Lama, jidam, dákové a dákyně

16.08.2014 07:55

Prof. Dordže Sempa

LAMA

Tibetské slovo lama mělo v sanskrtu ekvivalent guru, jehož doslovný překlad je "těžký". Není to myšleno ve fyzickém smyslu, nýbrž tak, že guru je těžký množstvím kvalit, které vlastní. Guru ztělesňuje kvality, které předtím sám zrealizoval. Proto je někým, o koho se žák může opřít a důvěřovat mu.

U těchto kvalit nejde jenom o množství učení, které guru zná, ale především o to přesně vědět, co žákovi přinese užitek. Guru je schopen žáka správným způsobem učit, inspirovat a směřovat na cestu. Neučí něco, co žáka zmate, přidá další myšlenky a koncepty. Může žákovi zprostředkovat jasnost a důvěru, aby jeho cesta rychle nesla ovoce.

Tibetské slovo pro učitele je lama. Doslovný překlad la je něco "vyššího", k čemu se vzhlíží. To se také vztahuje ke kvalitě učitele - je totiž někým, komu žák může důvěřovat. (Pozn. překladatele: ma znamená matka, v tom smyslu, že má tolik soucitu ke všem bytostem, jako má matka ke svému dítěti.)

U různých buddhistických vozidel se na význam učitele pohlíží různými způsoby. Existuje na jedné straně théraváda, Malé vozidlo a na druhé straně mahájána, Velké vozidlo. Ale obecný význam u obou vozidel je, že učitel je duchovním přítelem. Čandrakírti, který byl jedním z největších buddhistických učitelů, vysvětloval, že lama by měl mít schopnost vyhovovat potřebám žáka. Ať už se na duchovní cestě musí naučit cokoliv, lama mu to dokáže dát. K této obecné kvalitě buddhistického učitele se u mahájány přidávají ještě některé zvláštní vlastnosti, kterými by se učitel měl vyznačovat:

  • Učitel by měl mít mírumilovnou povahu, klidnou mysl. Neměl by být krutý nebo agresivní.
  • Měl by mít více vědomostí a kvalit než žák.
  • Měl by mít nejenom hodně vědomostí, ale také lásky a soucitu a jeho učení by mělo pramenit z tohoto soucitu.
  • Učitel by neměl polevit ve své práci; ta může být velmi namáhavá, když je lama celou dobu se svými žáky a ukazuje jim cestu. Měl by být k této práci odhodlaný a schopný ji vykonávat.
  • Učitel by měl mít realizaci a zkušenosti v meditaci.
  • Učitel by měl být schopen a připraven vzdát se kvůli práci s žáky vlastního pohodlí.

V mahájáně existuje Cesta tanter a súter. Pro lamu tanter, lamu Diamantové cesty, jsou zapotřebí ještě další kvality:

  • Učitel tantrických metod musí tyto metody sám ovládat. Užitek, který může žák získat díky iniciaci, je, že se rozvíjí jeho mysl. To znamená, že učitel by měl být někdo, kdo je schopný při předávání iniciace nechat žáky rozvíjet se správným způsobem. Učitel, který předává iniciace a učí tantrické metody, v nich musí být zběhlý a také musí ovládat rituály. Musí se vyznat v mandalách, mantrách, všech mudrách atd. - to celé je věda sama pro sebe.
  • Učitel musí mít zkušenosti s metodami této cesty. Pak je pro žáka skutečně možné získat výsledky praxe v tomto životě.
  • Být učitelem v Diamantové cestě je velká zodpovědnost. Metody vadžrajány jsou velmi silné a výsledky přicházejí rychle. Proto musí být učitel velmi opatrný, protože když udělá něco špatně, můžou být i výsledky velmi dramatické.

Všechny tyto definice a požadavky na učitele jsou v dnešní době těžko splnitelné. To všechno je spíš něco z dřívějších časů. Hluboké metody Diamantové cesty už nemohou být tak lehce praktikovány, protože je těžké najít správné učitele a žáky. To není chyba učitele nebo žáka, má to jednoduše co do činění s dobou, ve které právě žijeme.

Mnozí teď možná řeknou: "Dobrá, tak na to raději zapomenu." Ale tak by se také nemělo uvažovat. Je sice těžké najít v dnešní době všechny tyto kvality, ale přesto je pro nás dobré praktikovat. Na obou cestách mahájány je opravdu důležité, a potom také postačující, když má žák silnou a stabilní důvěru a oddanost a jeho mysl se nemění. Učitel by měl být schopný vést žáka velmi jasným způsobem a nedělat žádné chyby. Musí být také plně motivovaný láskou a soucitem. Když se sejdou tyto podmínky, bude praxe dobrá. To ale neznamená, že je po žákovi požadována slepá víra. Musí přesně vědět, co dělá. Musí se učit dharmu, rozumět jí a pak získat důvěru k učiteli. Učitel ze své strany musí vědět, co učí! To musí být podložené vědomostmi, zkušenostmi, praxí a být bezchybné.

