Neporušenost těla po smrti - Svatá Bernadetta Soubirous

11.08.2013 10:45

Poutníci přicházející do kaple kláštera Saint-Gildard v Nevers vidí ženu, která působí dojmem, že spí – přestože zemřela před více než 130 lety a nebyla před pohřbem nijak mumifikována. Její tělo přitom prvních 46 let po smrti spočívalo v zemi.

 

Bernadette Soubirous Bernadetta Soubirous vstoupila do kláštera sester v Nevers, který leží asi 200 kilometrů jižně od Paříže, v roce 1866. Bylo to osm let po zjevení Panny Marie v Lurdech. V klášteře v Nevers žila až do své smrti 16. dubna roku 1879. V sobotu 19. května bylo Bernadettino tělo uzavřeno v pozinkované dubové rakvi, která byla vložena do hrobu v klášterní zahradě. Od té doby tělo svaté Bernadetty nepodlehlo rozkladnému procesu. Tělo je neporušené, včetně pleti, nehtů, vlasů, řas, svalů a dokonce všech vnitřních tělesných orgánů, jak je doloženo výsledky nedávného vědeckého ohledání (viz zpráva radiovaticana.cz z 11. 2. 2008).

Skutečností je dokonce to, že tělo svaté Bernadetty Soubirous, která zemřela ve svých 35 letech strávena četnými nemocemi od tuberkulózy po gangrénu, je dnes ještě zachovalejší než bylo před smrtí. Poutníci přicházející do kaple kláštera Saint-Gildard v Nevers vidí ženu, která působí dojmem, že spí. Drobné, jenom 142 centimetrů dlouhé tělo leží nyní ve zdobené rakvi s rukama sepnutýma, ovinutýma růžencem, a hlavou nakloněnou doleva, s tváří, vyvolávající dojem jako by Bernadetta právě zavřela oči.

 

Exhumace po třiceti letech

Informační proces na diecézní úrovni – příprava k blahořečení – skončil na podzim roku 1909. Podle závazných církevních předpisů bylo třeba ohledat tělo zemřelé, k tomu došlo 22. září roku 1909. Oficiální podrobná zpráva z první exhumace se nachází v archivu kláštera Saint-Gildard. Čteme v ní, že v 8.30 ráno byl otevřen hrob za přítomnosti biskupa Gautheya z Nevers a členů diecézního tribunálu. Po odkrytí víka uviděli přítomní ideálně zachované Bernadettino tělo. Z její tváře zářila panenská krása, oči měla zavřené, jako by byla pohroužena do klidného spánku, ústa trochu pootevřená. Její hlava byla lehce nakloněna vlevo, ruce byly složené na prsou a ovinuté silně ztrouchnivělým růžencem; její kůže, pod kterou bylo vidět rýsující se žíly, přiléhala ke svalům; rovněž nehty u jejích rukou i nohou byly v dokonalém stavu. Podrobné ohledání ostatků prováděli dva lékaři. Po svlečení hábitu vypadalo Bernadettino tělo jako živé, bylo elastické a neporušené. Po prozkoumání byl vystaven protokol s podpisem lékařů a svědků. Sestry umyly Bernadettino tělo, oblékly ho do nového hábitu, a pak je vložily do nové, dvojité rakve, která byla uzavřena, zapečetěna a vložena znovu do původního hrobu.

 

Další zkoumání

Druhé ohledání Bernadettina těla se konalo 3. května roku 1919 v přítomnosti neverského biskupa, policejního komisaře, reprezentantů městské rady a členů diecézního soudu. Ohledání se konalo podobně jako před 10 lety pouze s tím rozdílem, že každý ze dvou lékařů – Talon a Comte – redigoval svoji zprávu odděleně a bez vzájemné konzultace. Obě tato dobrozdání se úplně spolu shodují a rovněž se shodují s lékařskou zprávou starou 10 let, kterou vypracovali lékaři David a Jordan. V roce 1923 papež Pius XI. vyhlásil heroičnost ctností Bernadetty Soubirous, a tak se otevřela cesta k jejímu blahořečení. Tělo bylo potřetí exhumováno. Došlo k tomu 18. dubna roku 1925, čili po 46 letech a dvou dnech od Bernadettiny smrti. Tehdy byli přítomni neverský biskup, policejní komisař, primátor a lékařská komise. Po požadované přísaze byla rakev přenesena a otevřena v kapli svaté Heleny. K úžasu všech shromážděných bylo Bernadettino tělo stále zachovalé ve velmi dobrém stavu! Odcitujme na tomto místě úryvek závěrečné zprávy, kterou napsal vedoucí lékařské komise doktor Comte:

"..tělo ctihodné bylo netknuté, neporušené, (…) vůbec nepodlehlo hnilobným procesům a rozkladu, které jsou zcela normální po tak dlouhém pobytu v hrobě vykopaném v zemi."

Doktor Comte mimo to publikoval odborný článek ve vědeckém časopisu, v němž uvedl více lékařských podrobností:

"To, co mě při zkoumání udivilo, byla dokonale zachovaná kostra, všechny vazy, kůže, a také elasticita a svěžest svalů…. To, co mě především opravdu udivilo, byl stav jater po 46 letech od smrti. Tento orgán, přece je tak křehký a jemný, musí brzy podlehnout rozkladu nebo ztvrdnutí. Rozřízl jsem je, abych mohl vytvořit relikvie, a objevil jsem, že mají elastickou, normální konsistenci. Okamžitě jsem to ukázal všem přítomným a řekl jsem jim, že tento fakt se nezdá být přirozeného řádu."

Na relikvie byly vzaty kousky jater, sval a dvě žebra. Bernadettino tělo zůstalo v kapli svaté Heleny, která byla zapečetěna do doby blahořečení, které vyhlásil Pius XI. 14. června 1925 (svatořečena byla roku 1933). Měsíc po vyhlášení za blahoslavenou, 18. července roku 1925, bylo tělo umístěno v průhledném sarkofágu, který byl postaven do klášterní kaple po pravé straně hlavního oltáře. Je tam dodnes. Stále jakoby jen spící…

 

Trvalé znamení

V skleněném sarkofágu se nachází v nevysvětlitelné míře zachovalé, procesem rozkladu téměř nedotčené tělo svaté Bernadetty Soubirous. Je to stejná tvář a tytéž oči, které osmnáctkrát viděly zjevující se Pannu Marii v Lurdech. Tytéž ruce, které posouvaly během zjevení zrnka růžence a které vyhrabaly v bahnité zemi zázračný pramen. Ty samé rty, které předaly užaslému panu faráři Mariino jméno:
Neposkvrněné početí.
Totéž čisté srdce, které bylo zamilováno do Lásky. 

 

Kontakt