říkal o Otci.
28. Proto jim Ježíš řekl: "Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nedělám nic, ale jak mě naučil můj Otec, tak mluvím.
29. A Ten, který mě poslal, je se mnou. Otec mě nenechal samotného, protože vždycky dělám, co se mu líbí."
30. A když mluvil tyto věci, mnozí v něho uvěřili.
31. Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: "Jestliže zůstanete v mém slově, jste opravdu mými učedníky.
32. A poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí."
33. Odpověděli mu tedy: "Jsme símě Abrahamovo a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: 'Budete svobodní'?"
34. Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu.
35. A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky.
36. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní."
37. "Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, neboť mé slovo ve vás nemá místo.
38. Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy pak také děláte, co jste viděli u svého otce."
39. Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahama, dělali byste Abrahamovy skutky.
40. Ale teď mě chcete zabít - člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.
41. Vy děláte skutky svého otce." Řekli mu tedy: "My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho Otce, Boha!"
42. Ježíš jim tedy řekl: "Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.
43. Proč nechápete mou řeč? Protože nemůžete slyšet mé slovo.
44. Vy jste z otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, neboť je lhář a otec lži.
45. Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?
47. Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha."
48. Židé tedy odpověděli a řekli mu: "Neříkáme snad správně, že jsi Samaritán a máš démona?"
49. Ježíš odpověděl: "Já nemám démona, ale ctím svého Otce a vy mnou pohrdáte.
50. Já však nehledám svou chválu; je někdo, kdo hledá a soudí.
51. Amen, amen, říkám vám: Zachová-li někdo mé slovo, navěky nespatří smrt."
52. Židé mu tedy řekli: "Teď jsme poznali, že máš démona! Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: 'Zachová-li někdo mé slovo, navěky nezakusí smrt.'
53. Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?"
54. Ježíš odpověděl: "Chválím-li sám sebe, má chvála není nic. Ten, který mě chválí, je můj Otec, o němž říkáte, že je váš Bůh.
55. Ale nepoznali jste ho; já ho však znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
56. Abraham, se těšil, aby viděl můj den; uviděl ho a zaradoval se."
57. Židé mu tedy řekli: "Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama?"
58. Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem."
59. Vzali tedy kamení, aby po něm házeli. Ježíš se však skryl, a když prošel jejich středem, vyšel z chrámu; a tak odešel.

 

9. kapitola

1. Když pak šel kolem, spatřil člověka slepého od narození.
2. Jeho učedníci se ho tedy zeptali: "Rabbi, kdo zhřešil - on, nebo jeho rodiče - že se narodil slepý?"
3. Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají na něm být zjeveny Boží skutky.
4. Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
5. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa."
6. Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a tím blátem pomazal oči toho slepce.
7. Potom mu řekl: "Jdi, umyj se v rybníku Siloe" (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se; a když přišel, viděl.
8. Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali slepého, tedy řekli: "Není to snad ten, který tu sedával a žebrával?"
9. Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu podobný. Ale on říkal: "Jsem to já!"
10. Říkali mu tedy: "Jak se otevřely tvé oči?"
11. On odpověděl a řekl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto a pomazal mé oči a řekl mi: 'Jdi k rybníku Siloe a umyj se.' Když jsem tedy odešel a umyl se, prohlédl jsem."
12. Řekli mu tedy: "Kde je ten člověk?" Řekl: "Nevím."
13. A tak přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům.
14. Bylo to však v sobotu, když Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči.
15. Farizeové se ho tedy znovu ptali, jak prohlédl, a on jim řekl: "Položil na mé oči bláto, umyl jsem se a vidím."
16. Někteří z farizeů tedy říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nedodržuje sobotu." Jiní říkali: "Jak může taková znamení dělat hříšný člověk?" A byla mezi nimi roztržka.
17. Tomu slepému znovu řekli: "Co o něm říkáš ty, když otevřel tvé oči?" A on řekl: "Že je prorok."
18. Židé tedy o něm neuvěřili, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali rodiče toho, který prohlédl,
19. a nezeptali se jich: "Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že tedy nyní vidí?"
20. Jeho rodiče jim odpověděli: "Víme, že toto je náš syn a že se narodil slepý.
21. Ale jak to, že teď vidí, nevíme. A kdo otevřel jeho oči, nevíme. Ptejte se jeho, má na to léta, bude mluvit sám za sebe."
22. Jeho rodiče to řekli, protože se báli Židů. Židé se totiž už dohodli, že kdokoli by ho vyznal jako Krista, bude vyobcován ze synagogy.
23. Proto jeho rodiče řekli: "Má na to léta, zeptejte se jeho."
24. A tak toho člověka, který býval slepý, zavolali podruhé a řekli mu: "Vzdej slávu Bohu! My víme, že ten člověk je hříšník."
25. On jim tedy odpověděl: "Zda je hříšník, nevím. Vím jedno - že jsem byl slepý a teď vidím."
26. Tehdy mu znovu řekli: "Co ti udělal? Jak otevřel tvé oči?"
27. Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, neslyšeli jste? Co zase chcete slyšet? Chcete snad i vy být jeho učedníky?"
28. Spílali mu tedy a řekli: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme Mojžíšovi učedníci!
29. My víme, že k Mojžíši mluvil Bůh, ale o tomto nevíme, odkud je."
30. Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné, že nevíte, odkud je, a přitom otevřel mé oči.
31. Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; ale kdo by Boha ctil a konal jeho vůli, toho slyší.
32. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka, který se narodil slepý.
33. Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by nic udělat."
34. Odpověděli mu: "Ty ses narodil celý v hříších a chceš nás poučovat?" A vyhnali ho ven.
35. Když pak Ježíš uslyšel, že ho vyhnali ven, nalezl ho a řekl mu: "Věříš v Božího Syna?"
36. On odpověděl: "A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?"
37. Ježíš mu tedy řekl: "Už jsi ho i viděl. Je to ten, který s tebou mluví."
38. A on řekl: "Věřím, Pane." A poklonil se mu.
39. Tehdy Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kteří nevidí, viděli a ti, kteří vidí, aby oslepli."
40. A uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
41. Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích; teď ale říkáte: 'Vidíme,' a proto váš hřích zůstává."

