Síla pozitivní karmy

15.10.2011 08:58

Znovuzrození a karma, ve které buddhisté věří, je pro zápaďáka těžké akceptovat. Je nám to ale opravdu tak cizí? Podíváme-li se na svoji vlastní zkušenost, zjistíme, že myšlenky, emoce a sebe-obrazy se neustále objevují, mizí a rodí se znovu. Semena, která v jedné chvíli zasadíme v mysli, určují naši zkušenost v následující. Je to stejné jako naše zkušenost když jdeme ze života do života. Tulku Thondup rinpočhe proto říká, že bychom se měli starat především o vytváření pozitivní karmy a položit tak základ našeho budoucího osvícení.

 

Bytosti, které se vyvíjejí skrze karmu, se rodí díky kvůli karmě a existují skrze karmu

—Karmavibhanga sútra

 

Buddhismus nás učí, že ve své skutečné podstatě jsme osvícení – úplně otevření, mírumilovní, radostní, soucitní a vševědoucí. Buddha prohlásil:


Hlubocí, mírumilovní a bez konceptů,

Zářiví a nesložení –

Jako nektar – to jsem poznal!


Tento aspekt naší mysli je „pravou podstatou mysli“. Když si jej uvědomíme a zdokonalíme, budeme kvetoucími buddhy.

Takový náhled nás přitahuje. Někteří studenti buddhismu ale chtějí meditovat jen o podstatě mysli, prázdnotě-moudrosti, bez konceptů, bez otevírání svých srdcí záslužným praxím, které jsou pro osvícení nepostradatelné. Důležité praxe jako je modlení či vývoj oddanosti považují za teistické a dualistické.
 
Je mnoho způsobů jak získávat zásluhy, čili pozitivní karmu. Nejúplnějších je šest dokonalostí (paramit), které mahájánový buddhismus doporučuje jako cestu k osvícení. Jsou to: dávání (štědrost), disciplína (morálka), trpělivost (nebojácnost), vytrvalost (nadšení), klid (kontemplace) a moudrost.

Prvních pět dokonalostí, které se společně označují jako „šikovné prostředky,“ jsou speciálně pro shromažďování zásluh. Šestá, moudrost, vyžaduje poznání pravé podstaty mysli, kterou je prázdnota-moudrost.

Podceňování praxí šikovných prostředků k vývoji zásluh je nešťastné. Jejich účelem je pročistit a transformovat mysl. Oddanost nám otevírá srdce. Soucit rozpouští ego. Motlitba nás sjednocuje s našimi osvícenými vlastnostmi. Čisté vnímání transformuje naše uvědomění. Sloužit druhým, zvláště těm, kdo na nás spoléhají, je účelem dharmy. Není nic takového jako buddha, který neslouží druhým. Čím jsme tedy otevřenější šikovným prostředkům, tím rychleji a jistěji dosáhneme buddhovství. Tyto praxe bychom neměli nikdy zanedbávat, protože cesta šikovných prostředků je završena osvícením, stejně jako cihly tvoří dům.

Potřeba dualistické praxe

Na co potřebujeme dualistické praxe, jako je vytváření zásluh, když chceme dosáhnout stavu, který překračuje dualitu? Protože musíme začít tam, kde jsme. Pravá podstata mysli je zakryta karmickou turbulencí způsobenou našim chápáním se self a negativních mentálních návyků. „Chápání se self“ označuje způsob, jakým se chápeme mentálních objektů jako opravdu existujících, které pak vidíme jako objekt a subjekt. Aspekt naší mysli, který to takto vnímá, je koncepční mysl. Koncepční mysl a pravá podstata mysli jsou jako povrch a hloubka oceánu: Povrch je neklidný s větrem vyvolanými vlnami, ale pod ním je klid a pokoj.

