Vznik českého zednářství

26.04.2014 18:49

 

 

Když bylo československé zednářství v roce 1951 uspáno, byla v československém státě jediná zednářská mocnost – Národní Veliká Lóže Československá (NVLČs), kterou tvořilo 15 lóží skotského ritu, jednací řečí byla čeština. Tato obedience trvala celkem 32 let, z toho však byla téměř 9 let uspána (po dobu nacistické okupace a dva roky po ní, tedy v letech 1939–1947). Z hlediska na události bohatých dějin světového bratrského řetězu je to jen malá epizoda, vznik a zánik zednářských útvarů byl tak častý, že jen v českých zemích se v uplynulých staletích opakoval několikrát. Co však činí Československé zednářství ještě dnes pozoruhodným, je nesmírná složitost jeho vzniku a jeho vývoje, obrovské úsilí jeho bratří vynaložené na konsolidaci a zdárné zakončení těchto snah v tak krátké době. Uvědomme si, že na jeho vznik měly vliv čtyři zahraniční obedience, během jeho vývoje působilo na území státu celkem osm obediencí, z toho až pět najednou, na konci se jednotné československé zednářství vyvinulo z původních šesti na sobě nezávislých složek. První československá republika v letech 1918–1938 byla menšinovým státem s důrazně dodržovanou demokracií a svobodou i v oblasti jazykové, na území státu se mluvilo pěti jazyky. Individuální přístup a demokratické, tolerantní řešení problému jazykových bariér mezi bratry bylo samo o sobě mistrovským dílem československých zednářů.

1.1 Předchůdci

V historii českých zemí se objevuje zednářství již velmi záhy. Založení zednářské lóže U tří hvězd v roce 1726 hrabětem F. A. Šporkem je sice dovozováno podle některých nepřímých ukazatelů, není však spolehlivě dokumentováno. S určitostí však vznikla v roce 1741 v Praze lóže založená francouzskými důstojníky, původně bez názvu. Čeští členové po odchodu Francouzů v práci pokračovali a lóži nazvali U tří korun, později ji přejmenovali na U tří hvězd a od roku 1763 lóže nesla název U tří korunovaných hvězd. Asi v roce 1742 vznikla vojenská putovní Lóže Sincerité (v Litoměřicích, v Plzni, v Lokti a Klatovech). V druhé polovině osmnáctého století pak vznikla v Praze řada lóží:  U tří sloupů, U tří korunovaných sloupů, U poctivosti, Kazimír u devíti hvězd, U devíti hvězd, Pravda a Jednota a Union. V Brně U vycházejícího slunce, U pravých přátel, v Těšíně Josef u tří trofejí, v Opavě Pythagoras a mnoho jiných.

V prvých počátcích se lóže řídily hlavně idejemi dobročinnosti, osvícenství, náboženské snášenlivosti (zásluha na vydání tolerančního patentu), projevovaly se sociální snahy. Příslušníky těchto lóží byla hlavně šlechta (Künigl, Canal, Šternbergové), zámožné měšťanstvo a vědečtí pracovníci (I. Born, Invar, Seibt, A. Neissner, I. Cornova). Členy byli i kněží (např. olomoucký arcibiskup T. Trautmansdorf, snad i abbé J. Dobrovský). Česká národní tradice a hlavně vliv ideálů filosofie Komenského však v tomto prvém období dosud chyběly. Pomníkem lidumilných snah těchto zednářů je sirotčinec v Praze, založený roku 1773 Lóží U tří korunovaných hvězd a pražský ústav pro hluchoněmé, založený roku 1756 Lóží U devíti hvězd. Tato první éra skončila vládním zákazem zednářství roku 1795 a nemá s pozdějším zednářstvím v Čechách přímé spojitosti.

V devatenáctém století pak bylo učiněno několik neúspěšných pokusů o legální existenci zednářství (v letech 1811, 1848-1850, 1869) a rovněž řada Čechů se stala zednáři v cizině (např. profesor  J. E. Purkyně, cestovatel a badatel V. Náprstek, profesor G. J. Hanel, astronom M. R. Štefánik), ale až v roce 1870 vzniká v Praze kroužek Harmonia, 1872 Amicitia, 1874 Wunificentia v Karlových Varech, 1877 Freundschaft v Děčíně, 1879 Harmonie v Plzni, 1883 Kette v Žatci, 1890 Bruderkreis v Broumově, 1893 Asträa v Aši, 1897 Latomia v Liberci, 1906 Einigkeit v Boru, 1907 Philantropie v Teplicích–Šanově, 1909 Goethe v Mariánských Lázních aj.

