Nejstarší hebrejský text rozluštěn

Profesor Geršon Galil z oddělení biblických studií Haifské univerzity se domnívá, že nalezl nejstarší hebrejský biblický text, a jeho rozluštění pokládá za průlom v biblickém bádání. Je to pět řádků vybledlého písma ze starohebrejských znaků, zapsaných inkoustem a uchovaných na střepu z pálené hlíny asi 15 krát 16,5 cm, které vzbudily rozruch.
Hebrejský text pochází údajně z 10. století před Kristem, z doby krále Davida, a byl nalezen před půldruhým rokem při vykopávkách vedených profesorem Josefem Garfinkelem na Chirbet Kejjafa v údolí Ela. Ekumenické vydání bible toto údolí, ve kterém došlo k pověstnému střetnutí pasáčka Davida s pelištejským válečníkem Goliášem, nazývá „Údolím posvátného stromu“.

Jestliže se haifský profesor nemýlí, byl by to dosud nejstarší známý biblický text. Profesor Galil, který promoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a je autorem „Chronologie králů Izraele a Judy“, nachází v popsaném střepu „historický důkaz, že izraelské království existovalo už v 10. století před Kristem“.

Tento nález je však významný nejen pro historické bádání, nýbrž i pro teologii. „Přinejmenším část biblických textů byla sepsána o staletí dříve, než nám dosud předkládala současná věda,“ říká Galil. Skutečnost, že takový text mohl vzniknout na periférii izraelského království, předpokládá podle jeho názoru, že v oné době museli v hlavním městě Jeruzalémě být už velice zdatní písaři. „Takže v dobách panování Davida skutečně byli v Izraeli písaři, kteří dokázali sepsat takové literární texty a náročná dějepisná díla jako je kniha Soudců nebo knihy Samuelovy.“ Objev působivých opevňovacích staveb v Chirbet Kejjafa v údolí Ela a v nich takových náročných textů odporují veškerým spekulacím, které chtějí popírat existenci izraelského království v 10. století před Kristem.

Text na hliněném střepu mluví o otrocích, vdovách a sirotcích. Jeho řeč je podle badatelů charakteristická a ve srovnání s jinými starověkými jazyky v oblasti typická pro hebrejštinu. Sociální prvky jsou podle Galila osobitým znakem hebrejské pospolitosti a jsou typické u biblických proroků, zatímco okolní kultury se vyznačovaly opěvováním bohů a starostí o jejich tělesné potřeby. Izaiáš 1,17, Žalm 72,4 a 2. Mojžíšova 23,3, tak jako i jiná místa Písma upomínají přesně stejným způsobem na sociální práva vdov, sirotků a cizinců.