Tuto příležitost bychom neměli promarnit

Khenpo Čhödag rinpočhe

Khenpo Čhödag rinpočhe studoval pod přímým vedením 16. Gjalwy Karmapy. Deset let vyučoval jako jeden z hlavních učitelů na Nálandském institutu v Rumteku (Sikkim). V současné době je spolu s Topgou rinpočhem (Topga rinpočhe mezitím 19. září 1997 zemřel) rozhodující autoritou ve vyučování na Karmapově mezinárodním buddhistickém institutu KIBI v Novém Dillí a učitelem 17. Karmapy Thajeho Dordžeho.

Tento výklad pocházející z díla “Ozdobný klenot vysvobození” od Gampopy pronesl v létě 1995 v centru Dhagpo Kagyu Ling ve Francii v rámci pětiletého kursu “Buddhismus – kurz pro buddhistickou filozofii v Evropě.”

Mít drahocenné lidské tělo znamená, že se člověk narodil s různými svobodami a vybavením. Na jedné straně má člověk fyzické podmínky pro praktikování dharmy, na druhé straně mysl, která má tři druhy důvěry.
Svobodami je tu míněno, že člověk není zcela zaměstnán “jinými starostmi.” Když se například zrodí v oblastech bytí, kde velmi silně trpí, pak je těmito okolnostmi tak silně “zaměstnán,” že není nejmenší šance věnovat se praktikování dharmy ani jiným pozitivním věcem.
V této souvislosti hovořil Buddha o osmi různých stavech, v nichž není možno věnovat se praxi. Způsob, jakým to objasňoval, byl v souladu s myšlením tehdejších lidí. Dnes bychom to však neměli chápat tak, že se jedná o určitá místa, kde takové podmínky vládnou. Jedná se především o určitou zkušenost bytosti jako výsledek dozrání její vlastní karmy.

 

OSM SVOBOD

První tři z osmi Buddhou popisovaných stavů jsou nižší oblasti existence: 1. světy paranoie, 2. oblast duchů, 3. oblast zvířat.

Pokud zažíváme tyto druhy existence, trpíme buď tak silně, že nejsme schopni dělat cokoliv jiného, nebo naše mysl není natolik jasná, abychom se mohli nějakým způsobem zabývat dharmou.
V některých sútrách popisuje Buddha tyto stavy způsobem, který vzbuzuje dojem, jakoby tyto různé světy existovaly podobně jako ten náš. Popisoval je v souladu s tím, jak lidé jeho doby smýšleli o světě. To se týkalo především šrávaků – lidí, kteří následovali “vozidlo naslouchání.” Pokud však přemýšlíme o stavech paranoie, můžeme vidět, že se nejedná o žádné určité místo, ačkoliv bývá popisováno tak, že všude je hořící železo. Pokud se ptáme, kdo to železo zapálil a co bylo použito jako topivo atd., tak uvidíme, že tak, jak toto místo bývá popisováno, nemůže ve skutečnosti existovat. Je tomu spíš tak, že každá jedna bytost, která má karmu pro tento druh existence, vše výše popsané zažívá. Jedná se o zvláštní způsob, jakým je mysl bytosti zmatená a ošálená. Bytosti zažívají stavy, jakoby se nacházely uprostřed pekla.
Avšak i když se nejedná o žádný “skutečný svět” v plném smyslu slova, zažívá bytost tento stav, dokud má takovou karmu, a zakoušené utrpení nepřestává. Tento způsob prožívání nelze změnit během chvíle, neboť bytost je v této iluzi zcela uvězněna – skutečně věří, že je v tomto pekelném stavu a odpovídajícím způsobem trpí. Toto velmi velmi intenzivní utrpení způsobí, že nebude moct ani přemýšlet o tom, co je dharma, natožpak ji praktikovat. A i kdyby chtěla, neměla by k tomu možnost.
Na druhou stranu existují také stavy, ve kterých je radost a štěstí tak silné, že se na praktikování ani nepomýšlí – 4. božské oblasti.

