Íśá upanišad

 

íśá vásjamidam sarvam jatkiňča džagatjám džagat |
téna tjakténa bhuňdžíthá má grdhah kasjasviddhanam || 1

1. Pán (Íśá) obývá všechno, co je živé na světě.
Radujte se, když se cvičíte v odříkání a jiného bohatství nehledejte.

kurvannévéha karmáni džidžívišéččhatam samáh |
évam tvaji nánjathétó’sti na karma lipjaté naré || 2

2. Sto let je mírou života člověka, který řádně koná své skutky (karma). 
Ať nemá jiného přání a svým konáním (karmou) nebude svázán.

asurjá náma té lóká andhéna tamasá’’vrh |
msté prétjábhigaččhanti jé ké čátmahanó džanáh || 3

3. Jsou zde světy Asurů skryté v temnotě, zbavené slunečního jasu.
Ti, kteří v sobě zabíjejí svědomí (nepoznávajíce átmana), tam odcházejí spočinout.


Asurové jsou démoni pobývající podsvětí. Zabíjet svědomí – átma-hana (zabít átmana).

 

anédžadékam manasó džavíjó nainaddévá ápnuvanpúrvamaršat |
taddhávató’njánatjéti tišthattasminnapó mátariśvá dadháti || 4

4. (Átman), ačkoli nehybný, je přesto rychlejší než mysl (manas).
Smysly Ho o vládu nikdy nepřipraví, neboť běží vždy o krok před nimi.
Zůstávaje neměnný je nedosažitelný pro ty, kdo jsou mu v patách.
Udržovatel života Jeho ustanovuje Hybatelem.


Smysly – v sanskrtu dévové, bohové (doslovně zářící). Pojem dévové však stejně správně vyjadřuje i smysly. Udržovatel života – Mátariśvá; vládce vzduchu, který se pohybuje (śvajati) v prostoru (mátari). Je to starý védský bůh.

 

tadédžati tannaidžati taddúré tadvantiké |
tadantarasja sarvasja tadu sarvasjásja báhjatah || 5

5. Hýbe se a nehýbe, je daleko i blízko. Je uvnitř všeho a taky vně.


Kdo nebo co? Tat (tad) – Ono, nejvyšší neosobní jsoucno (tat = átman).

 

jastu sarváni bhútánjátmanjévánupaśjati |
sarvabhútéšu čátmánam tató na vidžugupsaté || 6

6. Poznává všechny bytosti v Sobě Samém a Sám Sebe ve všech bytostech,
a proto se od nich nikdy neodvrací.

jasminsarváni bhútánjátmaivábhúdvidžánatah |
tatra kó móhah kah śóka ékatvamanupaśjatah || 7

7. Pro toho, komu se všechny bytosti staly čirým átmanem,
není již místo pro klam a strast, neboť je spojen nerozlučně v Jednotě.

sa parjagáččhukramakájamavrana~
masnáviram śuddhamapápaviddham |
kavirmaníší paribhúh svajambhú~
rjáthátathjató’rthán vjadadháččháśvatíbhjah samábhjah || 8

8. Je všepronikající, jasný, bez forem a nedotčený hříchy.
Nemá tělo, je čistý a nezranitelný.
Stává se mudrcem, jasnovidcem, všudypřítomným a samorozeným.
Ustanovuje řád dění od věků na věky.

andham tamah praviśanti jé’vidjámupásaté |
tató bhúja iva té tamó ja u vidjájám ratáh || 9

9. Ti, co jsou v zajetí nevědomosti (avidjá), padnou do hlubokých temnot (tamas).
A ten, jenž svoje knižní vědění (vidjá) staví na roveň skutečného Poznání,
padá ještě hlouběji.


Nejproblematičtější pasáž celého upanišadu, co se týče výkladu. Někteří učení překladatelé a interpreti (např. Max Müller, Aurobindo Ghose) vidí v pojmu vidjá protiklad avidji. Vidjá je pro ně nejvyšší vědění, Poznání. Ani velký Śankaráčárja problematiku přesně nedefinuje – s našim překladem částečně ale souhlasí – ve svém komentáři spíše odvádí pozornost. Deussen také nekonkretizuje vidju. Pokud je vidjá nejvyšší Poznání, tak to znamená, že člověk nejvyššího Poznání padá ještě hlouběji do temnot. Je to naprosto nelogické; vidjá zde může znamenat jedině relativní (ne absolutní) vědění. Vidjá doslovně znamená vědění, ale jaké, to pojem samotný neříká. Byly a jsou tendence v těchto pojmech (vidjá-avidjá) vidět různé rituální úkony (ustálené v té době) či náznak světů předků či bohů. Je zde prostor pro různé interpretace.

