Karlštejn

Psal se věk čtrnáctý, když nad Berounkou vyrostl hrad stejného jména i slávy, jako jeho pán, král český a císař římský, Karel IV. Snad nejkrásnější hrad země české je opředen mnoha pověstmi a legendami z doby Karlovy i jeho syna Václava IV. Mezi nejznámější patří vyprávění o tom, že na Karlštejn nesměla vkročit žena.

Ale přenesme se do doby Václava IV.

Po smrti vznešeného vladaře usedl na trůn jeho syn Václav IV. I on se v neklidné době své vlády často uchyloval právě na Karlštejn.

Na Karlštejně žil onehdy stejně jako na mnoha dalších hradech zpěvák, který hrou na loutnu bavil panstvo. Nebyl to však zpěvák ledajaký, byl to slepý stařec, doprovázený věrným přítelem z psího plémě.

Po horkém letním dni se nad krajem pokojně snášel soumrak. Hrad byl tenkrát plný života, páni se právě vrátili z honu. I toho dne usedl slepý Beneš na nádvoří a tiše hrál na loutnu. Hon pořádaný na počest brunšvického knížete skončil bohatými úlovky a chystala se večerní hostina. Panstvo se západem slunce odešlo do paláce a nádvoří ztichlo.

Brunšvický kníže odešel do své komnaty, ale jeho komorník stále bloudil po hradě. Čekal ho nelehký úkol, pod vidinou peněz přislíbil svého pána zabít. Cesta se mu proto náramně hodila. Mohl pánovi nepozorovaně podat nápoj s jedem. Nikdo nebude hledat viníka právě v něm.

Jak tak bloudil hradem, uviděl slepého loutnistu se psem. Přišel k němu a nevlídnými slovy přikázal Benešovi, aby hrál. Vše vyslechl král Václav a pozval Beneše do paláce. Beneš se celý večer probíral strunami a zpíval. Když dohrál dojemnou píseň o psí věrnosti a lidském nevděku, pozval ho brunšvický kníže ke stolu.

"Nalij nám víno," přikázal svému komorníkovi. To byla sluhova chvíle, do poháru s vínem nasypal prudký jed a s napětím, čekal, co se bude dít. Kníže však podal pohár slepému starci. "Napij se, zasloužíš si dobrého vína za svoji hru." Beneš vzal s díky pohár a už, už se chystal víno vypít. V tom okamžiku na něj pes skočil a pohár mu vyrazil.

Rudé víno se rozlilo po podlaze, pes jej před užaslými zraky všech rychle slízal a padl na zem mrtev. Pěvec naposledy pohladil svého věrného přítele a pravil: "Vzácný pane, to víno bylo otrávené a mělo vám přinést smrt."

Po těchto slovech nastalo hrobové ticho a kníže upřel zrak na svého komorníka.

Sluha jeho pohled dlouho nevydržel a rozběhl se ke schodišti. Dva královi zbrojnoši zastoupili prchajícímu komorníkovi cestu a než se vzpamatoval, seděl ve vězení.

Bídný sluha byl po zásluze potrestán, příštího dne skončil v rukou kata. A starý Beneš, ten odjel z Karlštejna s knížetem, ale smutek ze ztráty věrného přítele mu nedopřál ani konce cesty. V Litoměřicích starý Beneš zemřel zármutkem.