Súra 007. Rozpoznání - část 2.

7:101   A vyprávíme ti příběhy těchto měst: přicházeli k nim poslové jejich s jasnými důkazy, avšak oni nebyli sto uvěřit tomu, co dříve za lež prohlásili. A takto Bůh zapečeťuje srdce nevěřících.   
7:102   A u většiny z nich jsme neshledali, že dodržují úmluvu, nýbrž shledali jsme, že většina z nich jsou hanebníci.   
7:103   A po těchto prorocích jsme posléze vyslali Mojžíše se znameními Našimi k Faraónovi a velmožům jeho, avšak oni byli vůči nim nespravedliví - pohleď, jaký byl konec těch, kdož pohoršení šířili!   
7:104   I pravil Mojžíš: „Faraóne, já věru jsem poslem Pána lidstva veškerého   
7:105   a je spravedlivé; abych o Bohu jen pravdu hovořil. Přišel jsem k vám s důkazem jasným od Pána vašeho, nech tedy odejít se mnou dítka Izraele!“   
7:106   Faraón řekl: „,Jestliže jsi se znamením přišel, pak je předveď, patříš-li mezi pravdomluvné!“   
7:107   I hodil Mojžíš hůl svou na zem - a hle, stala se hadem zjevným.   
7:108   Potom vyňal ruku svou - a hle, zdála se bílá přihlížejícím.   
7:109   I řekli velmožové z lidu Faraónova: „Vskutku člověk tento je kouzelníkem učeným,   
7:110   který vás chce vyhnat ze země vaší, co tedy nařídíte?“   
7:111   I řekli: „Odkaž je na později, jeho i bratra jeho, a pošli do měst shromažďovatele,   
7:112   aby ti přivedli všechny kouzelníky učené!“   
7:113   I přišli kouzelníci k Faraónovi a řekli: „Zajisté že dostane se nám odměny, jestliže budeme vítězi.“   
7:114   Odpověděl: „Ano, a stanete se potom těmi, kdož jsou mi přiblíženi.“   
7:115   Řekli: „Mojžíši, chceš hodit hůl nejdříve ty, či máme my házet jako první?“   
7:116   Odpověděl: „Házejte vy!“ A když hodili, očarovali zraky lidí a naplnili je hrůzou a předvedli kouzlo mocné.   
7:117   A vnukli jsme Mojžíšovi: „Hoď svou hůl!“ a hle, ona pohltila vše, co oni vykouzlili.   
7:118   A vyjevila se pravda a ukázalo se nicotným vše, co oni dělali.   
7:119   A byli tam přemoženi a odvrátili se poníženi.   
7:120   A vrhli se kouzelníci na zem, na tvář padajíce 

7:121   a prohlásili: „Uvěřili jsme v Pána lidstva veškerého,   
7:122   Pána Mojžíšova a Árónova!“   
7:123   I zvolal Faraón: „Jak to, že jste v Něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil? Věru toto je lest, kterou jste si v tomto městě vymyslili, abyste z něho obyvatele jeho vyhnali, však záhy poznáte!   
7:124   Dám vám useknout vaše pravé ruce a vaše levé nohy a potom vás všechny nechám ukřižovat!“   
7:125   Odpověděli: ;,My věru k Pánu svému se obrátíme,   
7:126   vždyť ty se nám mstíš jen za to, že uvěřili jsme ve znamení Pána svého, když nám byla předvedena. Pane náš, propůjči nám trpělivost a dej nám zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou odevzdáni!“   
7:127   I řekli velmoži z lidu Faraónova: „Zdaž necháš Mojžíše a lid jeho, aby šířili na zemi pohoršení a aby opustili tebe i božstva tvá?“ Odpověděl: „Pobijeme syny jejich a ponecháme naživu jen ženy jejich a přemůžeme je vítězně!“   
7:128   I pravil Mojžíš lidu svému: „Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví, vždyť země Bohu náleží a On v dědictví ji dává tomu, komu chce ze služebníků Svých. A šťastný konec náleží bohabojným!“   
7:129   Odpověděli: „Byli jsme utištěni předtím, než jsi k nám přišel, i po tom, cos k nám přišel.“ Řekl: „Možná že Pán váš zahubí nepřátele vaše a učiní vás nástupci jejich na zemi, aby viděl, jak si budete počínat.“   
7:130   A již dříve jsme postihli rod Faraónův léty sucha a nedostatku plodin - snad se vzpamatují!   