 

anjadéváhurvidjajá’njadáhuravidjajá |
iti śuśruma dhíránám jé nastadvičačakširé || 10

10. Ani jedna z těch cest nevede k Poznání.
To nám odhalili mudrci.


Nebo: Rozvíjením avidji se dosahuje něco jiného i rozvíjením vidji se dosahuje něco jiného (než co jógin hledá), tak jsme to slyšeli od moudrých.

 

vidjám čávidjám ča jastadvédóbhajam saha |
avidjajá mrtjum tírtvá vidjajá’mrtamaśnuté || 11

11. Kdo pochopí jednotu nevědomosti a omezeného vědění v Nejvyšším,
v Něm překročí smrt skrze nevědomost
a dosáhne nesmrtelnosti (amrtam) pomocí omezeného vědění.

andham tamah praviśanti jé’sambhútimupásaté |
tató bhúja iva té tamó ja u sambhútjám ratáh || 12

12. Kdo uctívá (upásaté) nezjevené, vstoupí do tamasu.
Kdo se zas jen zjevenému zasvětí, padá ještě hlouběji.


Nezjevené – asambhúti, neprojevená příroda; asambhava je neexistence, ničení.
Zjevené – sambhúti, vše, co je zrozené a má svůj konec. (Může znamenat také moc či nadpřirozené síly divotvorce.)
Možný výklad: Neexistenci nelze uctívat (nemá žádný vztah k zjevenému, nemůže „odpovídat") a ti, kdo tak činí, vlastně neví, co činí. Ale ti, co uctívají bohy s lidskými rysy či relativními tvary, kdy vyvolená (pomíjející) podoba je konečným cílem snažení, padají do ještě větší temnoty mysli.

 

anjadéváhuh sambhavádanjadáhurasambhavát |
iti śuśruma dhíránám jé nastadvičačakširé || 13

13. Jiné bude dosaženo uctíváním nezjeveného, jiné zjeveného.
To nám odhalili mudrci.


Jiné... ani jedno nevede ke skutečnému Cíli.

 

sambhútim ča vináśam ča jastadvédóbhajam saha |
vináśéna mrtjum tírtvá sambhútjá’mrtamaśnuté || 14

14. Kdo pochopí jednotu nezjeveného a zjeveného v Nejvyšším,
v Něm překročí smrt skrze nezjevené a dosáhne nesmrtelnosti skrze zjevené.

hiranmajéna pátréna satjasjápihitam mukham |
tattvam púšannapávrnu satjadharmája drštajé || 15

15. Tvář pravdy (satja) je zahalena zlatým závojem.
Ó Slunce (Púšan), odhrň jej, abych já, žíznivý po Pravdě,
mohl uzřít (drś) povahu Pravdy (satjadharma).

púšannékaršé jama súrja prádžápatja
vjúha raśmín samúha tédžah |
jatté rúpam kaljánatamam tatté paśjámi
jó’sávasau purušah só’hamasmi || 16

16. Ó Púšane! Jediný z mudrců!
Ó Strážce (Jama) a světlo Slunce (Súrja)!
Ó Tvůrce všeho (Pradžápati),
kéž bys zmírnil svou oslnivou zář a rozptýlil paprsky světla!
Vskutku v Tobě spatřuji nejvyšší formu (rúpa) světla (tédžas)!
Ó již vidím Nejvyššího (Puruša)! Jsem On!

vájuranilamamrtamathédam bhasmántam śaríram |
óm krató smara krtam smara krató smara krtam smara || 17

17. Ať dech života (váju) splyne s všudypřítomným
nesmrtelným vzduchem (amrtam anilam)!
Když se tělo v prach obrátí, nezapomeň, ó sílo Mysli (kratu), na své skutky!
Rozpomeň se, ó Kratu, rozpomeň!

agné naja supathá rájé asmán
viśváni déva vajunáni vidván |
jujódhjasmadždžuhuránaménó
bhújištm té nama uktim vidhéma || 18

18. Ó Vládče ohně (Agni), veď nás dál po správné cestě!
Ó Pane, Ty, jenž znáš tuto cestu, vyveď nás z náruče hříchu!
Tobě vzdáváme hold a chvalořečíme Ti.

 

 

Kontakt