Existují různé oblasti bohů: oblast žádostí, oblast forem, oblast ne-forem.
V oblasti žádostí existuje šest druhů bytí a jeden z nich je nazýván bytí bohů. Pokud se zrodíme v tomto stavu, je to výsledkem toho, že jsme nahromadili velmi mnoho pozitivní karmy. Důsledkem této karmy je, že zažíváme velmi mnoho štěstí a radosti a jsme tím zcela pohlceni. Chtěli bychom si všechny tyto stavy vychutnávat a neexistuje ani ten nejmenší nepříjemný pocit. Protože neprožíváme žádné utrpení, nepřemýšlíme o tom, že bychom snad mohli z tohoto stavu vyjít, nejsme v žádném případě motivováni k praktikování dharmy, neboť jsme již tak šťastní, že věříme, že nám to úplně stačí.
Oblasti forem a oblasti ne-forem jsou výsledkem meditace. Pokud při meditaci klidu mysli ulpíváme na příjemných pocitech, může se stát, že se k prožívání těchto stavů připoutáme zcela. Zůstáváme ve stavu hluboké meditace, necítíme se již více přitahováni vnějšími objekty a zcela se oddáváme vnitřní radosti. Protože nezažíváme žádné nepříjemné stavy, je mysl zcela plná míru a nemáme žádnou motivaci tento stav jakkoliv měnit.
Ale také v lidském světě existují stavy, kdy nemáme možnost praktikovat dharmu.

5. Jestliže se narodíme na místě, kde lidé nemají žádnou představu o pozitivním a negativním jednání, nemůžeme následovat správnou stezku a vyhýbat se špatné. Nepotkáme nikoho, kdo ví, co by se mělo dělat. To je případ velmi primitivních společností, které žijí jako divoši nebo barbaři, kteří sice jsou lidskými bytostmi, ale ne vždy se tak chovají.

6. Jiné bytosti se sice narodí jako lidé, žijí ale zcela zakořeněné ve špatných, dharmě odporujících názorech, což jim nedovoluje praktikovat dharmu.

Existují kupříkladu lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že by se mohli osvobodit skrze zabíjení zvířat a že by měli zvířata obětovat. Špatné názory jsou velmi vážným problémem, neboť nejen zdržují od praktikování dharmy, ale mohou vést až k praktikování negativní stezky. Je velkou překážkou pro praxi, když se do nich zabředne.

7. Jiní lidé se zase narodí postižení. Nemají schopnost porozumět skrze naslouchání významu dharmy. Když tedy někdo takový obdrží rady o tom, co dělat a čemu se vyhnout, nevytěží z nich mnoho významu. Prostě tomu není schopen porozumět. Tibetské slovo pro takovou osobu je “kugpa.” Tak bývají sice nazýváni i hluchoněmí, hlavní význam však je “duševně postižení.” Schopnost porozumět věcem je omezená a nemohou tedy porozumět tomu, co je dobré dělat a čeho se vystříhat.

8. Konečně je také možné narodit se v čase, ve kterém nejsou žádní buddhové a Buddhovy nauky jsou zcela neznámé.

Existují určité časové úseky ve vývoji vesmíru, jež nazýváme “kalpy.”
Mezi příchody různých historických buddhů jsou tzv. “temné věky,” ve kterých se neobjevuje žádný buddha. Narodit se v takovém období znamená, že není možné získat žádné spojení s dharmou a tedy ani není možné ji praktikovat.
Mít osm svobod značí nenarodit se ani v jednom z osmi uvedených stavů.

 

DESET PŘÍZNIVÝCH PODMÍNEK

Existují však ještě další podmínky, kterých je třeba, abychom mohli praktikovat dharmu: deset bohatství, neboli příznivých podmínek, jež budou následně rozdělena do dvou skupin podle toho, zda závisí sama na sobě nebo na jiných lidech.

První podmínkou je, zda jsme zcela disponovanou lidskou bytostí – zda jsme jako muž či žena zcela neporušení. 2. Zda jsme s to potkat učitele dharmy a požádat jej o poučení. 3. Když jsme obdrželi poučení, musíme mít schopnosti pro praktikování dharmy. 4. Nesmíme být fyzicky ani psychicky tak silně poškozeni, abychom nemohli praktikovat. 5. Nesmíme se dopustit ani jednoho z pěti extrémně negativních činů.
Následkem těchto negativních činů je v tomto životě velmi těžko možné dosáhnout nějaké úrovně realizace. Důvodem je, že tyto činy – zranit buddhu, zabít arhata, zabít otce či matku, nebo rozpoltit sanghu – jsou jednoduše příliš negativní.
Vedle těchto pěti podmínek, které jsou dány skrze sebe sama, existuje ještě pět dalších, které závisejí na jiných:
6. Na světě se objevil historický Buddha. 7. Tento Buddha učil. 8. Učení jsou ještě stále na světě a jsou dostupná. 9. Musí existovat učitelé, kteří učení dále předávají. 10. Učitelé musejí být schopni dharmu správně – tedy se soucitem – vyučovat.
Pokud se lidská bytost narodila tam, kde existuje těchto deset vybavení, má ty nejlepší předpoklady pro praktikování dharmy.