7:131   Když však k nim přišlo dobré, tu říkali: „Toto nám patří!“ A když je postihlo zlé, tu připisovali to osudnému vlivu Mojžíšovu a těch, kdož s ním byli. Osud jejich však v rukou Božích byl, leč většina z nich to nevěděla.   
7:132   I řekli: „I kdybys nám předvedl jakékoliv znamení, abys nás jím očaroval,nikdy ti neuvěříme!“   
7:133   A seslali jsme na ně zátopu, kobylky, vši, žáby i krev jako znamení srozumitelná, ale oni v pýše své setrvali a lidem provinilým se stali.   
7:134   A kdykoliv je postihly tyto rány, říkali: „Mojžíši, pros za nás Pána svého podle úmluvy Jeho s tebou! Jestliže nás vskutku zbavíš těchto ran, věru ti uvěříme a věru s tebou odešleme dítka Izraele!“   
7:135   Avšak když jsme od nich vzdálili tyto rány až do lhůty, jíž měli dosíci, hle, oni porušili slovo své.   
7:136   A pomstili jsme se jim a utopili jsme je v moři, neboť oni znamení Naše za lživá pokládali a lhostejní vůči nim byli.   
7:137   A dali jsme lidu, který utiskovali, v dědictví východní i západní části země, jíž jsme požehnali. A tak se splnilo překrásné slovo Pána tvého vůči dítkám Izraele, neboť věru trpěliví byli. A zničili jsme dílo Faraóna a lidu jeho i vše, co zbudovali.   
7:138   A převedli jsme přes moře dítka Izraele; i přišli k lidem, kteří horlivě uctívali modly své. I řekli: „Mojžíši, udělej nám božstvo podobné božstvům, která mají tito!“ Odpověděl: „Vy věru jste lidé pošetilí!   
7:139   To, v čem tihle jsou, je ke zkáze odsouzeno a nicotným se stane vše, co dělali.“   
7:140   A pravil dále: „Zdaž mám pro vás hledat nějaké božstvo jiné, než je Bůh, který vám dal přednost před lidstvem veškerým?“ 

7:141   A věru jsme vás zachránili před rodem Faraónovým, který vám působil kruté mučení, syny vaše zabíjel a jen ženy vaše naživu nechával. A v tom zajisté byla zkouška velká od Pána vašeho.   
7:142   A uzavřeli jsme úmluvu s Mojžíšem během třiceti nocí, k nimž jsme přidali dalších deset, takže doba setkání s Pánem jeho trvala čtyřicet nocí. A řekl předtím Mojžíš bratru svému Árónovi: „Zastupuj mne u lidu mého, dbej o nápravu a nenásleduj cestu těch, kdož šíří pohoršení!“   
7:143   A když přišel Mojžíš na schůzku Námi stanovenou a když s ním promluvil Pán jeho, zvolal:;,Pane můj, ukaž se mi, abych Tě mohl spatřit!“ I odpověděl: „Nikdy Mne nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne uvidíš!“ A když pak se Pán jeho zjevil nahoře, obrátil ji v prach a Mojžíš klesl jak bleskem zasažen. A když se vzpamatoval, zvolal: „Sláva Tobě, kajícně jsem se k Tobě obrátil a nyní jsem první z věřících!“   
7:144   I pravil Pán: „Mojžíši, vyvolil jsem tě pro Své poselství i pro slovo Své mezi lidmi všemi. Vezmi to, co ti dávám, a buď jedním z vděčných!“   
7:145   A napsali jsme pro něj na desky připomenutí o věcech všech i srozumitelný výklad všeho toho a řekli jsme: „Přidržuj se jich pevně a poruč lidu svému, aby si vzal z nich to nejlepší, jinak ukáži vám příbytek lidí hanebných!   
7:146   Od znamení Svých odvrátím ty, kdož na zemi neprávem pyšně si vykračují. Spatří-li jakékoliv znamení, neuvěří v ně, a spatří-li cestu správně vedoucí, nedají se po ní; však jestliže spatří cestu bludnou, půjdou po ní! A to za to, že znamení Naše za lživá pokládali a lhostejni k nim byli.   