Je velmi důležité, aby svazek mezi učitelem a žákem zůstal neporušený. Neměly by mezi nimi být žádné porušené sliby, to je v podstatě to nejdůležitější. Dále je důležité, aby řeč učitele byla čistá, aby byla čistá mysl žáka a aby byla čistá dharma. Dnes ale není tak lehké najít korektní, čistou řeč. Taky není lehké najít mysl bez rušivých pocitů a stoprocentně správná učení. Tím se opět vracíme k bodu, jak extrémně důležitá je důvěra ze strany žáka, soucit ze strany učitele, a k tomu, že učitel musí znát správnou cestu. Za těchto podmínek je vztah v pořádku a svazek zůstane neporušený.

Použiji příklad: Když chce někdo připravit dobré jídlo, musí se sejít hodně podmínek, aby z toho vzešlo něco chutného. Ale když jsou všechny správné ingredience po ruce, tak může i někdo, kdo není žádný expert, uvařit slušné jídlo, které se dá sníst a které může být dokonce i dobré.

JIDAMY

To, co v tibetštině nazýváme jidam, bývá často překládáno jako "božstvo". Existují světská a mimosvětská božstva a ve všech kulturách nalezneme pět kategorií takových bytostí, ke kterým lidé vzhlížejí:

  • První kategorie jsou bytosti ve vysoké pozici v zemi, např. král, nebo ministr. Každý respektuje takovou bytost a bere ji jako autoritu. Je hodně zemí, kde jsou králové uctíváni skoro jako bohové.
  • Pak existují tradice, kde lidi pohlížejí na svého učitele - na základě jeho schopností - jako na boha a taky se tak k němu chovají.
  • Jsou také přírodní bohové. V některých zemích lidé věří, že bůh je ve stromech, nebo že je vodou atd. Na světě je hodně míst, kde lidé uctívají tento druh bohů.
  • Dále jsou bohové jako forma existence v podmíněném světě. Můžeme se znovuzrodit jako bůh v některém z mnoha rájů, v oblastech bohů.
  • Existuje ještě pátý druh "boha", jako "dokonale čistá bytost". To se týká buddhů, osvícených bytostí a také různých buddhovských aspektů, jako je Maňdžušrí, Milující oči atd. - jednoduše jidamů.

Nechci zde kritizovat jiná náboženství, ale skutečně se na všechny ty různé hinduistické bohy jako Išvary, Višnua atd. a taky na křesťanského Boha nebo na Alláha nepohlíží jako na dokonale čisté bytosti. Patří do kategorie světských bohů. Když mluvíme o "božstvech" v souvislosti s lamou, jidamy, dákyněmi a ochránci, tak vidíme jidamy jako "dokonale čistá božstva". Co to znamená? Nemají žádné chyby a zrealizovali všechny kvality. V případě světských bohů to neplatí, protože mají vnitřní problémy, bojují mezi sebou atd. Úplně dokonalá božstva jsou mimo toto všechno. Nemají žádné rušivé pocity, žádné chyby a všechny kvality jsou plně rozvinuté. Jidam je aspekt buddhy, který může žáka přivést k plnému osvícení. Cílem žáka je dosáhnout stavu úplné dokonalosti a prostřednictvím buddhovského aspektu může k tomuto cíli dojít. Samotné slovo jidam (v sanskrtu ištadéva) vlastně tento proces popisuje. Výraz ji znamená "mysl" a vztahuje se na stav mysli žáka v tom smyslu, že má přání dosáhnout osvícení. Dam je určitý druhy slibu, že žák dosáhne osvícení a buddhovský aspekt mu k tomu pomáhá. Existuje zde tedy vlastně určitý závazek mezi žákem a buddhovským aspektem, čímž je umožněno osvícení.

Vezměme příklad, že jidamem je Dordže Čhang (tib., Držitel diamantu). Žák si pak přeje dosáhnout stavu Dordže Čhanga. Tento stav mysli žáka je ji. Dam je slib, který žák dává, že dosáhne stavu Dordže Čhanga. Objekt jeho mysli je tedy Dordže Čhang - slibuje dosáhnout jeho úrovně.

