'Id

'Id znamená vracející se štěstí nebo svátečnost. Modlitba 'Id je pro muslimy velmi důležitá. Má stejné hodnoty jako denní modlitby, jež jsme dříve vysvětlili, má účinky jako týdenní shromáždění (džumu'a) a má charakter výročních setkání muslimů. Jsou dvě takové modlitby. První z nich se jmenuje 'Idu-l-f itr (Svátek konce půstu). Připadá na první den šawwalu, což je desátý měsíc muslimského kalendáře, navazující na ramadán, během něhož byl zjeven Korán, a který je postním měsícem. Druhou modlitbou je 'Idu-l-adha (svátek oběti). Připadá na desátý den dzu-l-hidždža, posledního měsíce muslimského kalendáře, jenž následuje po ukončení poutě hadždž (poutě do Mekky), což je nesmírně zbožná pouť.

Islámské modlitby 'Id jsou v každém ohledu jedinečné. V žádném jiném náboženství nebo sociálně politickém systému není nic obdobného. Vedle vysoce duchovního a morálního charakteru mají tyto nepřekonatelné vlastnosti:
1. Každá modlitba 'Id je celistvou oslavou pozoruhodných výsledků jednotlivého muslima v jeho službě Bohu. První 'Id přichází po měsíci "naprostého" denního půstu. Druhý 'Id označuje dokončení hadždže do Mekky, poutě, kterou muslim demonstruje své odmítnutí pozemských zájmů a při níž naslouchá pouze věčnému hlasu Božímu.
2. Každý 'Id je dnem díkůvzdání; muslimové se shromažďují v bratrské a radostné atmosféře, aby Bohu nabídli svou vděčnost za Jeho pomoc při plnění svých duchovních povinností před 'Idem. Tato forma díkůvzdání se neomezuje jen na duchovní zanícení a slovní projevy. Sahá mnohem dál a projevuje se příjemnou formou společenského a humanitárního ducha. Muslimové, kteří dokončili půst ramadánu, vyjadřují svůj dík Bohu službami, které rozdělují chudým a potřebným při prvním 'Idu. Podobně muslimové, kteří vykonali hadždž do Mekky, a ti, kdo jsou doma, nabízejí oběti porážením dobytčat, která se rozdělují chudým a potřebným. Rozdělování almužen a obětí představuje významnou část I'du. V této islámské formě díkůvzdání se uceleně spojuje duchovní zanícení s humanitární blahovůlí, což je spojení, jaké mimo islám nenaleznete.
3. Každý 'Id je dnem vzpomínání. Dokonce i v nejradostnějších dobách muslimové začínají den shromážděním k uctění Boha. Modlí se k Němu a oslavují Jeho jméno, aby názorně ukazovali, že chovají v paměti Jeho přízeň. Současně si připomínají zesnulé modlitbou za jejich duše, dále nabízejí pomocnou ruku potřebným, zarmouceným prokazují soucit a útěchu, nemocným přátelské návštěvy a přání všeho dobrého. nepřítomným nabízejí srdečné pozdravy a upřímný zájem atd. Takže význam Vzpomínání v tento den přesahuje všechny hranice a šíří se dalekosáhlými prostory lidského života.