7:147   Marné jsou skutky těch, kdož prohlašovali znamení Naše i setkání ve světě budoucím za lež! Zdaž dostane se jim odměny za něco jiného než za to, co konali?“   
7:148   Po odchodu Mojžíšově pak lid jeho si vyrobil z ozdob svých tele, jehož tělo vydávalo bučení. Cožpak neviděli, že ono k nim nemluví ani je po správné cestě nevede? A učinili je modlou svou a stali se tak nespravedlivými.   
7:149   A když si tak vlastníma rukama zasadili ránu a spatřili, že zbloudili, zvolali: „Věru, jestliže se Pán náš nad námi nesmiluje a neodpustí nám, budeme patřit k těm, kdož ztrátu utrpěli!“   
7:150   Když se pak Mojžíš vrátil k lidu svému, rozhněván i zarmoucen, zvolal: „Jak hnusné je to, co jste provedli, když jsem odešel! Což chcete uspíšit příchod rozkazu Pána svého?“ A mrštil deskami o zem, a chytil hlavu bratra svého, přitáhl jej k sobě. I zvolal Árón: „Synu mé matky! Lidé mne utlačovali a div mne nezabili. Nečiň mi nic, nad čím by se radovali nepřátelé moji, a nesměšuj mne s lidem nespravedlivým!“   
7:151   I řekl Mojžíš: „Pane můj, odpusť mně i bratru mému a uveď nás do milosrdenství Svého - vždyť Tys nejslitovnější ze slitovníků!“   
7:152   Ti, kdož si tele modlou učinili, budou postiženi hněvem Pána svého i ponížením v životě pozemském! A takto odměňujeme ty, kdož lži si vymýšlejí.   
7:153   Ti pak, kdož špatné činy konali, potom se však kajícně obrátili a uvěřili - věru Pán tvůj je pak odpouštějící, slitovný.   
7:154   A když se uklidnil hněv Mojžíšův, uchopil znovu desky a v textu jejich bylo správné vedení i milosrdenství pro ty, kdož Pána svého se obávají.   
7:155   A vybral Mojžíš mezi lidem svým sedmdesát mužů pro schůzku Námi stanovenou. A když je postihlo zemětřesení, zvolal: „Pane můj, kdybys byl chtěl, byl bys je zahubil již dříve a mne s nimi. Hodláš nás zahubit kvůli tomu, co učinili hlupáci mezi námi? Vždyť je to jen Tvé pokušení, jímž dáváš zbloudit, komu chceš, a jímž také vedeš toho, koho chceš! Tys ochráncem naším, odpusť nám a slituj se nad námi, vždyť Tys nejlepší z odpouštějících!   
7:156   A zapiš pro nás na tomto i na onom světě jen dobré, vždyť my jsme židovské víry kvůli Tobě!“ I odpověděl Pán: „Trest Můj postihne toho, koho Já chci, ale milosrdenství Mé objímá všechny věci; Já zapíši dobré těm, kdož bohabojní jsou a dávají almužnu, a těm, kdož uvěřili ve znamení Naše,   
7:157   a těm, kdož následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!“   
7:158   Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného,jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej - snad se octnete na cestě správné!“   
7:159   A mezi lidem Mojžíšovým jest obec, jež pravdou se řídí a podle ní spravedlivě jedná.   
7:160   A rozdělili jsme je na dvanáct kmenů - obcí. A vnukli jsme Mojžíšovi, když lid jeho jej žádal o napojení: „Udeř holí do skály!“ A vytrysklo ze skály dvanáct pramenů a všichni lidé věděli, kde mají pít. A zastínili jsme je mračnem a seslali jsme z něho manu a křepelky. „Jezte z pokrmů výtečných, jež jsme vám uštědřili!“ Ale oni neukřivdili nám, nýbrž ukřivdili jen sami sobě! 

7:161   A hle, bylo jim řečeno: „Obývejte toto město a jezte z plodů jeho, kdekoliv chcete, a říkejte: ,Odpuštění!' a vstupujte do brány sklánějíce se! Tehdy vám odpustíme vaše hříchy a rozmnožíme těm, kdož dobré konají.“   
7:162   A zaměnili ti z nich, kdož nespravedliví byli, slovem jiným to, které bylo jim řečeno, a seslali jsme na ně trest z nebe za to, že byli nespravedliví.   
