Alavité jsou muslimská náboženská skupina, která patří do šíitské větve islámu. Alávité žijí převážně v Sýrii, Turecku a Libanonu. Nejsou identičtí s alevity. Ve světě jsou přibližně 3 miliony alavitů. Většina sunnitů je vnímá jako kacíře, ani mnozí šíité jim nejsou nakloněni. Některé jejich obřady se prolínají s křesťanskými. Pro svou víru byli dlouho perzekvováni vládci Sýrie, dokud se v roce 1970 nedostal k moci Háfiz al-Asad, otec Bašára Asada.
Dnes představují 13 procent syrské populace (žijí zejména na západě Sýrie). Uplynulých 50 let dominovala politickému systému elita vedená rodinou Asadovců. Během probíhající syrské občanské války je jejich vláda vystavena značnému tlaku.
Alavismus je větví šíitského islámu, respektuje šaríu (islámské právo) a uplatňuje ji v duchu výkladu šestého šíitského imáma Dža'fara as-Sádika, který je nejvlivnějším šíitským náboženským vykladačem. Podobně jako drúzové i alavité věří v reinkarnaci. Nezakazují pití alkoholu.
V Sýrii představují po sunnitech druhou největší náboženskou skupinu (13 %). Osmani s nimi zacházeli jako s nemuslimy, podobně jako s Židy či s křesťany a museli platit daň (džizja). Po povstáních proti Osmanům v letech 1806, 1811 a 1852 dostali omezenou samosprávu. Po první světové válce byl v roce 1922 francouzský mandát rozdělen na čtyři státy, včetně státu Alavitů. Sjednocení těchto dílčích států do jedné Sýrie pro ně znamenalo obavy z převahy sunnitů v politice. Alavitští důstojníci sehráli v převratech v roce 1963 a 1966 klíčovou roli. Jejich význam razantně stoupl až po nástupu Háfize Asada. Ten v roce 2000 přenechal vládu synovi Bašárovi.