Většina z nás nemůže zahlédnout hloubku, naši pravou podstatu, protože naše koncepční mysl je neustále čeřená turbulencí. Chápání se self nás klame jako noční můra a vyvolává víru, že jsme odděleni od světa a jeden od druhého. Spouští negativní emoce, od toužení a úzkosti k žárlivosti a agresivitě, což ústí do nezdravých slov a činů.

Každý dualistický vjem, negativní myšlenka, pocit, slovo a skutek, zanechává negativní karmický otisk v naší koncepční mysli, která nás odděluje od naší pravé podstaty. Na druhou stranu, pozitivní způsoby uvažování zanechávají pozitivní karmické otisky, které otevírají naši mysl, uvolňují naše uchopování self a zmenšují bariéru mezi námi a naší pravou podstatou.

Dokud máme dualistické koncepty a emoce, je pro nás svět pevný a naše utrpení je velmi reálné. Záleží na okolnostech. Jsou-li v chaosu, bude těžké dosáhnout klidu. Pociťujeme-li ale radost a klid, bude nás to inspirovat k ještě většímu vývoji klidu a radosti. Cokoliv pak řekneme nebo uděláme, budou slova a skutky radosti a míru. Postupně uvolňujeme naše uchopení self a později se dostaví záblesky zářivého charakteru mysli. Završením této realizace vykořeníme uchopování self a budeme plně probuzení

Zásluhy a prázdnota

Neříkám, že bychom neměli meditovat o podstatě mysli, ale že bychom to měli dělat ve spojení s šikovnými prostředky. Buddhističtí mistři vždy říkali, že buddhovství je výsledkem dvou shromažďování: šikovných prostředků a moudrosti. Zásluhy a moudrost jsou k dosažení osvícení nezbytné jako dvě křídla, aby pták mohl létat. Čandrakirti v sedmém století napsal:

Se dvěma široce rozevřenými bílými křídly
Relativní pravdy (šikovných prostředků) a absolutní pravdy (moudrosti)
Král labutí (bódhisattvové) a jejich hejno labutí (žáci)
Plachtí oceánem nejvyšších Buddhových vlastností.


Praktikování šikovných prostředků jako je štědrost a morálka, je mocným způsobem jak vytvářet pozitivní karmu. Čím srdečněji se tomu věnujeme, tím hlubší pozitivní otisky se tvoří v naší mysli a tím víc zdí se boří. Snaha meditovat o prázdnotě bez shromažďování zásluh nemusí mít dopad na zdi, které nás oddělují od pravé podstaty. Její efekt je přinejmenším nejistý. Saraha v prvním století napsal:

Bez soucitu (zásluh), tě náhled prázdnoty
Nepovede po nejvyšší cestě.


Gampopa (1079-1153) říká:

Velká moudrost se v tobě nezrodí,
Pokud máš málo zásluh.

Snaha meditovat o prázdnotě bez zásluh může vyvolat sebeklam. Může se nám zdát, že jsme ve stavu uvědomění bez uchopování, zatímco se ve skutečnosti chápeme na jemné úrovni meditačních zkušeností jako je jas, radost a nekoncepčnost. Je to uchopování nebo lpění, které nás drží v sansáře. Tilopa řekl v jedenáctém století Nárópovi:

Synu, zjevy nejsou problémem,
Ale lpění na nich.
Odetni proto, Nárópo, svoje lpění.


Meditací o prázdnotě můžeme dosáhnout nepřítomnost myšlenek. Kontemplace v takovém stavu nepřináší žádné zásluhy, ale vede ke znovuzrození v sansárických říších bez formy. Jigme Lingpa říká: „Lpění na nemyšlení vede do říší bez formy.“ Bytosti jsou tam napůl v bezvědomí, bez vývoje po milióny let.

