Společný růst

05.07.2009 10:55

V úvodu ke své nové knize Love's garden: A Guide to Mindful Relationships, Thich Nhat Hanh říká, jak užít milující vztah ke kultivaci semene buddhovství v nás.

 

Svázat se s někým druhým znamená vydat se na dobrodružnou cestu. Musíte být velice moudří a trpěliví, abyste udrželi lásku naživu a trvala dlouho. Už první rok takového vztahu ukazuje, jak je to obtížné. Zpočátku, když se s někým spojíte, děláte si o něm hezký obrázek a berete si spíš ten obraz než tu osobu. Když spolu ale žijete čtyřiadvacet hodin denně, začnete o něm odhalovat pravdu, která tak docela nesedí s obrazem, který jste si udělali. Někdy jste zklamaní.

Zpočátku jste vášniví. To ale trvá jen krátce, řekněme půl roku, rok dva. Pak, když nejste šikovní, když nepraktikujete, nebo nejste moudří, začnete oba trpět a když vidíte někoho jiného, napadne vás, že byste s ním byli šťastnější. Ve Vietnamu máme přísloví: „Když stojíte na vrcholu hory a díváte se na druhou, byli byste radši tam."

Když vstupujeme do svazku, ať už obřadně anebo soukromě, je to obvykle, abychom byli s tím druhým po celý život. V Pěti výcvicích bdělosti je tím třetím věrnost partnerovi. To je náročná praxe, která vyžaduje trvalé a pevné praktikování. Mnoho z nás nemá okolo sebe modely věrnosti a oddanosti. Rozvodový poměr je v USA okolo padesáti procent a u partnerů, kteří spolu žijí a nejsou sezdáni, je přibližně stejný anebo vyšší. (V ČR je to zhruba stejné - pozn. překladatele).

Srovnáváme se s druhými a obáváme se, máme-li co vztahu nabídnout. Mnoho z nás se podceňuje. Žízníme po pravdě, dobru, soucitu a vnitřní kráse a jsme si jisti, že sami takoví nejsme a tak to hledáme jinde. Někdy se nám zdá, že jsme na někoho takového narazili, kdo ztělesňuje všechno to dobro, krásu a pravdivost. Je to třeba romantický partner, ale také přítel, nebo duchovní učitel. Vidíme v něm všechno dobré a zamilujeme se do něj. Po čase obvykle zjistíme, že jsme ho viděli špatně a jsme zklamaní.

Krása a dobro jsou ale v nás, ve všech. To je základní Buddhovo učení. Opravdový učitel, duchovní učitel, je ten, který vás vede k tomu, abyste dobro a krásu, kterou hledáte, hledali v sobě. Opravdový učitel vám pomáhá nalézt učitele v sobě.

Podle Buddhy není zrození počátkem, ale pokračováním, a když se narodíme, je to už se všemi těmi semeny krásy, krutosti a probuzení v nás. Co z toho vyroste, záleží na tom, co kultivujeme svými činy a způsobem života.

Ve chvíli probuzení pod stromem bódhi Buddha řekl: „Je to divné - všechny bytosti mají v sobě schopnost k probuzení, poznání, lásce a svobodě - ale vydávají se na cestu utrpení." Viděl, že ve dne v noci hledáme to, co máme už v sobě. Můžeme to nazývat buddhovskou anebo probuzenou podstatou či svobodou, která je základem všeho míru a štěstí. Schopnost k osvícení není nic, co by nám mohl někdo dát. Učitel vám může jenom pomoc odstranit neosvícené elementy ve vás, aby se osvícení mohlo plně projevit. S důvěrou, že je krása, dobro a opravdový učitel ve vás a když v nich přijmete útočiště, budete praktikovat tak, že budete tyto vlastnosti jasněji odhalovat každý den.

Každý jsme vládcem nad teritoriem svého bytí a pěti elementů (skand), ze kterých jsme složeni. Je to forma (tělo), cítění, vnímání, mentální formace a vědomí. Naší praxí je podívat se hlouběji do těchto pěti elementů a najít svoji skutečnou podstatu - podstatu našeho utrpení, štěstí, klidu a nebojácnosti.