 

DRAHOCENNÉ LIDSKÉ ZROZENÍ

Protože je tento druh zrození příznivý pro praxi dharmy, je nazýván “drahocenným lidským zrozením.” Tibetské slovo “rinpočhe” znamená “drahocenný,” neboli “klenot.” Je zde použito ve významu pro lidské tělo, jehož získání je velmi vzácné a velmi obtížné. Pokud jej jednou nabudeme, je velmi hodnotné, protože má mnohé kvality.

To je důvod proto, aby byl tento způsob zrození nazýván drahocenné lidské zrození. Když tedy lidské tělo jednou získáme, můžeme je používat správným způsobem, abychom dosáhli osvícení. Získání lidského těla je tak složité, protože hlavním předpokladem je správné jednání. Abychom se mohli zrodit jako lidská bytost, musíme se v předcházejícím životě vyhnout deseti negativním činům.
Když se však porozhlédneme po světě, uvidíme, že není příliš mnoho lidí, kteří by se vzdávali negativního jednání.

Na světě také existuje mnoho zvířat a jiných bytostí, což nás může utvrdit v tom, jak je vlastně těžké narodit se jako člověk. Získat drahocenné lidské tělo je však ještě složitější než získat obyčejné lidské tělo. Jestliže máme v tomto životě šanci praktikovat dharmu, pak je to nejen výsledek dobré etické disciplíny, nýbrž jsme dříve museli také dělat zcela vědomě silná přání, abychom se znovuzrodili tímto způsobem, abychom se mohli dále rozvíjet a praktikovat. Existuje jen velmi málo bytostí, které mají takový důvod.
Chceme-li učinit srovnání, jaký je poměr lidí k ostatním bytostem, je to velmi jednoduché. Například, spočítat obyvatelstvo jedné země není tak těžké, toto množství se dá spočítat. Oproti tomu, pokud bychom chtěli spočítat obrovské množství zvířat, nešlo by to, je nespočetné. Z toho vyvstává naše myšlenka, jak malé množství lidských bytostí existuje ve srovnání s počtem zvířat.
Vyjdeme-li z toho, jak málo lidí splňuje osmnáct podmínek – osm svobod a deset vybavení – a může tedy praktikovat dharmu, rozpoznáme, jak vzácná je tato příležitost. Vezměme například město s pěti milióny obyvatel. Pokud by 1 000 nebo 10 000 z nich praktikovalo dharmu, pak by to bylo příliš mnoho. Něco takového pravděpodobně nikde neexistuje. To samo nám již ukazuje, jak vzácné je drahocenné lidské tělo. Když se podíváme na ohromnou celosvětovou populaci a zamyslíme se nad tím, kolik lidí se přestalo dopouštět deseti negativních jednání – nejen buddhistů, nýbrž i lidí všech dalších náboženství a také těch, kteří se k žádnému náboženství nehlásí – potom jich ve srovnání s množstvím lidí celého světa není mnoho. Pokud se podíváme dále, kolik lidí ví jak nakládat s přáními ve prospěch bytostí, také jich není příliš mnoho.

Přemýšlíme-li o těchto skutečnostech, zjistíme, jak zvýhodnění a opravdu šťastní jsme jako lidské bytosti schopné praktikovat dharmu. Tak můžeme porozumět, jak extrémně zřídkavá je tato šance. To by nás mělo přivést k rozhodnutí prožít náš život vskutku smysluplně a nepropást tuto příležitost. Neboť jak bylo řečeno: dostat tuto možnost je tak mimořádně obtížné. Měli bychom skutečně rozpoznat, jak je naše nynější existence plná síly, a co možná nejlépe ji využít, abychom ještě v tomto životě dosáhli osvícení. Pokud to budeme dělat opravdu dobře, ale ne bezpodmínečně nejlépe, můžeme se v tomto životě stát bódhisattvy, když o něco méně dobře, můžeme se stát pratjékabuddhy. Když se nám to nepodaří, budeme snad praktikovat stezku hromadění a stezku spojení. Minimálně bychom se ale měli pokusit tento život nepromarnit, nýbrž jej co možná nejlepším způsobem využít. Pak je zcela jistě možné v našem vývoji nepoklesnout na nižší úroveň. Budeme schopni si naši úroveň udržet či se snad dokonce dále rozvíjet. To je doklad toho, že je naše situace plná velké síly. Měli bychom si toho doopravdy považovat.

