Mýtus o stvoření světa z Hemopole Magny

05.01.2014 13:32

Tento mýtus o stvoření světa se nejprve zaměřuje na prvky, které jsou ke stvoření nezbytně nutné. Základní faktory byly upraveny do čtyř párů:

  • prvotní voda (Nun a Naunet)
  • vzduch neboli síla (Amon a Amaunet)
  • temnota (Kuk a Kauket)
  • beztvarost neboli nekonečnost

překládaná také jako síla záplavy (Heh a Hehet). O těchto božských zosobněních základních prvků světa se mluví jako o Osmeru (egyptsky chemen). Všichni čtyři bohové měli žabí hlavy a všechny čtyři bohyně hlavy hadů. V určité chvíli se tyto čtyři prvky spojily a při prudkém uvolnění energie proběhlo stvoření.

V tomto mýtu o stvoření světa existují dvě verze toho, co následovalo. Podle jedné povstal prvotní pahorek země - lisovaný jako Ostrov plamenů – z pravod. Bůh Thovt v podobě ibise snesl na tento pahorek kosmické vejce, které puklo a zrodilo se z něj slunce a okamžitě vystoupilo na oblohu. Podle druhé verze plul na povrchu vodstva lotos (zosobňovaný jako Nefertem), a když se jeho okvětní lístky rozevřely, vystoupilo z nich slunce. Při této přežitosti bylo slunce označeno jako Hor.

Hermopolis Magna (současný el-Ešmúnén, starověký Chemenu) se nachází na západním břehu Nilu ve středním Egyptě blízko dnešního moderního města Mallawi. Byl hlavním kultovním střediskem boha Thovta, kterého Řekové ztotožňovali se svým bohem Hermem.

Nejranější známá verze tohoto mýtu o stvoření světa se datuje do Střední říše (přibližně 2055 - 1650 př.n.l.). Je skvělou ukázkou toho, jak může místní božstvo ve spojení s určitou teologií dospět k celonárodnímu významu, když vzroste význam jeho kultovního střediska. V daném případě je bohem Amon, který v tomto mýtu vystupuje jako Amon Kematef, "Ten, který dokončil svoji chvíli". V Thébách (Vesetu) byl Amon považován za hlavního stvořitele a jeho kněží byli schopni v této oblasti sesadit krále.

Tam, kde je zobrazováno stvoření boha slunce, je někdy osm prvotních božstev znázorňováno jako paviáni, kteří vítají východ slunce. Je to zajímavá ukázka toho, jak starověcí Egypťané pozorovali svět a svá pozorování zahrnovali do náboženského systému. Při východu slunce si paviáni sedají na zadní nohy a zvedají přední packy, aby jejich spodní stranu mohly zahřát první ranní paprsky slunce. Tato poloha s pažemi i dlaněmi zvednutými před obličej byla přijata jako poloha uctívání bohů.

Starověcí Egypťané se domnívali, že čísla čtyři a osm mají magický význam. Obě čísla znamenala úplnost, a tak v souvislosti s náhledem obyvatel Hermopole na svět dává smysl stvoření osmi božstev ve čtyřech párech.

 

Kontakt