Až do konce I. světové války v roce 1918 patřilo území nynější Československé republiky již téměř 300 let k rakousko-uherskému císařství. Od roku 1795 bylo v Rakousku zednářství zakázáno. Přesto se stále znovu a znovu tvořilo a počátkem dvacátého století bylo již sice v malém počtu (asi 400 členů), přesto však pevně v českých zemích zakotveno. Jak to bylo možné? Zákaz v Rakousku se totiž od roku 1867 netýkal Uher, kde zednářství kvetlo a právě tak kvetlo v sousedním spřáteleném císařském Německu.

A tak vznikaly jak v Rakousku, tak v Čechách tzv. Grenzlóže, tedy lóže pod obediencí Velké Symbolické Lóže Uherské, nebo pod obediencí Velkých Lóží Říšskoněmeckých. Rakouské úřady o těchto lóžích samozřejmě věděly, ale pokud se tyto zabývaly jen zednářstvím a projevovaly se pouze filantropickými činy, nechávaly je z pochopitelných politických důvodů na pokoji. Lóže pracovaly v janském ritu a v německém jazyce a naprostou většinu v nich tvořili členové německé národnosti, přesto však v nich byli i Češi. A tu počíná historie první složky budoucího československého zednářství.

1.2 Zednářství "Hiramovské"

Z členů zednářského kroužku Harmonia a z kroužku Amicitia byla v Praze v roce 1909 založena Lóže Hiram zu dem drei Sternen. Tito zakladatelé byli recipováni částečně v lóžích vídeňských, hlavně ve vídeňské Lóži Humanitas, or. Presburg a částečně v lóžích říšskoněmeckých. Již tedy v tomto janském (německém) zednářství jsou dva směry: říšskoněmecký a uherský. Byli tu však i bratři zasvěceni v jiných zemích a světadílech.

Lože pracovala přísně zednářsky ve zcela apolitickém duchu celou válku a ještě i po ní, třebaže její členové byli různé národnosti. Teprve na samém konci války (25. říijna 1913) se rozhodlo 12 českých členů (J. Kvapil, A. Baštýř, O. Baštýř, Červinka, Moučka, B. Thein, V. Stretti, J. Třebický, L. Tichý, J. Hurt, V. Uhlíř, A. Viesner) a jeden francouzský bratr (český slavný malíř A. Mucha, který byl členem pařížské lóže), splnit dávnou touhu a založit čistě českou lóži.

Po půlroční přípravné práci se tato lóže oddělila od zednářství německého, odlišila se i ritově a přimkla se k zednářství románskému v jeho francouzské formě. Konstituovala se 12. května 1919 pod obediencí Velkého Orientu Francouzského a zvolila si jméno Lóže Jan Amos Komenský. Světlo do ní vnesl vyslaný zástupce Grand Orient de France dne 28. září 1919. Lóže pak úspěšně pracovala a vzrůstala po tři roky bez spojení s ostatními zatím vznikajícími zednářskými útvary a v roce 1922 vnesla světlo do Lóže Josef Dobrovský v Plzni.