 

10. kapitola

1. "Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vstupuje jinudy, ten je zloděj a lupič,
2. ale kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3. Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas; on pak své ovce volá jménem a vyvádí je.
4. A když své ovce vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.
5. Cizího však nikdy následovat nebudou, ale utečou od něho, neboť neznají hlas cizích."
6. Ježíš jim řekl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jeho vyprávění znamená.
7. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Amen, amen, říkám vám: já jsem dveře ovcí.
8. Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10. Zloděj přichází, jen aby kradl a zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojně.
11. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život.
12. Ale nádeník a ten, kdo není pastýř, jemuž ty ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká; a vlk chytá ovce a rozhání je.
13. Nádeník tedy utíká, protože je nádeník a nezáleží mu na ovcích.
14. Já jsem ten dobrý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne,
15. jako mě zná Otec a já znám Otce; a za ty ovce pokládám svůj život.
16. Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. Tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
17. Proto mě Otec miluje, že já pokládám svůj život, abych ho zase přijal.
18. Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání jsem přijal od svého Otce."
19. Mezi Židy tedy znovu nastala kvůli těm slovům roztržka.
20. A mnozí z nich říkali: "Má démona a blázní! Co ho posloucháte?"
21. Jiní říkali: "Toto nejsou slova člověka, který má démona. Může snad démon otvírat oči slepým?"
22. V Jeruzalémě pak byl svátek Zasvěcení chrámu a bylo to v zimě.
23. A Ježíš se procházel v chrámu, v Šalomounově sloupoví.
24. Židé ho tedy obstoupili a říkali mu: "Jak dlouho budeš držet naši duši v nejistotě? Jestliže jsi Kristus, řekni nám to jasně."
25. Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to a nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví.
26. Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem vám řekl.
27. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.
28. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce.
30. Já a Otec jsme jedno."
31. Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.
32. Ježíš jim odpověděl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Za který z těch skutků mě kamenujete?"
33. Židé mu odpověděli: "Nekamenujeme tě za dobrý skutek, ale za rouhání, totiž že ty, člověk, ze sebe děláš Boha!"
34. Ježíš jim odpověděl: "Není ve vašem Zákoně napsáno: 'Já jsem řekl: Jste bohové'?
35. Jestliže nazval bohy ty, k nimž přišlo Boží slovo (a Písmo nemůže být zrušeno),
36. proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: 'Rouháš se,' když jsem řekl: 'Jsem Boží Syn'?
37. Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.
38. Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm.
39. Chtěli ho tedy opět zajmout, ale unikl z jejich rukou.
40. Tehdy znovu odešel za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.
41. Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan jistě neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé."
42. A mnozí tam v něho uvěřili.