Žil ve 12. století. Narodil se kolem roku 1160 a zdálo se, že je mrtvý. Jeho matka Dobroslava ho obětovala Ježíši Kristu a Panně Marii a hned po modlitbě dítě ožilo a zaplakalo. Když chlapec trochu povyrostl, vyjela si Dobroslava s ním a jeho sestrou Vojslavou do lesa. Vojslava při jízdě malého Hroznatu chovala a nechtíc ho upustila pod kola vozu a ta ho přejela. Matka se už lekla, že dítě utrpělo smrtelný úraz, ale naštěstí ho Panna Maria opět zachránila. Když Vojslava dospěla, provdali ji rodiče do Krakova. Hroznata ji doprovázel a byl zde připravován na životní dráhu dvořana-diplomata, vojáka a všestranného hospodáře. Jednou se svými přáteli trávil čas u řeky a neopatrností spadl ve tři hodiny odpoledne do vody. Vytáhl ho až k večeru zkušený plavec za vlasy a všichni si mysleli, že je mrtvý. K všeobecnému úžasu se však Hroznata probral a vypravoval, jak mu pod vodou připadalo, že mu nad hlavou drží ruce překrásná paní. Byl přesvědčen, že to byla Panna Maria a učinil slib, že pro ni vykoná zvláštní službu. Vědomí tohoto slibu provázelo Hroznatu celý život. Po ukončení studií zastával úřad u dvora, po otci Sezimovi měl velký majetek na Perucku a další na Plzeňsku, oženil se a měl syna. Nic mu nechybělo, ale jeho štěstí netrvalo dlouho. Manželka i syn mu zemřeli a Hroznata byl otřesen. Nyní, když ho už nic na světě nedrželo, chtěl sebe i svůj majetek použít k Boží službě. Původně měl v úmyslu zúčastnit se křižácké výpravy, ale různé okolnosti mu v tom zabránily a od papeže Celestina III. dostal svolení vybudovat místo toho klášter. Vybudoval ho nedaleko svého hradu v Teplé, vybavil ho pozemky a vším potřebným a věnoval premonstrátskému řádu. V roce 1197 se měla konat další křižácká výprava a Hroznata i se svou družinou se vydal do Itálie. K výpravě však nedošlo, protože zemřel její vůdce císař Jindřich ve věku teprve 32 let. Podle tehdejšího zvyku mohl nahradit účast na tažení do Svaté země opět založením kláštera a tentokrát nechal postavit ženský klášter v Chotěšově. Nakonec vstoupil do premonstrátského řádu jako prostý řeholník, aby sloužil tam, kde byl dříve pánem. Opat ho ustanovil proti jeho vůli správcem klášterního jmění. Později se stal Hroznata obětí opatových pomluv a musel na nějaký čas klášter opustit. Roku 1217 se vrátil. Bratři ho přivítali s jásotem, ale Hroznata onemocněl a měl vidění, že se jeho život již chýlí ke konci.
V té době řeholníci považovali církevní majetek za vlastnictví Boží, které oni jen spravují a mají za něj odpovědnost. Hroznata proto jel zkontrolovat Hroznětín u západních hranic. Měl tam nepřátele, kterým vadilo, že stále úspěšně hájí majetky svých klášterů. Tito lupiči ho přepadli a uvěznili v Německu. Hroznatovu služebníkovi se podařilo uprchnout do tepelského kláštera, opat shromáždil výkupné a poslal ho výměnou za Hroznatu. Dostal však jen jeho mrtvé tělo, protože Hroznata mezitím zemřel hladem. Pohřbili ho v dřevěné a kamenné rakvi před hlavním oltářem tepelského kláštera. Nyní jsou jeho ostatky v děkanském kostele v Teplé.
Hroznata byl hned po smrti uctíván jako mučedník a roku 1897 prohlášen za blahoslaveného.