Relikvie Svatovítského pokladu - Ostatkový kříž - rozhovor s gemologem

26.04.2009 11:17

(c) National Geographic Česká republika > web

rozhovor s gemologem - JAROSLAV HYRŠL

Vystudoval mineralogii na Karlově univerzitě, poté gemologii v Německu (u nás se nedá studovat). Pracuje jako soudní znalec v oboru drahých kamenů. Jeho práce je pro něj zároveň koníček.
Spolupracuje už asi deset let s kunsthistoriky, určoval například kameny na relikviáři svatého Maura, ve svatovítském pokladu či na svatováclavské koruně.
Ostatkový kříž měl v ruce již několikrát.

 

Jak probíhaly průzkumné práce na ostatkovém kříži ? Co nového jste objevili?
Kameny byly tentokráte z kříže vyndané kvůli restaurování, což umožnilo jejich podrobnější zkoumání a dokumentaci, mj. i mikroskopem. To usnadnilo objevení zajímavého zjištění: z kříže se v průběhu času ztratilo pět safírů a byly nahrazeny sklem.

Z mého laického pohledu je nepředstavitelné dát do tak vzácné věci sklo…
Neuvědomujete si jednu věc, slovo "drahokam" znamená opravdu hodně drahý kámen, a dnes jeden safír této velikosti je velmi obtížné a nákladné. Sehnat dnes jeden takovýhle safír by se vám vůbec nemuselo povést.

Takže do kříže bylo vsazeno sklo, protože nikdo nenašel kameny, které by se tam hodily kvalitou a velikostí.
Jedno z těch skel je cca z 19. století, jelikož už má facetový brus. Je dobře vyleštěné, na okrajích jsou plošky. Skla jsou na fotografii spíš taková tyrkysová, nemají stejnou barvu jako kameny. Já jsem všechny měřil a mají jiný index lomu. Jedno z těch skel má zezadu čtyři zářezy, a ty se objevují na předmětech ze stejné doby jako kříž. Na mladších jsem je nikde neviděl. Logické by bylo, že se čtyři safíry ztratily v době, kdy byl kříž zastaven a ztratil se ten podstavec. Nestačil jim podstavec a ještě sebrali čtyři safíry. V té době byly nahrazeny sklem, a ten pátý asi až v 19 století.

Jak je vůbec možné, že někdo rozebere tak vzácnou památku a ukradne jí podstavec?
To se mě neptejte. Bylo to hlídané jako dnes, ale potřebovali peníze, tak brali kde mohli. To se dnes děje taky.

Jak probíhá zkoumání korunovačního kříže? Měl jste nějakou speciální technologii?
Kromě ověření pravosti kamenů proběhla dvě nezávislá fotografování. Andrej Šumbera fotil při restaurování, a poté jsem já fotografoval v mikroskopu inkluze v kamenech. Největší zvětšení je cca 100x. Ve smaragdech jsem mohl fotit inkluze, které mají desetiny nebo setiny milimetru. Ale co je zajímavé, Andrej jako restaurátor vytvořil úplně jiné snímky stejných kamenů. Jeho pohled byl prostě jiný.

Pro mě je zajímavý kámen s vyrytým portrétem muže. Bylo v té době běžné rytí do kamenů?
Je to nejzajímavější kámen na kříži. Rytina je vzácná, včetně toho, že jde pravděpodobně o portrét Krista. Kámen sám je ovšem vzácný, má barvoměnu. To znamená, že v denním světle je světle modrý, a ve světle ze žárovky je fialový.

To ale za Karla IV. nevěděli, jelikož neměli žárovky.
To je pravda, ale ještě lépe to vynikne ve světle svíčky. Kámen je významný také svým typem a velikostí. Je to safír, odrůda korundu. Korund má tvrdost č. 9. a diamant má nejvyšší tvrdost č. 10. Safír je tedy druhý nejtvrdší a nedá se rýt ničím jiným než diamantem. Ostatní ryté kameny na kříži jsou chalcedony s tvrdostí 6 - 7, ty se dají rýt i křemenem nebo topasem.
Samotné rytí vyžaduje již vyspělou technickou úroveň rytce. Na kříži vzadu je zasazen také přírodní krystal diamantu, a to na tak starých předmětech je velmi vzácné, jelikož byla jediná známá lokalita tehdy byla v Indii, kde se diamanty daly nalézt.