V různých třídách tantry - kríja, čárja, jóga a anuttárajóga - existuje hodně různých jidamů, ale všechny jsou jidamy ve smyslu, který byl právě vysvětlen a na všechny se praktikuje stejně dobře. Jsou mužské a ženské jidamy, ale na úrovni stavu pravdy (skt. dharmakája) nelze mluvit o ženském a mužském v tom smyslu, který běžně používáme. Zde to má jiný význam. Svými kvalitami jsou všechny jidamy stejné, nezávisle na tom, jestli jsou mužské nebo ženské nebo ke kterému druhu jidamů patří. Výběr jidamu záleží na žákovi. K některým jidamům se člověk cítí zvláště přitahován, například někdo upřednostňuje meditovat na ženské buddhy jako Dordže Phagmo (tib., Rudá nejvyšší moudrost), Dölma (tib., Vysvoboditelka) atd., jiní dávají přednost mužským buddhům jako Kálačakra (skt., Kolo času), Dordže Čhang (tib., Držitel diamantu), Maňdžušrí (skt., Buddha moudrosti). V kvalitě jidamů zde není vůbec žádný rozdíl. Žák si vybere jeden jidam, který se k němu hodí, a realizace je u všech jidamů vždycky ta samá.

Při praxi na jidam je důležité vybrat si ten správný. Není to něco, co se děje jen tak mimoděk, jako třeba že dnes máme rádi jeden jidam a zítra už ne, tak si vybereme jiný. To nejde, protože když takovým způsobem praktikujeme na jidamy, neobjeví se výsledky. Výběr jidamu je něco velmi vědomého a provádí se s učitelem. Jsou různé způsoby jak zjistit, který jidam je pro koho vhodný. Když výběr proběhne správným způsobem, objeví se i výsledky. Je také důležité vědět, že jidam nemá jenom formu buddhy. Ve skutečnosti obsahuje všechno možné, jako např. mantru a semennou slabiku, nelze je od sebe oddělit. Samotná mantra může být jidamem, stejně tak semenná slabika. Každý jidam má sobě odpovídající mantru a semennou slabiku, které patří k sobě. Když se nesetkají, není možná realizace. Také bychom neměli jidam vidět jako něco vnějšího, co nám přinese realizaci z vnějšku. Jidam je spíš něco, co musíme v naší mysli probudit k životu.

DÁKYNĚ a OCHRÁNCI

Lama nám ukazuje cestu a jidam je cestou, tím, co praktikujeme a realizujeme. Dákové, dákyně a ochránci jsou ti, kteří nám na cestě pomáhají. Například když je naším jidamem Dordže Čhang, dává nám učitel pokyny a my pak meditujeme. Dákové a dákyně nám pomáhají zrealizovat stav Dordže Čhanga, získat v meditaci výsledky.

Dákové jsou mužské a dákyně ženské formy a jsou zde opět dva druhy, a sice světští a nadsvětští dákové a dákyně. Ti světští jsou obecně něco jako mužští a ženští démoni. Nemusí vypadat hrozivě, ale jsou to škodlivé a rušivé energie. Jsou světští v tom významu, že mohou být hněviví a někomu pak uškodit. Do určité míry mohou člověku pomoci, ale ne úplně, nejsou schopní nás přivést za hranici světské úrovně. Když jsou nespokojení, mohou se obrátit proti nám.

Nadsvětští dákové a dákyně jsou ti, kteří nám pomáhají z úrovně vysvobození a osvícení. Dákové pomáhají hlavně překonávat vnější překážky. Hlavní aktivitou dákyní je rozvíjet naši vnitřní realizaci. To jsou stěžejní body aktivity dáků a dákyní, ale všeobecně odstraňují obojí, jak vnitřní, tak vnější překážky. Co to znamená, že dákyně rozvíjejí vnitřní realizaci? V praxi Diamantové cesty je realizace proces přeměny rušivých pocitů. Esencí rušivých pocitů je moudrost a dosáhneme jí tím, že rozpoznáme podstatu rušivých emocí. Toto rozpoznání jde ruku v ruce s pocitem radosti. Pomoc, kterou díky aktivitě dákyní získáme, spočívá převážně v urychlení rozpoznání pravdivé podstaty emocí, jež je neoddělitelná od radosti.