4. Každý 'Id je Dnem vítězství. Člověk, jemuž se podaří zabezpečit svá duchovní práva a růst, získává 'Id ve vítězném duchu. Člověk, který věrně dodržuje své povinnosti, které jsou s 'Idem spojeny, vítězí. Dokazuje, že ovládá své touhy, umí se zdravě ovládat a těší se disciplinovanému životu. A jakmile člověk těchto vlastností nabude, dosáhne svého největšího vítězství; neboť člověk, který se dokáže ovládat a ukáznit své touhy, je osvobozen od hříchu a zla. od strachu a zbabělosti, od neřesti a necudnosti, od žárlivosti a chamtivosti, od pokoření a všech ostatních forem zotročování. Jestliže tedy získává 'Id označující dosažení jeho svobody, oslavuje tak vlastně své vítězství a 'Id se stává Dnem vítězství.
5. Každý 'Id je Dnem sklizně. Všichni dobří dělníci ve službě Boží, všichni věrní věřící, sklízejí v tento den ovoce svých dobrých skutků, neboť Bůh zaručuje hojné Své milosrdenství a požehnání. Na druhé straně islámská společnost soustřeďuje příspěvky potřebné k náboženskému bratrství a společenské zodpovědnosti; tyto hodnoty se splácejí formou vzájemné lásky, soucitu a zájmu. Každý člen islámské společnosti sklidí určité ovoce nebo tak či onak dostane jisté dividendy. Bůh rozdává nekonečně především těm, kteří se upřímně zajímají o veřejné blaho svých spoluvěřících. Příjemci, kteří nemohou dávat, obdrží společně s ohromnými příspěvky Boha i příspěvky svých společníků. Bohatí a chudí budou všichni užívat prozřetelnosti Boží nanejvýš rozmanitě a tento den bude skutečně Dnem dobré sklizně.
6. Každý 'Id je Dnem odpuštění. Když se muslimové scházejí na shromáždění, všichni se celým srdcem modlí za odpuštění a sílu víry. A Bůh ujistil ty, kdož se k Němu blíží s upřímností, o Svém milosrdenství a odpuštění. V takovém čistém a vysoce duchovním shromáždění by se každý opravdový muslim cítil před Bohem zahanben, kdyby vůči svým bratřím choval jakékoli nepřátelské nebo zlovolné úmysly. Opravdový muslim je tímto bratrským a duchovním shromážděním hluboce dojat a překonává své zlovolné pocity, když je jim vystaven. Pohybuje se mezi ostatními a reaguje na ducha tohoto Dne, aby očistil svou duši a srdce. Odpouští těm, kdo mu snad způsobili zlo, neboť on sám se modlí za Boží odpuštění, a udělal by to nejlepší, jen aby ho dosáhl. Duch tohoto vysoce zaníceného shromáždění ho poučí o tom, že když odpustí, pak bude i jemu odpuštěno. A jestliže odpustí, Bůh mu milosrdně přisoudí ctnost odpuštění a široce ji rozšíří mezi muslimy. A proto se tomuto dnu říká Den odpuštění.
7. Každý 'Id je Dnem míru. Nastolí-li muslim ve svém srdci mír dodržováním Božích zákonů a příkladným životem, pak dozajista s Bohem uzavírá neporušitelnou mírovou smlouvu. Jakmile je člověk smířen s Bohem, je smířen i sám se sebou, a tudíž i se zbytkem vesmíru. Slaví-li tedy člověk 'Id správně, slaví vlastně uzavření mírové smlouvy mezi sebou a Bohem, a proto se 'Idu říká Den míru.
Takový je pravý význam islámského 'Idu: Den míru a díkůvzdání, Den odpuštění a morálního vítězství, Den dobré sklizně a skvělých úspěchů a Den svátečního vzpomínání. Islámský 'Id je toto všechno a mnohem více, protože je to Den ISLÁMU, Den Boží.