Karma

Potřebujeme proto okolnosti, které usnadňují náš vývoj. Protože žijeme ve světě, který je vytvořen a ovládán karmou, musíme dbát jejích zákonů a jít cestou pozitivní karmy. Abychom zdůraznili důležitost tvorby zásluh, měli bychom si všimnout, že dokonce i buddhové zachovávali karmu. Guru Padmasambhava řekl: „Moje realizace je větší nežli nebe, a mé dodržování karmy je jemnější než zrnko mouky.“

Někteří lidé si myslí, že karma je osud. „Musí to být moje karma,“ vzdychají, když rezignují na nějakou kalamitu. Karma ale nemusí být špatná, ale může být dobrá, a my si děláme svoji vlastní karmu. Každá myšlenka, cítění a každý skutek seje v mysli návyková karmická semena, která zrají do odpovídající pozitivní, negativní nebo neutrální zkušenosti. Zlost a žárlivost se manifestuje jako bolestivá a nešťastná zkušenost. Bezegové radostné myšlenky a pocity vykvetou do nádherných a naplňujících zkušeností.
 
Nemusíme tedy rezignovat na svoji karmu. Řídíme ji. Každý moment je klíčový a je šancí ke zlepšení našeho způsobu uvažování a tím i našich okolností. Tento princip vzájemně závislé příčiny je základem prvního Buddhova učení, čtyř vznešených pravd.

Karma, zásluhy a sansára

Bez ohledu na to jak je příjemná, je sansára, cyklus smrti a znovuzrození, klamnou noční můrou zmatku a utrpení. Nic netrvá. V některých životech se můžeme znovu narodit ve vyšších říších a v jiných půjdeme do nižších říší, v závislosti na tom, která z našich karem dozrává a jak jsme žili v předcházejícím životě.

Naše kolotání sansárou pochází od chápání se self. Nagardžuna napsal:

Chápeme-li se pěti agregátů, uchopujeme self.
Chápeme-li se self, povstává z toho karma, a z karmy zrození.
Ty tři bez začátku, středu a konce

Otáčí ohnivým kruhem sansáry
V závislosti jednoho na druhém jako na příčině.

Šantidéva se ptá:

Všechno násilí, strach a utrpení ve světě
Pochází s uchopování self.
K čemu je nám to zlé monstrum?


Abychom vykořenili uchopování self, musíme realizovat moudrost. K její realizaci potřebujeme zásluhy. Ty nás zbavují negativních emocí, příčiny sansárického utrpení a rozvolňují naše uchopování self. Objevují se potom záblesky skutečného charakteru naší mysli. Můžeme potom meditovat o pravé podstatě, abychom realizovali moudrost. Do té doby potřebujeme shromažďovat zásluhy.
 
Jestli se nevypořádáme s negativními emočními vzorci, budeme je opakovat a setrvávat v sansáře. Tsongkhapa (1357–1419) říká: „Kořenem všech neduhů je znovuzrození v sansáře. To je třeba zastavit. Zastavení závisí na prevenci příčin, kterými jsou karma a negativní emoce. Z těch dvou, nemáme-li negativní emoce, nebude karma příčinou znovuzrození. Když je ale máme, pak i když jsme nenahromadili karmu, nová se rychle navrší.“
 
Musíme se tedy kontrolovat a začít tam, kde jsme. Můžeme mít tři možné postoje: negativní, pozitivní a dokonalý. Dokonalým myslím úplnou moudrost, nekoncepční realizaci naší pravé podstaty.
 
Pravděpodobně jsme směsí pozitivního a negativního, protože jenom realizovaní mistři jsou dokonalí. Pokud jsme zabředli do negativních emocí, nemůžeme skočit k dokonalosti, tak jako nelze vyskočit od paty hory na její vrchol. Potřebujeme se tedy k dokonalosti posunout od negativního k pozitivnímu. Jednat jako bychom byli blízko duchovního završení, když nejsme, je jenom klamáním se.

