Společenský život pravého muslima

Společenský život pravého muslima je založen na nejvyšších zásadách a má za cíl zajistit štěstí a prosperitu jednotlivce a také společnosti. Třídní boj, společenské kasty a ovládání společnosti jednotlivcem nebo naopak jsou společenskému islámskému životu cizí. Nikde v Koránu nebo v Tradicích proroka Muhammada nenajdeme zmínku o nadřazenosti na základě třídy nebo původu nebo bohatství. Naopak, v Koránu je mnoho veršů a v Tradicích proroka Muhammada je mnoho rčení, která lidstvu připomínají základní životní skutečnosti, které současně slouží jako zásady společenské struktury islámského života. Mezi nimi je i tvrzení, že lidstvo představuje jednu rodinu pocházející z jednoho otce a jedné matky, rodinu mířící k týmž konečným cílům.
Jednota lidstva spočívá na společném rodičovství Adama a Evy. Každá lidská bytost je členem univerzální rodiny založené prvním otcem a první matkou, a má proto právo těžit ze společných vymožeností a je jí proto nařízeno sdílet stejné odpovědnosti. Uvědomí-li si lidé, že patří všichni k Adamovi a Evě a že tito dva jsou stvořeními Božími, pak nebudou moci existovat rasové předsudky nebo společenská nespravedlnost nebo druhořadé občanství. Lidé budou ve společenském chování sjednoceni podobně, jako jsou sjednoceni ve své přirozenosti poutem společného rodičovství. V Koránu a v Muhammadových tradicích jsou neustálé připomínky této skutečnosti, tedy jednoty lidstva podle původu a přirozenosti. Cílem těchto připomínek je vytěsnit rasovou pýchu a požadavky na národní nebo etnickou nadřazenost a vydláždit cestu ke skutečnému bratrství (Korán, 4:1; 7:189; 49:10-13).
Jednota lidstva se nezakládá jen v jeho původu, ale také v jeho konečných cílech. Podle islámu je konečným cílem lidstva Bůh. Z Něj pocházíme, z Něj žijeme a k Němu se vracíme. Ve skutečnosti je jediný cíl stvoření, jak je popsán v Koránu, uctívání Boha a služba Jeho věci, tedy věci pravdy a spravedlnosti, lásky a milosrdenství, bratrství a mravnosti (Korán, 51:56-58).
Vztahy mezi jednotlivcem a společností jsou založeny právě na jednotě původu a konečném cíli společenského života v islámu. Role jednotlivce se doplňuje s rolí společnosti. Existuje mezi nimi společenská solidarita a vzájemná zodpovědnost. Jednotlivec je zodpovědný za obecné blaho a prosperitu své společnosti. Tato zodpovědnost není jen zodpovědností vůči společnosti, ale také vůči Bohu. Jedině tak jednotlivec pracuje se zdravými společenskými ohledy a opravdovým cítěním pro nevyhnutelnou zodpovědnost. Rolí jednotlivce je přispět k obecnému blahu a udělat co nejvíce pro společnost. Na druhé straně společnost je také zodpovědná Bohu za blaho jednotlivce. Je-li jednotlivec zdravý, je přispěvatelem a společnost je příjemcem. Na oplátku má právo na zabezpečení a péči, stane-li se z něj invalida. V takovém případě je on příjemcem a společnost je přispívajícím. Z toho je vidět, že povinnosti a práva spolu harmonicky souvisejí. Zodpovědnost a zájem jsou oboustranné. V islámu stát neovládá jednotlivce a neporušuje jeho osobnost. Podobně ani jednotlivec nebo třída jednotlivců nevykořisťuje společnost a nenarušuje stát. Existuje zde jen soulad doprovázený mírem a vzájemným zabezpečením. Existuje zde tvořivá souhra mezi jednotlivcem a společností.
