Z řec. anachorein, »uchýlit se do ústraní«. Později v církevní latině anachoreta. - Poustevník, který se odebere na poušť nebo na osamělé místo, kde hledá prostřednictvím - askeze a - kontemplace hluboké spojení s Bohem. Vzhledem k tomu, že po 3. stol. se značný počet křesťanů rozhodl pro tento způsob života, stali se a. významným církevním jevem. Nejznámější místo, které si a. volili k pobytu, bylo thébské údolí v Egyptě.