Atíša (982–1055) jednou pravil: „Nejvyšší význam všeho učení je prázdnota a soucit je její esencí.“
 
Jeho žáci se ptali: „Jak je možné, že tolik lidí říká, že realizovali prázdnotu, když neudělali ani špetku se svou nenávistí a lpěním?“

Atíša říká: „Protože jejich prohlášení jsou jen slova.“
 
Naše ego je pevné jako skála. Čím víc generujeme soucitu, zásluh a oddanosti, tím víc měkne. Nakonec je neurčité a jeden den se rozpustí. Všechny stopy negativních karem zmizí jako oblaka z oblohy naší mysli a neposkvrněný osvícený charakter spontánně zazáří jako slunce. Buddha říká:

Bytosti jsou ve své pravé podstatě buddhy.
Jejich (pravou podstatu) ale zakrývají náhodná zatemnění.
Když se jejich zatemnění očistí, jsou samotným buddhou.


Znovuzrození

Někdy si myslíme, že karma závisí jen na tom, co děláme. Důležitější je ale naše mysl. Buddha říká:

Mysl je hlavním faktorem a původcem všech činů.
Kdokoliv jedná či mluví s tvrdou myslí, připravuje si mizérii.
Čisté myšlenky budou příčinou štěstí.


Karma má největší šanci změnit naše životy když při smrti opouštíme tělo. Jakmile vstoupíme do barda, přechodem mezi smrtí a naší příští inkarnací, vše co jsme, je mysl. Uvolněná z omezení fyzických podmínek a těla, všechno řídí mysl. Naše karmické návyky se projevují jako terén, vidění a zvuky barda a ženou nás do příštího zrození.
 
Pokud jsme pěstovali soucit a oddanost, budou nás vítat milující představy. Květiny na nás mohou padat z nebe. Buddhové a učitelé, ke kterým jsme se modlili, se mohou objevit. Negativní mentální návyky se ale budou manifestovat jako hrozivé představy.

Lidé často předpokládají, že se vrátí jako lidé. Lidské zrození ale vyžaduje mnoho zásluh, touhy a úsilí. Neděje se tak automaticky.

V sansáře je šest říší a mimo ní nekonečné ráje, čili Čisté země. Jdeme, kam nás karma žene. Nagardžuna říká:

Z chamtivosti, nenávisti a ignorance povstávají nectné skutky.
Z myšlenek bez chamtivosti, nenávisti a ignorance povstávají ctnostné skutky.
Nectné skutky jsou příčinou utrpení a zrození v nižších říších.
Ctnostné skutky jsou příčinou zrození ve vyšších říších a štěstí ve všech našich životech.


Nagradžuna zvláště říká:

Nenávist nás vede do pekelné říše.
Chamtivost nás vede mezi hladové duchy.
Ignorance vesměs vede do zvířecí říše.


Někteří moderní buddhisté neakceptují znovuzrození a karmu. Tato učení ale pocházejí od Buddhy. Lankavatara sútra říká:

Je šest říší převtělování, kde se bytosti rodí.

Jsou to říše bohů, polobohů, lidí, zvířat, hladových duchů a peklo.
Zrodíš se v nich podle nejvyšší, střední a zlé karmy.


K podpoře znovuzrození existuje mnoho důkazů. Mnozí mistři si pamatují své minulé životy a vidí, kde se znovu zrodí. Apang Terton (1895–1944/5) řekl své rodině: „Zrodím se v rodině Sakyů. Přijďte mě navštívit, až tam budu.“ Kyabje Sakya Trizin (1945–) se později narodil v rodině Sakyů a pamatoval si detaily svého života, když byl Apang Terton.
 
Když byl můj učitel Kyabje Dodrup-čen rinpočhe batole, popisoval detaily svého minulého života a Padmasambhavovu Čistou zemi, kterou mezi životy navštívil. V Tibetu je také významná tradice delogů, čili navrátilců ze smrti. Delogové cestují rozsáhle jinými světy, dokud nejsou za pár dní oživeni, aby předali, co se naučili. Moje nová kniha Peaceful Death, Joyful Rebirth, obsahuje jedenáct takových sdělení z první ruky. Ačkoliv se tito delogové nikdy nesetkali, jsou jejich popisy šesti říší, Čistých zemí a barda nápadně podobné.