Když ale toto teritorium zanedbáváme, nejsme už odpovědnými vládci. Nepraktikujeme každý den a místo péče o své teritorium od něj utíkáme a dovolíme, aby se objevil chaos a konflikty. Pak se do něho bojíme vrátit a čelit těm problémům a utrpení. Kdykoliv nám vybude patnáct volných minut, hodina anebo dvě, máme zvyk si pustit televizi, číst noviny nebo poslouchat rádio, telefonovat a tlachat, abychom unikli realitě pěti elementů, které tvoří naši bytost. Myslíme si, že jsme příliš unavení, máme mnoho problémů a nechceme se k nim už vracet.

Musíme se ale vracet ke svému fyzickému já a dát věci do pořádku. Buddha nám dal velmi konkrétní praxe, které ukazují jak to dělat. Byl velmi jasný v tom, že k očištění a transformaci našich elementů potřebujeme kultivovat energii bdělé pozornosti.

Bdělá pozornost je něco konkrétního, co je třeba pěstovat. Při praxi bdělé chůze kultivují naše pevné klidné kroky bdělou pozornost a vrací nás zpět do přítomnosti. Stejně ji kultivujeme při meditaci vsedě, kdy pozorujeme svůj nádech a výdech. Při pozorném jídle vkládáme celou svoji bytost do přítomnosti a jsme si ho vědomi, a i těch, kteří jedí s námi. Stejně tak ji pěstujeme při chůzi, dýchání, práci anebo praní. Několik dnů takovéto praxe zvyšuje bdělou pozornost a ta vám bude pomáhat, chránit vás a dodávat odvahu k návratu k sobě, abyste viděli a přijímali vše ve svém teritoriu.

Bolestivé pocity, silné emoce a sužující vjemy nás znepokojují a vyvolávají obavy. S energií bdělé pozornosti s tím můžeme zůstat bez toho, abychom od toho utíkali. Přijmout je tak jako rodiče děti a říct: „Miláčku, jsem zde pro tebe. Jsem zpátky, abych se o tebe staral." Tohle můžeme dělat se všemi našimi emocemi, pocity a vjemy.

Na počátku buddhistické praxe jsme buddhou na poloviční úvazek a pomalu ho zvětšujeme na plný. Někdy odpadnete a vrátíte se k polovičnímu buddhovství, ale při pevné praxi se zase navrátíte k plnému. Buddhovství je ve vašich možnostech, protože jste jako Buddha lidská bytost. Můžete jím být kdykoliv, teď a tady, kdekoliv. S polovičním buddhovstvím můžete svůj romantický vztah udržet jakžtakž v pořádku. S plným naleznete způsob jak být ve vztahu stále přítomný a šťastný, ať se děje cokoliv.

Stát se buddhou není tak obtížné. Buddha je někdo osvícený, schopný milovat a odpouštět. Víte, že takoví občas jste. Buďte tedy buddhou. Když sedíte, ať buddha ve vás sedí také. Když jdete, ať jde též. Těšte se svou praxí. Když nebudete buddhou, kdo tedy?

Každý z nás má semeno dobroty, laskavosti a osvícení. Všichni máme semeno buddhovské podstaty. Aby se mohl buddha v nás i v našich drahých projevit, musíme ta semena zalévat. Když jednáme, jako když mají lidé ta semena v sobě, přináší to jim i nám sílu a energii, aby vyrostla a rozkvetla. Když ale jednáme, jako když nevěříme ve svou vrozenou dobrotu, viníme ze svého utrpení druhé a ztrácíme štěstí.

Svoje dobro můžete využít k transformaci svého utrpení a tendencí ke zlosti, krutosti a strachu. Nezbavujte se jich ale, protože je můžete využít. Jsou kompostem k poznání jak živit svoje štěstí i svých drahých.

 

Dvě zahrady

Máte dvě zahrady: svoji a svého partnera. Nejprve se musíte starat o svoji vlastní zahradu a naučit se zahradničit. V každém z nás jsou květiny, ale také odpadky. Těmi je naše zlost, strach, dělání rozdílů a žárlivost. Zavlažováním odpadků budete posilovat negativní semena a zavlažováním květů soucitu, porozumění a lásky budete posilovat ta pozitivní. Co budete pěstovat je na vás.

Když nevíte jak selektivně pěstovat svoji zahradu, nebude mít dost moudrosti, abyste pomohli pečovat o květiny v zahradě svého partnera. Naopak, s dobrou péčí o svou zahradu budete pomáhat kultivovat i tu druhou. Už týden praxe udělá velký rozdíl. Jste na to dost inteligentní. Potřebujete vzít situaci do rukou a nedovolit aby se vám vymkla. To můžete. Pokaždé když bděle kráčíte a věnujete svoji mysl a tělo každému kroku, berete situaci do rukou. Pokaždé když se nadechujete a víte to, pokaždé když vydechujete a usmíváte se na výdech, jste sám sebou, svým pánem a zahradníkem ve své zahradě. Spoléháme na vás, že se budete starat o svoji zahradu a že pomůžete svému partnerovi starat se také o jeho.