7:163   A zeptej se jich na město, jež poblíže moře položeno bylo, a jak to bylo, když znesvěcovali obyvatelé jeho den sobotní! Přicházely k nim ryby v den jejich soboty a vyplouvaly nahoru, zatímco v den, kdy sobotu nesvětili, k nim nepřicházely. A takto jsme je v pokušení uváděli za to, že byli nespravedliví.   
7:164   A hle, řekla jedna skupina z nich: „Proč napomínáte lid, který Bůh beztak zahubí anebo jej potrestá trestem krutým?“ Odpověděli: „Abychom měli omluvu před Pánem svým, a doufajíce, že snad se stanou bohabojnými!“   
7:165   Když pak zapomněli to, co jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož nespravedliví byli, trest krutý za to, že hříšníky byli.   
7:166   A když přestoupili to, co jim bylo přikázáno, pravili jsme jim: „Buďte opicemi odpornými!“   
7:167   A prohlásil tehdy Pán tvůj, že proti nim vyšle ty, kdož utiskovat je budou mukami nejhoršími až do dne zmrtvýchvstání. A Pán tvůj je věru rychlý v trestání a věru On je i odpouštějící, slitovný.   
7:168   A rozdělili jsme je po zemi jako národy; někteří z nich jsou bezúhonní, zatímco jiní z nich nejsou takoví. A vystavili jsme je zkouškám dobrým i zlým doufajíce, že snad se obrátí!   
7:169   A přišli po nich nástupci, kteří zdědili Písmo, avšak chápou se toho, co nabízí jim tento svět, a říkají: „Bude nám odpuštěno!“ A když je jim nabízeno ještě více tomu podobného, berou si to. Což však jimi nebyla přijata úmluva Písma, že budou o Bohu jen pravdu hovořit? A přitom studovali to, co v Písmu je obsaženo! Však příbytek poslední bude lepší pro ty, kdož jsou bohabojní - což to vůbec nepochopí? -   
7:170   a pro ty, kdož Písma se přidržují a modlitby dodržují; a My nedopustíme, aby ztratila se odměna těch, kdož o nápravu usilují.   
7:171   A hle, když otřesem zvedli jsme nad nimi horu Sinaj, podobnou střeše stinné, domnívali se, že na ně spadne. I řekli jsme: „Přidržujte se pevně toho, co jsme vám dali, a pomněte toho, co je tam obsaženo - snad budete bohabojní.“   
7:172   A hle, Pán tvůj vzal potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z ledví jejich, a dal jim svědčit o nich samých a řekl: „Což nejsem Já Pánem vaším?“ I odpověděli: „Ano, dosvědčujeme to!“ A to proto, abyste neřekli v den zmrtvýchvstání, že jsme k tomu byli lhostejní,   
7:173   či abyste neřekli: „Otcové naši věru již před námi k Bohu přidružovali a my jsme jen potomky jejich pozdějšími. Což nás chceš zahubit za to, co dělali ti, kdož nicotného se přidržovali?“   
7:174   A takto My srozumitelně vykládáme znamení Svá - snad se oni obrátí ?   
7:175   Vyprávěj jim zvěst o tom, jemuž jsme znamení Svá dali a jenž se pak od nich odvrátil. A satan jej učinil následovníkem Svým a stal se tak jedním ze zbloudilých.   
7:176   Kdybychom byli chtěli, byli bychom jej pozdvihli znamením naším, avšak on přikláněl se k zemi a šel za svými vášněmi a podobal se psu: když přiblížíš se k němu, vyplazuje jazyk, a když necháš ho na pokoji, také vyplazuje jazyk. A podobně je tomu s lidmi, kteří znamení Naše za lež prohlašují. Vyprávěj jim tedy tyto příběhy, snad o tom budou přemýšlet.   
7:177   Jak hnusný je obraz lidí, kteří znamení Naše za lež prohlásili - sami sobě tím ukřivdili.   
7:178   Ten, jehož Bůh vede, je dobře veden, avšak ti, které nechává bloudit, ti ztrátu utrpěli.   
7:179   A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!   
7:180   Bohu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují - ti budou odměněni za to, co činili. 

7:181   Mezi těmi, které jsme stvořili, je národ jeden, jenž správnou cestou podle pravdy je veden a podle ní spravedlivě jedná.   
7:182   Ty, kteří znamení Naše za lživá prohlašují, ty přilákáme postupně do záhuby, aniž o tom budou mít tušení.   
