Na jakém principu funguje vidění aury

26.10.2014 08:39

Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz. Nyní si to vysvětlíme podrobněji:

 

Normální vidění

Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto světelnou energii na proud velmi složitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla - slouží to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéž principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra zraku (které je umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - což obvykle nazýváme běžným viděním.

 

Vidění aury

Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie než je světlo. Tento typ energie může být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu, obklopující pozorovaný objekt.

Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění (mimosmyslový orgán).

Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima u kořene nosu, což přímo nabízí myšlenku, že spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, že aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit, protože přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, že se dokáží vyladit na jakoukoliv frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný - aura NENÍ složena z žádného typu elektromagnetického vlnění. 

 

Kontakt