Kolik je u nás gemologů?

Jen pár, kteří pracují na vyšší úrovni a studovali v cizině, tak do deseti. Soudních znalců je ovšem více.
Je to detektivní práce, stále objevujete něco nového - nové syntetiky, nové způsoby úpravy kamene. V případě starých klenotů zas můžete přijít na věci, které nebyly známé. Na kříži jsou například safíry a spinely pocházející z Cejlonu, z čehož můžeme vyvozovat informace o obchodováním s Asií ve středověku.

Máte krásnou práci. Představuju si, že je váš pracovní stůl plný drahokamů, a vaše žena chodí ověšená šperky se safíry a diamanty.
Kameny opravdu sbírám, ale často za účelem srovnávacího vzorku. A poznamenávám, že je mám v trezoru.

Co jste měl v ruce ještě za zajímavé památky?
Asi největší objev mé kariéry bylo přeurčení šestnácti kamenů na svatováclavské koruně. Ale studoval jsem i v Německu, Rakousku, Francii a v Itálii spoustu zajímavých předmětů, z nichž některé nechával dělat Karel IV.
Na Pražském Hradě ve Svatovítské pokladnici mě loni zaujala nádherná barokní schránka na šperky. Je málo známá, a navíc v odborných posudcích bylo určeno, že kameny jsou ze zeleného skla. Nesedělo mi to, a tak jsem usiloval o podrobnější prozkoumání. Po výzkumu v laboratoři jsem zjistil, že to jsou přírodní olivíny mimořádné velikosti a tedy mimořádné ceny. To člověka potěší. Naopak u řady věcí se zjistilo, že to nebylo zdaleka tak dobré, jak se předpokládalo. Např. české granáty. Největší český granát měl být v Drážďanské klenotnici, ale já jsem po podrobném zkoumání zjistil, že je to granát almandin, nikoliv český.
V Čechách jsme na drahé kameny bohužel chudí. Nejznámější byl český granát, což je odrůda granátu pyrop. Jsou malinké, kámen větší než 6 mm je unikátní. Vltavíny jsou poměrně moderní, využívají se až od 19. století. Tenkrát byly ve velké modě, až je pak začali falšovat sklem a jejich obliba klesla. Ale i při zkoumání nejstarších vltavínových šperků v našich sbírkách jsem nalezl mnoho skla. Okem to bohužel nepoznáte.

Můžu si dnes, byť v renomovaném klenotnictví, koupit padělek?
Máte podstatně větší šanci koupit sklo nebo syntetiku než přírodní drahý kámen. Když něco kupujete, je dobré žádat, aby vám napsali na účet, o jaký kámen přesně jde. Pak si to nechte ověřit u odborného znalce. Nesouvisí to často s cenou.

Drahé kameny jsou ceněné i pro jinou než finanční hodnotu. Jaký máte vztah k dělení drahokamů podle znamení zvěrokruhu?
Pro řadu lidí je důležité koupit si kámen podle znamení, ve kterém se narodili. Totéž platí pro otázky symboliky drahokamů. Já jsem čistě vědec. Ale je to podle mě především otázka víry toho kterého člověka. Když si nemocný člověk koupí nějaký kámen a ten ho vyléčí, nedělá to ten kámen, ale to, že tomu ten člověk věří. Tomu věřím já.

Ale na vás nepůsobí, nezáří...
Mě fascinuje například historické hledisko, kterýma rukama kameny prošly apod. Ale je pravda, že když se jdu podívat do banky na své kameny, mám pak hezký pocit. Vždycky bylo hlavní kritérium pro výběr kamenů jejich krása, takže něco na tom je :-)))
Ten kámen na vás musí zanechat dobrý pocit a líbit se vám.