Dákyně pomáhají tím způsobem, že praktikujícímu skrze smyslové objekty umožňují dosáhnout stavu radosti, který provází stav nadčasové moudrosti. Z tohoto důvodu jsou to v tantrických praxích vždycky dákyně, kdo jako "bohyně" přináší dary. Přinášejí všechny ty druhy smyslových objektů, které v praxi darujeme. Nikdy v této funkci neuvidíme dáky, jsou to vždy dákyně. Skrze vnímání různých objektů - sluchem, zrakem, čichem, hmatem a chutí - nám dákyně dávají různé druhy smyslových potěšení.. To je jejich metoda, jak nám pomáhají k vysvobození. Podobným způsobem existují kategorie mužských a ženských ochránců. I zde je to tak, že mužští ochránci odstraňují vnější překážky a ženští napomáhají k různým druhům realizace. Jak dákyně a dákové, tak mužští a ženští ochránci jsou jako radost na cestě k osvobození.

Nezávisle na tom, jestli praktikující následuje Cestu súter nebo tanter, musí obecně rozumět tomu, jaká je jeho stávající situace a čeho vlastně chce dosáhnout. Musíme rozpoznat nedokonalost naší běžné existence a kvality osvícení, pak teprve můžeme následovat nit, která k tomuto dokonalému stavu vede. Buddhova učení nás tam určitě dovedou.

Je důležité, abychom správným způsobem pochopili, že v naší běžné existenci jsou chyby. Nejedná se o něco vnějšího, kořen našich problémů tkví v našich rušivých emocích a proti nim musíme něco podniknout. Zde leží příčina všech problémů, a proto se na ně musíme zaměřit. Buddhistickému způsobu neodpovídá mluvit pořád o tom, že druzí jsou špatní, projektovat tak něco vně a odsuzovat druhé lidi. To rozhodně není cesta, jak něco změníme, protože příčinou našich problémů jsou vždycky rušivé pocity. To je základ buddhistického způsobu myšlení.

OTÁZKY:

Jaký je rozdíl mezi jidamy a ochránci?

Jsou jako král a jeho bodyguard. Ochránci jsou ti, kteří vykonávají ochrannou aktivitu jidamů.

Můžete uvést příklad světských dáků a dákyní?

Jsou tím, čemu říkáme "duchové". Mohou se sice nacházet mezi lidmi, ale většinou hovoříme o těch nelidských. Mohou škodit tím způsobem, že přinášejí nemoci a problémy.

Jak se vybírá jidam?

Hlavní je to, co v nás vzbuzuje nejsilnější zájem. Když například někteří lidé vidí buddhu Milující oči nebo o něm jenom slyší, tak spontánně cítí silnou důvěru a oddanost, ale u jiných jidamů to necítí. Záleží na našem vlastním vztahu k jidamu, na tom, kde je nejsilnější propojení.

Když má člověk obzvlášť rád nějaký jidam a cítí silné přání ho praktikovat, může to eventuálně být znamení dřívějšího propojení s tímto jidamem. Znamená to, že člověk bude dělat rychlé pokroky, když ho bude praktikovat.

Jak v této souvislosti praktikovat gurujógu, kde vidíme lamu jako jidam? Například v meditaci na 8. Karmapu?

V praxi Diamantové cesty můžeme meditovat na lamu, přičemž lama a jidam pak od sebe nejsou odděleni. Když praktikujeme gurujógu, tak lama je jidamem, není zde už žádný rozdíl. Je to velmi rychlá cesta, můžeme lehce a rychle dosáhnout výsledků. Když meditujeme na lamu jako na jidam, tak lama není osobou. Není lidskou bytostí, která jí a pobíhá kolem. Měli bychom lamu opravdu vidět na úrovni jidamu. Všeobecně bychom lamu neměli vidět jako osobu, ale obzvláště při praxi tün ši lamä naldžor, meditaci na 8. Karmapu, je to velmi důležité.

Z tibetštiny přeložila Hannah Nydahl, z angličtiny Detlev Göbel a Claudia Knoll.

Prof. Dordže Sempa

Narodil se v blízkosti Ladakhu a v mládí studoval v klášteře v Tibetu. Po invazi Číňanů musel zemi opustit, odešel do Indie a žil dlouhou dobu ve Váránásí. Učil zde buddhismus a jiné obory na velké buddhistické univerzitě. Potom, co odešel do důchodu, přesunul se se svými syny do Kalimpongu, kde se stal hlavním učitelem 17. Gjalwy Karmapy Thaje Dordžeho.. Prof. Dordže Sempa je považován za jednoho z hlavních učitelů nově postavené univerzity (tib. šedra) v Kalimpongu a v březnu 2003 byl pozván lamou Olem Nydahlem do center na Západě.

 

překlad: Rostislav Rypl

Kontakt