Bludov

Bludov – zjevení bílé paní se pohybuje po chodbách zámku Bludov. Předpokládá se, že se jím spisovatel Franz Grillparzer, který zde pobýval, nechal inspirovat při psaní dramatu die Ahnfrau.

 

Ve vzdálenosti 4 km severovýchodně leží město Šumperk, 8 km jihozápadně město Zábřeh, 18 km jižně město Mohelnice a 23 km západně město Lanškroun. Byl nazván po svém prvním majiteli Bludu z Bludova. Německý název Blauda byl převzat z názvu českého. Obec měla původně ve svém znaku z poloviny 17. století srdce se třemi květinami, ale v roce 1992 byl schválen nový znak, připomínající svou symbolikou bývalou vrchnost - pány ze Žerotína a jejich nejstaršího předka Bluda, v červeném štítě ze stříbrného trojvrší vyrůstající černý korunovaný lev až po kýty, držící v předních tlapách stříbrné majuskulní B.

Poprvé se název Bludov objevuje v letech 1200 - 1216 u markraběcího úředníka Bluda z Bludova, který byl pravděpodobně zakladatelem vsi, zatímco hrad postavil některý z jeho potomků v polovině 13. století. Ve 14. století se Bludov ocitl v rukou moravského markraběte Jana Jindřicha, který jej odkázal, společně s pěti dalšími obcemi, které se staly zárodkem nevelkého bludovského panství, svému synovi Prokopovi Lucemburskému.

V roce 1410 se Bludov stal majetkem Pánů z Kunštátu. Za husitských válek se dostal do rukou Zikmundova stoupence Beneše z Valdštejna a brzy na to do vlastnictví Tunklů z Brníčka. Ti vybudovali u Bludova šest velkých rybníků z nichž ten největší se nazýval Špalek. Z rybníků se nedochoval ani jeden. Za panství Jiřího st. Tunkla byl roku 1468 Matyášem Korvínem za česko-uherské války dobyt a zničen hrad Bludov. Roku 1496 získali Bludov páni ze Žerotína, odvozující svůj původ od tehdejších Bludoviců. Na přelomu 16. a 17. století měnil Bludov rychle majitele, přičemž těmi konečnými se stali roku 1624 Lichtenštejn-Kastelkornové.

V 16. století se objevuje zmínka o dvou bludovských panských dvorech, z nichž u tzv. Dolního dvora byla někdy po roce 1571 postavena tvrz. Na jejím místě ve 20. letech 17. století byl postaven dvoukřídlý zámek, rozšířený do dnešní podoby tvaru písmenu "U" roku 1708. Ves dále rostla i za posledních majitelů, kterými se stali Žerotínové. Ti z bludovského zámku udělali své hlavní sídlo, které k tomuto účelu sloužilo až do roku 1945. Po Sametové revoluci byl zámek Žerotínům vrácen a ti na něm dnes žijí.

Roku 1834 v Bludově stálo 318 domů s 2070 obyvateli. Význam obce stoupnul po vybudování císařské silnice z Čech na Moravu (1836-42) a po výstavbě trati Olomouc-Praha (1845). Starý farní kostel Sv. Jiří byl ve 30. letech 19 století zbořen a postaven nový společně s žerotínskou hrobkou do níž byly v roce 1842 uloženy i ostatky nejslavnějšího Žerotína, Karla staršího.

Následky třicetileté války byly rychle zahlazeny, neboť podle lánového rejstříku z roku 1677 tu bylo 72 usedlíků a žádná poustka. Po roce 1848 se Bludov stal centrem českého národního života v jinak německém Šumpersku. Během druhé poloviny 19. století se Bludov výrazně industrializoval, řada zdejších obyvatel byla zaměstnána nejen v blízkém Šumperku a sudkovské textilce, ale i ve dvou zdejších hedvábnických továrnách, dvou mlýnech, pile, menší strojírně a ve vápence. Roku 1908 tu byla postavena první měšťanská škola s českým vyučovacím jazykem na Šumpersku.

Před 1. světovou válkou v Bludově politicky vedli křesťanští sociálové. V době meziválečné lidovci, sociální demokraté a komunisté. Zaniklé textilky v tomto období nahradila družstevní mlékárna, parní pila, výroba beden, menší slévárna a lihovar. Roku 1929 byly otevřeny místní lázně.
 

Kontakt