1.3 Zednářství "italské"

Zatím však vzniklo v Československu zcela nezávisle jiné české zednářství. Již počátkem I. světové války v letech 1914–1915 se skupina odbojových pracovníků, vesměs nezednářů, rozhodla založit v Praze zednářský útvar. Ve spolupráci s italským zednářem, působícím v Praze, vstoupili v jednání s Velkou Národní Lóží Italskou a získali její souhlas i podporu. Přípravy však byly přerušeny zatčením řady členů z politických důvodů. Avšak ihned po převratu v roce 1918 byla jednání s italskou Velkou Lóží pracovníky odbojové skupiny "Národ" obnovena. Veliká Lóže Italská určila podmínky výběru žadatelů a zařídila vše, aby mohla být založena regulérní lóže dle skotského obřadu. Recepce prvních hledajících provedena per procuram, další dva stupně byly uděleny „historicky“ (za zednářské vlastnosti prokázané prací v odboji). Již v březnu 1919 byla zakladatelům udělena hodnost mistrů, byly jim zaslány statuty a rituály a byli vyzváni k založení řádné lóže. Lóže Národ pak byla založena 28. března 1919 a zároveň provedena volba činovníků. 2. dubna 1919 pak byla instalována zástupcem italské Nejvyšší Rady. Národní Veliká Lóže Italská ji schválila a uvedla jako svoji lóži č. 40 ve svém věstníku s datem 30. dubna 1919. Zakládací listina nese datum 15. června 1919. Obřadné zahájení práce se konalo v červnu 1919. Datum 15. června 1919 nese rovněž brevet, jímž je hlavní iniciátor a první Mistr Lóže Br. František Sís povýšen do 33. stupně. Tímto způsobem bylo přijato 27 bratří zakladatelů.

Zakladatelé lóže Národ: František Sís, Jan Ventura, Jindřich Čapek, Viktor Dvorský, Ladislav Syllaba, Bohumil Němec, Josef Scheiner, Alois Rašín, Jan Matys, František Stašek, František Nušl, Josef Folprecht, Emil Svoboda, Viktor Dyk, Jan Kapras, Přemysl Šámal, František Táborský, Hoch, Borovička , Pospíšil, E. Babák, Vladimír Slavík, Jan Thon, Josef Svatopluk Machar, Karel Čapek, Josef Čapek, Vilém Heinz.

Aby však mohla být zřízena vlastní obedience, bylo nutno založit další lóže. Rozdělením zakladatelů a přijetím nových členů (již obřadně) bylo pak v listopadu 1919 založeno dalších šest lóží: 28.říjen, Dílo, Fügner, Dobrovský, Šafařík, Týn.

První obřadní práce všech nových lóží se konala 15. prosince 1919. Těchto sedm italských lóží pak na ustavujícím shromáždění 29. prosince 1919 vytvořilo Velikou Lóži Československou. A jelikož mezitím italská Nejvyšší Rada jmenovala dostatečný počet členů vysokých stupňů (opět „historicky“), byla 12. ledna 1920 prozatímně ustavena i Nejvyšší Rada 33. stupně v Československu. Tím bylo dosaženo prvního cíle – byla dokončena hlavní práce na vybudování vnější konstrukce samostatného československého zednářského útvaru. Tato budova však stála bez základů, na písku, bez pevné vnitřní stavby. Překotný spěch se nevyplatil. Lóže se řádně neustavily, nepracovaly, protože nevěděly jak, a tak např. Lóže Dílo byla vlastně řádně založena až  23. října 1920, volby se konaly 29. října 1920 a 5. listopadu 1920 byl vykonán slib funkcionářů (toto datum se také počítá za skutečné založení lóže). Obdobně tomu bylo v Lóži 28. říjen (29. října 1920), další čtyři lóže se buď vůbec řádně neustavily nebo nepracovaly. Zakládací listiny vystavené italskou Velkou Lóží všem jmenovaným lóžím nesou datum 21. září 1920.

Největší potíže tohoto zednářství plynuly z naprosté zednářské nezkušenosti. Přijetí zakládajících členů se dělo vesměs neobřadně. Tento postup, odůvodněný historickými příklady, byl schvalován a řízen italskými zednářskými úřady. Ovšem zatímco v Lóži Jan Amos Komenský se již pracovalo v janském ritu dle přeložených rituálů, naráželo skotské zednářství na těžké obtíže při překládání rituálů pro neznalost zednářských výrazů, názvů, obřadů a celkově vůbec pro nedostatečnou informovanost. Nebyla tu ani tradice, ani zkušenosti. Proto se například až do roku 1924 konaly obřadné práce pouze v prvním stupni, první práce ve druhém stupni se konala 26. března 1924 a první práce ve třetím stupni až 23. dubna 1925. Pracovalo se podle přeložených rituálů italských, jež však nevyhovoval; později byl pokus nahradit je kompilací rituálů italských, belgických, francouzských a maďarských. Až počátkem 30. let nestal příklon k rituálům anglickým a jejich jednotnému zavedení pro všechny lóže.

 

Kontakt