Budete-li mít úspěch se sebou a se svým partnerem, budete sangha, dharmickým společenstvím dvou lidí, které teď může být útočištěm někoho třetího a pak čtvrtého atd. Sangha tak poroste. Mezi vámi a partnerem je vzájemné porozumění.  Pokud je zde a dobře spolu komunikujete, může se objevit štěstí a vy dva se můžete stát útočištěm ostatních.

Máte-li obtížný vztah a chcete-li nastolit mír, musíte se nejprve sám vrátit domů do své zahrady a pěstovat květiny míru, soucitu, porozumění a radosti. Teprve pak můžete jít ke svému partnerovi a být trpělivý a soucitný.

Spojením s druhou osobou slibujeme růst společně a sdílet ovoce a vývoj praxe. Naší odpovědností je starat se jeden o druhého. Pokaždé když druhý něco dělá ve směru změny a růstu, měli byste to oceňovat.

Po letech strávených spolu s partnerem můžete získat dojem, že o něm víte všechno. Tak to ale není. Vědci zkoumají roky špetku prachu a stále o něm všechno neví. Když je kousek prachu tak složitý, jak můžete vědět všechno o někom druhém? Váš partner potřebuje vaši pozornost a zavlažování svých pozitivních semen. Bez toho vztah uvadne.

Musíme se naučit umění vytvářet štěstí. Pokud jste to během svého dětství viděli u svých rodičů, víte jak na to. Mnoho z nás ale tyto modely nevidělo a nevíme, co máme dělat. Nejde totiž o to, zda něco děláte dobře anebo špatně, ale jak moc jste šikovní. Žít spolu je umění. I se spoustou dobré vůle můžete učinit druhou osobu velmi nešťastnou. Jádrem umění udělat někoho šťastným je bdělá pozornost. Jako bdělejší jste mnohem zručnější.

Vy i váš partner máte zahradu k zavlažování, ty jsou ale spojené. Máme dvě ruce a máme pro ně jména: pravá a levá ruka. Viděli jste někdy, že by spolu bojovaly? Já ne. Pokaždé když si zraním prst, vidím, že má pravá ruka jde přirozeně na pomoc levé. V těle tedy musí být něco jako láska. Někdy pomáhají jedna druhé a někdy pracují samostatně, ale nikdy spolu nebojují.

Pravá ruka cinká zvonkem, píše knihy, dělá kaligrafie a nalévá čaj. Nezdá se ale, že by na to byla pyšná. Neshlíží na levou ruku s tím, že ta je nanic. „Všechny básně jsem napsala a všechny kaligrafie v němčině, francouzštině a angličtině, to všechno jsem udělala. Ty nejsi k ničemu a jsi zbytečná." Pravá ruka netrpí komplexem pýchy. Levá zase nemá komplex méněcennosti. Je to skvělé.

Když má pravá ruka problém, přijde jí levá hned na pomoc a nikdy neříká, že jí to musí oplatit, že jí vždy pomáhá, takže jí to pravá ruka dluží.

Vidíte-li svého partnera jako neodděleného od vás, ne lepšího či horšího a ani stejného jako vy, máte moudrost nerozlišování. Štěstí druhých vidíte jako své vlastní a jejich utrpení je také vaším.

Podívejte se na ruku. Prsty jsou jako pět bratrů a sester z jedné rodiny. Řekněme, že je vás v rodině pět. Když jeden trpí a trpíte všichni, máte moudrost nerozlišování. Když jeden je šťastný, jste šťastní i vy. Štěstí není individuální záležitost.

Naším cílem v praxi bdělé pozornosti a nejlepším darem, který nám to přináší, je moudrost nerozlišování. Nejsme vznešení kvůli rodu, ale tím jak uvažujeme, mluvíme a jednáme. Ten, kdo praktikuje opravdovou lásku, má moudrost nerozlišování a proniká to všemi jeho činy. Nerozlišuje mezi sebou a svým partnerem, nebo jím a ostatními lidmi. Má veliké srdce a jeho láska nezná překážek.

 

Shambhala Sun, listopad 2008