Teologická vědecká dispciplína o Ježíši Kristu: "Kdo byl Pán Ježíš?"
Základní věroučné pravdy o Kristu fomuluje Niceo-cařihradský Symbol víry:
„Věřím ... I v jednoho Pána, Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného a z Otce zrozeného přede všemi věky. Světlo ze Světla, Boha pravého z Boha pravého, rozeného, nestvořeného, jednobytného s Otcem, skrze něhož vše učiněno bylo. Jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se z Ducha Svatého a Marie Panny a člověkem se stal. Jenž za nás ukřižován byl pod Pontským Pilátem, trpěl a pohřben byl. A třetího dne vstal z mrtvých podle Písem. Vystoupil na nebesa a sedí po pravici Otce. A znovu přijde se slávou soudit živé i mrtvé; jeho Království nebude (mít) konce.“ (Symbol víry)
Pán Ježíš byl tedy vtělenou druhou Osobou Boží Trojice - Bůh Syn se vtělil z Ducha Svatého a Marie Panny a člověkem se stal. Narození Kristovo se událo v Betlémě za doby panování krále Heroda a římského císaře Tibéria. Pán Ježíš byl Bůh i člověk - obě přirozenosti v něm poznáváme v dokonalém sjednocení, proto ho nazýváme "bohočlověk" (theandros). Před svým narozením v Betlémě byl Syn Boží Bohem, ale nebyl člověkem. Při svém narození nepřestal být tím, kým byl dříve (tj. Bohem), ale navíc se stal i člověkem. A člověkem už nepřestal být ani po svém Vzkříšení a Nanebevstoupení. Kristus byl jako Boží Syn jednobytný s Bohem Otcem a jako člověk jednobytný s námi - ve všem nám podobný, kromě hříchu (Ježíš Kristus byl tedy stejně jako my podroben smrti a musel umřít; po své smrti, ale jako Bůh smrt přemohl svým Vzkříšením).
Christologické dogma IV. všeobecného sněmu o sjednocení Božské a lidské přirozenosti v jedné boholidské Osobě Pána Ježíše Krista:
»Následujíce tedy svaté Otce, všichni jednomyslně učíme vyznávat jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého v Božství, dokonalého v lidství, pravého Boha a pravého člověka, jednoho a téhož z rozumné duše a těla, jednobytného Otci podle Božství a jednobytného s námi podle lidství, ve všem nám podobného kromě hříchu, rozeného před věky z Otce podle Božství a v poslední dny pro nás a naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, Jednorozeného, ve dvou přirozenostech, neslitě, nez(a)měnitelně, nerozdílně, neodlučitelně poznávaného, takže sjednocením se vůbec neporušuje odlišnost dvou přirozeností, ale tím více se zachovává vlastnost každé přirozenosti a spojuje se v jednu osobu, v jednu hypostasi, ne ve dvě osoby roztínaného anebo rozdělovaného, nýbrž jednoho a téhož Syna, Jednorozeného, Boha - Slovo, Pána Ježíše Krista«.
Obě přirozenosti v Kristu mají však i schopnost jistého vzájemného pronikání, aniž se směšují. Božské energie vyzařují Kristovo Božství a pronikají jeho lidství. Toto lidství je ovšem zbožštěno od prvého okamžiku Vtělení, podobně jako rozžhavené železo se stane ohněm a přece zůstává ve své přirozenosti železem.