Šantidéva to objasňoval na příkladu. Porovnával pána a sluhu. Když pán platí sluhovi dobrý plat a dobře s ním zachází, bude sluha spokojen a svou práci obstará dobře. Spokojen bude i pán. Když však bude pán zacházet se sluhou velmi špatně, nebude přirozeně sluha vykonávat svou práci tak dobře a ani pán z toho nebude mít žádný užitek.
Podobným způsobem bychom měli zacházet se svým životem, abychom jednali sami se sebou dobře, neboť to, co je dobré pro nás, je dobré také pro ostatní. To znamená, že bychom se měli dobře starat sami o sebe, například se dobře stravovat a také používat mysl správným způsobem. Tak se později budeme nacházet v dobrém fyzickém stavu a naše mysl se bude rozvíjet pozitivním způsobem. Neměli bychom marnit čas, nýbrž praktikovat dharmu teď a neodkládat to, neboť můžeme tuto možnost kdykoliv ztratit. Kdykoliv můžeme zemřít. Od okamžiku našeho zrození se blížíme smrti. Neexistuje žádná jistota o tom, kdy se to stane. Různé okolnosti mohou přinést smrt a my nevíme, kdy se tak stane. V každém jednom okamžiku se blížíme smrti a je to nezvratitelné. Na základě této skutečnosti je přítomný okamžik tak důležitý a my bychom měli využít náš čas teď a tady.

 

TŘI DRUHY DŮVĚRY

Abychom mohli praktikovat, potřebujeme osmnáct podmínek, které vytvoří drahocenné lidské tělo, a musíme rozvíjet správný způsob důvěry. Tento způsob důvěry někdy bývá nazýván také víra či oddanost, tibetsky “däpa,” a dělí se na tři druhy: 1. důvěra přesvědčení, 2. důvěra přání neboli úsilí a 3. důvěra otevřenosti neboli čisté víry.

Základem každého druhu důvěry je přesvědčení. První druh důvěry je nejdůležitější, vyvstává skrze jasné důkazy. Člověk by neměl slepě věřit, měl by k tomu mít přesvědčivé důvody. Jako negativní příklad nám může posloužit islám. Alláh, který žije v jednom z druhů ráje, ve zlatém domě o sedmi podlažích, říká: “Učení musí být šířeno, pročež bude vedena svatá válka. Všichni, kdo se na ní budou podílet a zabíjet ostatní lidi, se zcela jistě znovu narodí v ráji.” Pokud je tomu slepě uvěřeno, bez přesvědčivého důvodu, mohou být miliony lidí mylně vedeny.
Buddha dával vždy radu nenásledovat učitele bezprostředně, ale nejdříve jejich učení přezkoumat. Jenom tak se dá zjistit, jestli je ta která věc opravdu správná. Skrze přezkoumávání učení lze získat přesvědčení, jestli jsou správná, a pak je možno je následovat. Když se kupříkladu koupí zlato, také se zkouší, jestli je to opravdové, ryzí zlato. Dharma má tu dobrou vlastnost, že čím víc se zkouší, tím je jistější, že je správná. Buddha však také zdůrazňoval, jak je důležité, když si ji člověk sám vyhledá.

Pokud jsme o učení přesvědčeni, automaticky se objevuje druhý druh důvěry: člověk chce sám dosáhnout buddhovství. Vidí, že je to to správné, a sám si to přeje.

Třetí druh důvěry zahrnuje čistý pohled a rozumí kvalitám osvícení.

Když se sejdou všechny tyto podmínky – osmnáct podmínek pro příznivý druh zrození a duchovní podmínky, tři druhy důvěry – potom je skvělá možnost pro opravdu úspěšnou praxi dharmy. Můžeme pak rozvíjet správnou motivaci, totiž praktikování dharmy pro dobro všech bytostí, a na cestě nebudou vznikat žádné překážky.

Díky rozhodnutí začít s praktikováním dharmy a tomu, že potkáme učitele, je skutečně možné se naučit to, co učil Buddha. Nestačí, když si myslíme: Ó, to musí být opravdu dobré…” a následujeme stezku bez toho, aniž bychom o tom správně přemýšleli. Někdy nás například mohou potkat problémy a pokud pak nejsme pevně zakořeněni v dharmě, můžeme lehce náš názor změnit a dharmy se zcela vzdát. Proto je tak důležité, když přesně víme, proč následujeme dharmu.

Když je člověk pouze fascinován jednotlivými osobami a dharmu následuje slepě, může se stát, že bude dharmu považovat za chybnou, pokud učitel nebo přátelé v dharmě udělají jednou něco špatně. Potom však neporozuměl tomu, co dharma doopravdy znamená. Soustředí se na to, co osoby, které následuje, dělají chybně a myslí, že i dharma sama o sobě je chybná. Když však známe dharmu důkladně, nemůže se to stát, neboť budeme vždy přesně vědět, co dělat. Proto je tak důležité, abychom v první linii jen nenásledovali učitele, nýbrž přesně věděli, co dharma znamená. Z toho důvodu Buddha radil: “Nenásledujte osoby, následujte dharmu.”