Dervíš, buď jako potulný žebravý dervíš nebo organizován v řádu (viz súfismus), se snaží otevíráním duše přiblížit se bohu. K tomu cíli se zříká majetku a věnuje se výlučně mystice a askezi. Přitom jsou různé směry, které sahají od změny života, přizpůsobené islámským zákonům, až po úplné odmítání islámských zákonů (viz šarí'a). Vedle jednotlivých žebravých putovních dervišů byla většina dervíšů organizována v řádech. V čele každého řádu stál šejch, jemuž příslušníci "vnitřního kruhu" byli zavázáni absolutní poslušností. Větší část tvoří "zevní kruh", v němž dervíšové vedou soukromý život, nebydlí v klášteře a docházejí tam jen k náboženským cvičením, která slouží k tomu, aby se uváděli do stavu tranzu a blížili se bohu. Za prostředky slouží hudba, tanec nebo meditace. Pro své zakotvení v krajových tradicích získávají řády dervíšů veliký politický a náboženský vliv.