Čisté země

Je to smrt, kdy zásluhy určují naši budoucnost. Pokud jsme hromadili zásluhy a aspirace, můžeme jít do Čisté země, ráje světla a lásky, kde bytosti dosahují osvícení za jediný život.

Mnoha z nás se na zemi líbí. Navzdory jejím vlastnostem je ale lidská říše naplněná zápasem a nejistotou. Kdo ví, zda se sem vrátíme v příštím životě, a budeme-li mít čas praktikovat? Lidské bytosti jsou také velice emocionální. Nelze říct, kdy v záchvatu vášně uděláme nějakou velikou chybu a upadneme.
 
V čistých zemích ale, kde nás podporují nesčíslné osvícené bytosti, nikdy neupadáme ani nemáme negativní emoce. Vyvíjíme se, dokud nejsme osvícení. Je to nejvyšší příklad pozitivní karmy, která se buduje, dokud nedosáhneme dokonalosti.
 
Někteří lidé mají mylný dojem, že odchod do Čisté země je sobecký. Bytosti, které se tam zrodí, jsou jasnovidné a mohou pomoct těm, se kterými mají spojení z předcházejících životů. Jak rostou, mohou dokonce ještě víc. Když dosáhnou osvícení, stanou se pramenem neomezené služby všem bytostem skrze nekonečné manifestace. Jejich manifestace se objevují a kdykoliv mohou pomoct. Vimalakirtinirdesha sútra říká: „Nemůžete osvobodit druhé, jste-li omezení. Můžete osvobodit druhé, jste-li volní.“

V Peaceful Death, Joyful Rebirth se zaměřuji na Sukhavati, blaženou Čistou zemi, jako nejsnazší, ve které se lze znovuzrodit. Amitábha, buddha nekonečného světla, tělo lásky a moudrosti, ji manifestoval, tak aby bytosti s dobrou karmou se tam mohli znovuzrodit bez potřeby vysoké duchovní realizace. Všechno, co potřebujeme, jsou čtyři příčiny.
 
Zaprvé potřebujeme opakovaně a detailně myslet na Amitábhu a jeho Čistou zemi a vizualizovat jej. Jakmile se tyto vjemy stanou součástí našeho mentálního návyku, objeví se před námi při umírání. Zadruhé potřebujeme zásluhy jako palivo, které nás tam dopraví. Zatřetí se musíme zavázat vést všechny bytosti do Čisté země, a zvětšit tak své zásluhy. Začtvrté musíme vykonat silné aspirace a věnovat svoje zásluhy jako příčinu naši i všech bytostí ke znovuzrození v Čisté zemi. Mnohokrát to zvyšuje naše zásluhy a zajišťuje, že tam povedou ke znovuzrození.
 
Někdy jsou naše překážky a odpor k praxi nepřekonatelné. Pokud ale zůstaneme na cestě výcviku a budeme akceptovat učení tak jak je, budeme postupovat – ať už to vidíme anebo ne – a dosáhneme cíle míru, radosti a osvícení a budeme jej sdílet s druhými.


Tulku Thondup rinpočhe se narodil ve východním Tibetu, kde byl jako malý chlapec rozeznán jako reinkarnovaný buddhistický mistr. Roku 1958 uprchl před čínskou komunistickou invazí a usadil se v Indii, kde učil na univerzitní úrovni tibetštinu a tibetskou literaturu. Roku 1980 byl pozván na Harvard jako hostující učenec. Žije v Cambridge, Massachusetts, kde překládá a píše o tibetském buddhismu. Jeho poslední knihou je Peaceful Death, Joyful Rebirth.

 

Shambhala Sun, květen 2006.

 

Kontakt