V přesvědčení, že korán je bezprostřední slovo Boží a poslední a dokonalé zjevení, jevil se islám zevně jako nenapadnutelný, což však nezabránilo vnitřnímu rozštěpení (schizmatu). Rozpory vznikly z otázek, jak může být duch islámu ve smyslu koránu uchován v realitě doby po Muhammadovi. Protože islámská společnost se v době zjevení přizpůsobila osobě Muhammadově, vznikl problém následnictví, nikdo nepožíval autority k nespornému výkladu koránu. Z těchto důvodů se vyvinuly v islámu různé školy a naukové směry, které se dodnes vzájemně neuznávají (viz alevité, cháridžovci, sunnité, šíité).