Kromě jednoty lidstva podle původu a konečných cílů a vedle vzájemné zodpovědnosti a zájmu lze islámský společenský život charakterizovat spolupráci v atmosféře dobra a zbožnosti. Je to zřetelné v plném uznání jednotlivce a jeho posvátných práv na život, majetek a čest. Je to také zřetelné v účinné roli, kterou jednotlivec hraje v oblasti společenské mravnosti, a v etice. V islámské společnosti jednotlivec nemůže být lhostejný. Ukládá se mu, aby hrál aktivní roli při formování zdravé společenské mravnosti prosazováním dobra a bojem proti zlu v jakékoliv podobě za pomoci všech dostupných právních prostředků. Když tak koná, nejenže se vyhýbá zlu a koná dobro, ale pomáhá také ostatním jednat podobně. Jednotlivec, který je ke společnosti lhostejný, je sobecký hříšník; jeho morálka se ocitá v nebezpečí, jeho svědomí je v nepořádku a jeho víra není živena.
Struktura společenského života v islámu je velmi vznešená, zdravá a zahrnuje vše. Mezi podstatné prvky této struktury patří upřímná láska k ostatním lidským bytostem, milosrdenství k mladým, úcta ke starým, útěcha a klid pro trpící, návštěvy u nemocných, úleva zarmouceným, city opravdového bratrství a společenské solidarity, úcta k právu jiných lidí na život, majetek a čest, vzájemná zodpovědnost mezi jednotlivcem a společností. Běžně narazíte na Prorokovy výroky jako jsou tyto:
Tomu, kdo uleví lidské bytosti od zármutku tohoto světa, Bůh uleví ze zármutku v Den posledního soudu.
Člověk, který není milosrdný k mladým a nemá úctu k starým, nepatří k nám, muslimům.
Není pravým věřícím ten, kdo nemiluje svého bližního tak, jak miluje sebe sama.
Každý, kdo přizve někoho k dobru, je jako původce dobra a bude podle toho odměněn, avšak ten, kdo podněcuje zlo, je jako původce zla a bude podle toho potrestán.
V Koránu na druhé straně nacházíme četné Boží příkazy jako jsou tyto:
Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se - díky milosti Jeho - bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení - snad budete správně vedeni. Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení (Korán, 3:102-104).
Vy, kteří věříte! Dodržujte své závazky! ... Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém (Korán, 5:1-3).
K předchozímu můžeme jen dodat, že společenské rysy islámu lze postřehnout i v posledním kázání proroka Muhammada během poutě. Oslovil desetitisíce poutníků a mimo jiné řekl:
Ó lidé! Poslouchejte má slova, neboť nevím, zda další rok mi bude dopřán po roce tomto, abych opět mohl být mezi vámi na tomto místě.
Vaše životy a majetky jsou posvátné a neporušitelné, dokud se neobjevíte před Pánem, stejně jako tento měsíc je posvátný pro nás. A pamatujte si, že se musíte objevit před vaším Pánem, který bude požadovat od vás výčet vašich činů.
Ó lidé! Máte práva nad vašimi ženami a vaše ženy mají práva nad vámi. Chovejte se k ženám svým s láskou a laskavostí. Vskutku jste
je přijali jako zástavu Boží a uzákonili jste je slovem Božím. Buďte vždy věrni této zástavě vám udělené a vyhýbejte se hříchům.
Proto od nynějška krevní odveta páchaná v dobách nevědomosti a pohanství je vám zakázána a všechna krevní msta je zrušena.
A vaši otroci! Živte je potravou, jakou sami jíte a oblékejte je oděvem, jaký sami nosíte; a jestliže dopustí se chyby, kterou jim nehodláte prominout, pak je propusťte, neboť oni jsou služebníci Pána a nemá se s nimi tvrdě nakládat.
Ó lidé! Poslouchejte moje slova a pochopte je. Víte, že všichni muslimové jsou bratři jeden druhému. Vy jste Jedno Bratrstvo. Nic, co patří jinému, nepatří druhému, ledaže by mu to jeho bratr dal z dobré vůle. Střezte se před pácháním nespravedlnosti.
Podobně jako den tohoto měsíce v tomto území je posvátný a neporušitelný, tak Bůh učinil život a majetek a čest každého z vás vůči druhému, dokud nestanete před Pánem.
Nechť ten, kdo je zde, sdělí to tomu, kdo je nepřítomen. Snad ten, komu to bude řečeno, si zapamatuje lépe než ten, kdo již slyšel.
Vskutku, naplnil jsem své poslání. Ponechávám zde mezi vámi prostý příkaz, knihu Boží a jasné příkazy, kterých se přidržujte pevně, nikdy pak nepřijdete na scestí.