Minulost hodně dávná

18.10.2008 10:05

Kdybych tohle někomu řekla, budu pro něj jen pouhým bláznem.

Už od mala jsem si vědomá toho, že tíhnu k historii víc, než kdokoliv jiný v mém okolí. Nejvíce mě přitaje 19.-20.století.
Nejdřív to byly jen chvilkové pocity, že se něco znovu opakuje, i když jsem si byla naprosto jistá, že nikdy předtím jsem nic takového nezažila... v tomhle životě. Bojím se být sama, protože když jsem sama, naprosto jasně se mi vybavují okamžiky, které znám, ale přitom jsou úplně cizí.
Jednou jsem v létě stála v noci u otevřeného okna, najednou se mi začalo strašně špatně dýchat a v tom jsem si to uvědomila, tohle už jsem jednou dělala! Ale tehdy to bylo proto, že jsem čekala, až přijede někdo, kdo se nikdy neměl vrátit...
Dále také... jednou jsem byla ve vaně, tekla tam proudem horká voda, ale já měla husí kůži, jako by na mě táhlo z otevřeného okna, přitom my okno v koupelně nemáme. Když v tom jsem zase nemohla dýchat a viděla jsem, jak mi někdo bere moje sotva narozené dětátko, chlapečka. Když jsem se z toho stavu probrala, tekly mi proudem slzy a v hlavě mi bušilo jméno toho chlapečka, který byl mým synem.
Nechápala jsem, proč mi ho někdo sebral, ovšem brzy jsem se dozvěděla proč.
V noci jsem nemohla spát, lehla jsem si na zem a poslouchala písničky. V tu chvíli, jako by nic okolo neexistovalo a já se něčemu oddávala. Když jsem se vzpamatovala, zase jsem nemohla dýchat a byla jsem spocená. Pomalu mi docházelo, co se tam dělo. Někdo mě znásilnil, ale tehdy jsem byla panna... nechápu, proč jsou tyhle stavy, neznám jejich význam. Snad mě varuje minulý život.

Každopádně, když jdu někdy sama večer po ulici, cítím, že se něco opakuje. Nejspíš se mi postupně zjevuje celý příběh a snaží se mě varovat, ale je to až moc děsivé-moc se bojím být sama, aby se to nevrátilo. CO se mi to všechno snaží říct?

 

Zdroj: http://www.esoterikweb.cz

 

Kontakt