Benedikt z Nursie (přibl. 480 - přibl. 547), sepsal Regula monachorum (Řehole mnichů), kde v 73 kapitolách zakotvil předpisy, jimiž se měl řídit duchovní i materiální život - mnichů, jež žili v komunitách (- klášter, - mnišství), byla základem středověké mnišské kultury a ještě dnes se na ni pohlíží jako na magnu chartu řádu - benediktinů. Jako zdroj Benediktovi posloužily jednak tzv. Regula magistri, dále NZ a díla církevních spisovatelů (Pachomius, Basil, Lev Veliký, Jeroným, Augustin a Kassián). V b.ř. zaujímají hlavní význam tři sliby, z nichž první byla poslušnost vůči - opatovi, který v klášteře zastupuje Krista, druhá byla stabilitas loci (která zavazuje zdržovat se v klášteře) a třetí conversatio morum (čistota mravů). Není rozdíl mezi - mnichy, - kněžími a - bratry laiky, cíle křesťanské dokonalosti se dosahuje - modlitbou ( - liturgie hodin, modlitba v - chóru) a prací. Řehole kromě toho stanovuje přesné pokyny o právech a povinnostech mnichů a o různých úkolech uvnitř kláštera. Benedikt předepisuje, že řehole se musí třikrát přečíst tomu, kdo do kláštera vstupuje, a stále ji musí pročítat všichni členové komunity.