Juno (latinsky Iuno) byla hlavní bohyně starověkého Říma (její jméno ve starověkém Řecku bylo Héra, Etruskové ji nazývali Uni) – byla to královna bohů. Juno byla sestrou a zároveň i manželkou Jova, vládce všech bohů, a matkou Hébé, Vulkána a Marta, jedna z nejdůležitějších postav božstva starořímského náboženství. Spolu s Jupiterem a Minervou byla členem Triády.
Stejně jako Jupiter měla Juno schopnost házet blesky. Často bývá vyobrazena se zbraní v ruce a v plášti z kozí kůže, což byla část oblečení, kterou si Římští vojáci oblékali při tažení.
Předpokládá se, že Junina doména byla původně živá síla nebo mládí. Se slábnutím významu Starověkého Řecka ve prospěch Římské říše se význam Juno omezil na choť Jupitera a královnu bohů. Přídomky Interduca a Domiduca, které jí Římané dávali (v překladu: „ta, která vede nevěstu k manželství“ a „ta, která vede nevěstu do jejího nového domova“), bohyni Juno přisuzují funkci jakési patronky nevěst nebo obecně manželství. Věří se, že měsíc, v němž byla každý rok konána slavnost k jejímu uctívání (připadající na 7. července) – (anglicky July), dostal jméno podle Juno.
Další přídomky Juno vyzdvihují jako královnu, ochránkyni financí, bohyni osudu nebo „tu, která vede děti ke světlu.“ Tato označení mají většinou poetickou hodnotu a ne takový význam.