Vykonávání modliteb 'Id (salátu-l-Id):
1. Stejně jako v pátek by se každý věřící měl odebrat na shromáždění 'Id ve svých nejlepších šatech, čistý, upravený a v dobré náladě. V mešitě nebo v místě shromáždění se před vlastními modlitbami vykonává určitá slovní modlitba. Říká se jí takbír a najdete ji na konci této kapitoly. 
2. Doba modliteb 'Id je kdykoli po východu slunce a před polednem. Není třeba vykonávat adhán nebo iqámah. Modlitba se skládá ze dvou dílů, v každém z nich imám hlasitě recituje Fátihu a další pasáž z Koránu.
3. Imám oznamuje úmysl řídit modlitbu slovy "Alláhu Akbar" (Bůh je největší ze všech). Pak tento výrok zopakuje ještě třikrát, zvedá ruce k uším a po jednotlivých provoláních je nechá klesnout. Po dokončení třetího takbíru (věty) klade pravou ruku na levou spočívající pod pupkem stejně jako při jiných modlitbách. Věřící přesně napodobují jednotlivé imámovy pohyby.
4. Na konci první části se imám postaví k druhému "Alláhu Akbar". Pak přidává další tři tyto věty a dělá totéž, co během prvního dílu, shromáždění ho přitom následuje.
5. Po dokončení obou dílů modlitby pronese imám kázání rozložené na dvě části, mezi nimiž je krátká přestávka. První část začíná devítinásobným opakováním slov "Alláhu Akbar", druhá začíná sedminásobným opakováním týchž slov. Zbytek kázání se věnuje nabádání a radám jako během pátečního kázání.
6. V kázání prvního 'Idu v roce musí imám připoutat pozornost k věci sadaqatu-l-fitr (dobročinnost na konci půstu). Je to povinná daň, každý jednotlivý muslim, který si ji může dovolit, musí věnovat chudým alespoň jedno celé jídlo nebo jeho protihodnotu. Jsou-li na něm závislé druhé osoby, musí totéž vykonat i za tyto osoby. Jestliže například živí sebe a tři závislé osoby, pak musí potřebným lidem rozdat přinejmenším čtyři úplná jídla nebo jejich protihodnotu. Tato dobročinnost je záslužnější a milejší, je-li vykonávána s jistým předstihem před modlitbami, aby i chudí mohli sváteční den přivítat svátečně a radostně.
7. Během kázání při druhém 'Idu by měl imám obrátit pozornost na povinnost oběti. V den 'Idu-l-adha (svátek oběti) musí každý muslim nabídnout oběť. Na jednu domácnost postačuje jedna koza nebo ovce. Pro sedm různých domácností postačuje oběť krávy nebo býčka. Oběť zvtřete by se v den 'Idu měla odehrát po modlitbách. Je-li však zvíře obětováno až druhý nebo třetí den, i tehdy bude oběť přijata. O masu obětovaných zvířat podává Svatý Korán tyto pokyny: A když padli na boky své, jezte z nich a nakrmte zdrženlivé i stydlivě prosící (Korán, 22:36).

V téže části Koránu se říká, že Boha maso nezajímá, že se k němu maso nebo krev zvířat nedostane; zajímá Ho však zbožnost Jeho věřících, tu dostává.

Měli bychom zdůraznit, že modlitby 'Id nenahrazují povinné ranní modlitby (fadžr) a je samotné nelze žádnými modlitbami nahradit.
Takbír, který se pronáší před modlitbami obou 'Idů a po běžných shromážděních konaných během tří dnů po druhém 'Idu, se nazývá
takbíru-t-tašríq. Zní takto: 

• Allahu Akbar (třikrát). Lá iláha illa-l-Láh. Allahu Akbar (dvakrát) wa lil-Láhi-l-hamd.
• Allahu Akbar Kabíra. Wa-l-hamdu li-l-Lahi Kathíra.
• Wa subhana-l-Láhi bukratan wa asíla.
• Lá iláha illa-l-Láhu wahdah. Sadaqa wa 'adah, wa nasara 'abdah.
• Wa a'zza džundahu wa hazama-l-ahzaba wahdah.
• Lá-iláha illa-l-Láhu wa lá na'bdu illa ljjah, muchlisína lá Hud-dína wa law kariha-l-káfirún.
• Allahumna salu 'alá Sajjidiná Muhammad, Wa 'alá au Sajjidiná Muhammad,
• Wa 'alá Ašabi Sajjidiná Muhammad, Wa 'alá ansárí Sajjidiná Muhammad,
• Wa 'alá azwadži Sajjidiná Muhammad, Wa 'alá dhurijjati Sajjidiná Muhammad,
• Wa sallim taslíman kathíra.