Náboženský názor hermetiků podle Fr.Bardona

Jsou dva základní druhy nazírání na náboženství. První je relativní a druhý absolutní nebo též univerzální nazírání na náboženství.
Pod relativní nazírání na náboženství náleží všechna vniklá náboženství od počátku lidstva až po dnešní dny, která prodělala své počáteční stádium, svůj rozkvět a během času zanikla. Každé relativní náboženství má svého zakladatele.
Upouštím od toho, uvádět zde všechny relativní náboženské systémy. Kdo se jen částečně zabývá filozofií náboženství, je obeznámen s mnoha náboženskými systémy relativního druhu. Všechny podléhají jednomu a témuž zákonu pomíjejícnosti, bez ohledu na to, zda trvání toho nebo onoho náboženského systému se počítá na století či tisíciletí. Trvání určitého náboženství se řídí dle jejich zakladatelů a učitelů. Čím více univerzálních zákonů náboženství obsahovalo, čím více důvěřovalo univerzálním pravdám a je hlásalo, o to delší bylo jeho trvání. Naproti tomu byl jeho čas o to kratší, čím jednostrannější, fanatičtější, diktátorské a autoritativnější byly základní pojmy. Ovšem každý náboženský systém měl svůj dobrý účel a své určité poslání. Vždy to byl určitý dílčí aspekt, ač někdy skrytý, kus univerzální pravdy a zákonitosti, ať již v symbolické formě nebo v abstraktní ideji.
Pravý osvícený vidí v každém relativním náboženství, docela jedno v kterém údobí se provádělo, ve zlomcích jednotlivé základní ideje, které vždy vycházejí z univerzálního náboženství a poukazují na zákonitost. Proto cení osvícený stejnou měrou každé náboženství, aniž by dbal na to, zda zaniklo, ještě dnes obstálo, nebo teprve v budoucnosti vznikne, protože je mu známo, že každý náboženský systém má takové příznivce, jejichž zralosti vyhovuje.
Posuzováno ze stanoviska hermetiků, je i materialismus určitý náboženský systém, jehož zástupci na boha a něco nepřirozeného nevěří, ale na něco pevně zjistitelného, o čem se mohou přesvědčit, to znamená, jim je rozhodující hmota. Ježto osvícený ví, že hmota je symbolickým zosobněním božského zjevení, které se odehrává v přírodních zákonech, neodsuzuje žádného člověka věřícího pouze na hmotu.
Čím zralejší je člověk v běhu svých převtělování (inkarnací) a vývoje, tím se přibližuje univerzálním zákonům a vniká hlouběji do nich, takže potom žádné relativní náboženské nazírání ho neuspokojuje. Takovýto člověk je zralý pro univerzální náboženství a přistoupení na univerzální zákonitost v mikro a makro kosmu.
Dle toho je každé náboženství, které plně univerzální zákony nezastupuje, relativní a přechodné. Univerzální zákony jsou od počátku světa až do konce neměnné.
Zralý hermetik může, když chce a když to s ohledem na styk s lidmi pokládá za vhodné, přináležet oficiálně k tomu nebo onomu náboženství, aby na sebe neobracel pozornost nezralých. V nitru svého ducha i celého svého bytí bude vyznávat univerzální náboženství, pod čímž nutno rozumět univerzální zákonitost.
Osvícený nevěří na něco, o čem se nemůže přesvědčit, on neuvěří též na nějaké zosobněné božstvo, na nějaký idol, nýbrž uctívá zákonitost a harmonii ve všech jsoucích formách.
Těchto pár slov může stačit poukázat na rozdíl mezi relativním a absolutním náboženským nazíráním.