Moc rozkazovat přináší zhusta neschopnost myslet

To jsem nevymyslel já, ale nějaká paní, kterou teď už nemůžu dohledat (není to tím, že by mi bylo dopřáno rozkazovat), nicméně se s jejím názorem napůl ztotožňuju.
Neschopnost myslet je dána velké řadě vyvolených. Jsou tu ale také tací, jejichž schopnost myslet je značně omezená bez toho, že by mohli někomu poroučet. Snad jen větru a dešti, jak má pršet a kdy vát...Ale to už téměř nikdo nepamatuje, jako už málokdo pamatuje papírovou tříkorunu vytisknutou v Rusku nebo pohřeb soudruha Gottwalda uskutečněný krátce po pohřbu soudruha Stalina. Je to chyba a měl by někdo sestrojit program dostatečně přitažlivý pro dorůstající generaci, aby alespoň částečně pochopila, jaké zlo se dá páchat ve jménu ušlechtilých myšlenek.
Moc rozkazovat sebou nese také umění zapomínat. Nejen na své sliby, ale také na své výroky (nebo těmto přikládat jiný význam). Zesměšnil bych se, kdybych řešil Babiše abolicí, řekl před nedávnem jeden člověk zřejmě trpící závažnou poruchou paměti. Snad na úrovni demence. Včera totiž tuto variantu řešení vyhlásil jako jedinou, kdyby se žalobci přece jen nenechali zastrašit nebo uplatit.
Teď říká něco podobného Andrej Babiš, že by se zesměšnil či znemožnil, kdyby to abolicí řešil. Kdy také on ztratí paměť?
Bohužel, pojišťovny to mají nastavené tak, že léky proti demenci smíte předepsat v podstatě v situaci, když už jsou na kočku a tak je nebezpečí, že kýžené osoby je dostanou pozdě.
Není nad právní stát, v němž si nikdo nic nepamatuje (včetně slušnosti, morálky a zákonů).

Zdroj: https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php