7:183   Já jim však odklad dám, vždyť lest Má je spolehlivá.   
7:184   Což vskutku nepomyslí, že druh jejich není vůbec džiny posedlý, nýbrž že je pouze varovatelem zjevným?   
7:185   Což neuvažovali o království nebes a země a o tom, co Bůh stvořil z věcí, a o tom, že lhůta jejich se již možná přiblížila? Jakému příběhu tedy ještě po tomto Koránu uvěří?   
7:186   Komu Bůh dá zbloudit, ten nenalezne vůdce žádného a On zanechá je v svévoli jejich slepě tápat.   
7:187   Budou se tě dotazovat na Hodinu a na příchod její. Rci: „Vědomost o tom je pouze u Pána mého a jedině On odkryje ji v čas její. Těžká je na nebesích a na zemi a přijde k vám leč znenadání.“ A budou se tě dotazovat, jako bys byl o ní zpraven. Rci: „Jedině u Boha je o ní vědění, avšak většina lidí to neví.“   
7:188   Rci: „Nemohu si sám ani prospět, ani uškodit, leda bude-li Bůh chtít. Kdybych znal nepoznatelné, mohl bych věru rozmnožit dobro své a nedotklo by se mne zlo žádné; já však jsem pouze varovatelem a zvěstovatelem pro lid, jenž věří.“   
7:189   A On je ten, jenž vás stvořil z bytosti jediné a z ní utvořil i manželku její, aby přebývala u ní. A když u ní pobyl, otěhotněla nejdříve lehkým těhotenstvím a snadno s ním chodila; když pak se cítila těžkou, oba volali k Bohu, Pánu jich obou: „Dáš-li nám syna bezúhonného, vskutku budeme patřit mezi vděčné!“   
7:190   Avšak když jim daroval syna bezúhonného, oni Mu božstva přidružená přidali za to, co jim daroval. Bůh však daleko je vznešenější než to, co k Němu je přidružováno.   
7:191   Což k Němu budou přidružovat to, co vůbec nic nestvořilo, ale samo bylo stvořeno,   
7:192   a není schopno jim nikterak pomoci a nemůže pomoci ani sobě?   
7:193   Jestliže je vyzvete ke správné cestě, nebudou vás následovat; a jest pro vás lhostejné, zda je k tomu vyzýváte, či zda mlčíte.   
7:194   Věru ti, které vzýváte vedle Boha, jsou služebníky stejnými jako vy. Vzývejte si je tedy a nechť vám odpoví, jste-li pravdomluvní!   
7:195   Mají snad nohy, na nichž kráčí, či mají snad ruce, jimiž bojují, anebo oči, jimiž se dívají, či uši, jimiž naslouchají? Rci: „Jen si vzývejte ty, jež k Bohu přidružujete, a pak strojte proti mně úklady a nenechte mne dlouho čekat!   
7:196   Vždyť přítelem mým je věru Bůh, jenž Písmo seslal - a On bezúhonných je přítelem,   
7:197   zatímco ti, které vedle Něho vzýváte, nejsou schopni pomoci ani vám, ani sobě samým.“   
7:198   A když je vyzýváš k cestě správné, tu neslyší. Myslel bys, že se na tebe dívají, avšak oni nevidí.   
7:199   Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!   
7:200   A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův, hledej útočiště u Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí. 

7:201   Když těch, kdož bohabojní jsou, se dotkne přelud satanův, tu připomenou si Boha, a hle, jsou opět jasně vidoucí,   
7:202   zatímco bratři jejich jim prodlužují jejich přebývání v bloudění a pak nejsou schopni se z něho dostat.   
7:203   Když k nim nepřijdeš s nějakým znamením, tu volají: „Proč sis ještě nějaké nevybral?“ Odpověz: „Já následuji jedině to, co bylo mi Pánem mým vnuknuto. Toto jsou zřetelné důkazy od Pána vašeho, správné vedení i milosrdenství pro lidi, kteří věří.“   
7:204   A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane smilování.   
7:205   A vzpomínej na Pána svého v duši své pokorně a bázlivě a polohlasitě za jitra i za večera a nebuď jedním z těch, kdož jsou lhostejní.   
7:206   Vždyť i ti, kdož blízko jsou u Pána tvého, se necítí povzneseni nad to, aby Jej uctívali a slavili a před ním na tváře své padali. 

 

Kontakt