Ninel Kulagina

 

Možná si mnozí vzpomenou na záběr z filmu „Dotek medůzy“ – Lino Ventura se dívá na černobílé dokumentární záběry, ve kterém žena pohybuje drobnými předměty na stole a otáčí střelkou kompasu…

Ninel Sergejevna Kulagina (rozená Michajlová) se narodila 30. července 1921 v Leningradě. 

V dubnu 1942 šla mladá dívka dobrovolně na frontu. Byla raněná, podstoupila několik operací. Byl jí udělen řád "Vlastenecké války 1. stupně," a mnoho medailí.

"Zvláštní" schopnosti se u Kulaginy projevily už v mladosti. Během večeře byla příliš líná se natáhnout po chlebu – a kousky chleba se samy posunuly na talíři k ní...

Pak se naučila na dálku zastavit a znovu rozběhnout kyvadlové nástěnné hodiny.

Rodina se brzy přestala divit tomu, že dívka je schopna pohybovat předměty pouhýma očima. Nejtěžší z nich byl džbán s vodou.

Nicméně, Ninel dlouho nevěnovala pozornost svým schopnostem.

Až ve stáří, když ležela v nemocnici po infarktu, Kulagina si krátila čas pletením.

Jedna ze zdravotních sester byla překvapená, když zjistila, že pacientka si vybírá z košíku klubíčka určité barvy ne za pomoci zraku, ale dotykem.

Někdo ji přesvědčil, aby předvedla svůj talent lékařům.

Brzy se Kulagina setkala se slavným leningradským profesorem Leonidem L. Vasiljevem, který s ní začal experimentovat ve své laboratoři.

Ukázalo se, že Nina může číst zátylkem hlavy, hádat myšlenky, pohybovat malými předměty pohledem. Měla i vliv na provoz technických zařízení a dokonce i měnila chemické vlastnosti (pH) vody. Dosah jejích schopností byl do vzdálenosti 2 metrů.

Kulagina se několik let účastnila řady experimentů na telekinezi, prováděné vědci z Leningradského ústavu přesné mechaniky a optiky.

Během experimentů zhasínala laserový paprsek, pohybovala objekty a propalovala do nich díry očima. Nemluvě o "maličkostech" jako je osvícení filmu v ochranném obalu a otáčení magnetické střelky. Přístroje zaznamenaly kolem jejích rukou silné elektrické pole. Aby byl vyloučen podvod a eskamotérství, Ninel byla důkladně prohledána a v laboratoři byla jen ve spodním prádle.

V. Zacharčenko v knize "Formule lásky" popisuje jeden z těchto experimentů:

"Pod sklem obráceného akvária na stole je položeno několik malých předmětů: krabička zápalek, mosazné víčko na pero, plastový míček na ping-pong. S nataženou rukou nad sklem, Ninel upřeně zírá na předměty pod akváriem. 

„Neplýtvejte filmem, nijak nespěchejte s natáčením,“ – říká chlápkovi s kamerou. „Já řeknu, kdy začít.“

A skutečně, po několika napjatých minutách se předměty začaly sunout po stole. A když urazily asi dvacet centimetrů, začaly se pohybovat v opačném směru.

Ninel vyndala míček z akvária, zvedla dlaně – a míček visel ve vzduchu mezi nimi."

Pokud experiment trval delší dobu a vyžadoval velké úsilí, stav Kulaginy se prudce zhoršil. Cítila se unavená a často pociťovala bolest v oblasti páteře a krku, měla prý kovovou chuť v ústech ... Někdy došlo i na závratě a zvracení. Byl zaznamenán i úbytek na váze, v průměru 500-700 gramů za den, zvýšila se hladiny cukru v krvi ...

Experimenty s N.S. Kulaginou byly nejednou ukázány v Centrální televizi, fotografie jejích "zázraků" byly publikovány v novinách a časopisech.

Nicméně, mnozí ji nevěřili. Prý předměty pohybovala tenkými nitkami a ukrytými magnety pod obvazy. (5) V jednom z článků v časopise "Člověk a právo" obvinili N.S. Kulaginu ze šarlatánství. Ninel redakci zažalovala. Soud vyslechl svědky - vědce, kteří s ní pracovali. Proces se jí podařilo vyhrát.

Kulagina měla i léčitelský dar.

V roce 1977 se podílela na výzkumu prováděném Ústavem chemické fyziky Akademie věd SSSR.

V první sérii deseti myším injekčně vpravili podkožní hematomy. Pět z nich umístili do skleněné nádoby a během několika sekund se je Kulagina snažila psychicky ovlivňovat.

Po patnácti minutách „ovlivňování biopolem" se u myši projevil neklid, křeče, ale pak byly letargické. Po ukončení léčby se hlodavci rychle vrátili k normálu.

Myši, s nimiž pracovala Kulagina, přežily více než 10 dní, zatímco ostatní zemřely do půl hodiny po vpravení hematomů. 

V druhém případě byly myši vystaveny radioaktivnímu záření o úrovni 700 rentgenů. S částí hlodavců pracovala Kulagina. Tyto myši žily asi 10 dní, kontrolní skupina ne více než čtvrt hodiny.

Byly prováděny i pokusy s terapeutickými účinky na lidech. Bylo zaznamenáno zlepšení zánětlivých procesů, migrény, ran a zranění, i některé nemoci vnitřních orgánů.

Ninel S. Kulagina zemřela v roce 1990.

Byla jí věnována kniha s názvem "Fenomén"K". (6) Její schopnosti jsou pro vědce stále záhadou.