Súra 018. Jeskyně

18:1   Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji křivolakou,   
18:2   nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho přicházející a aby oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali, že obdařeni budou odměnou překrásnou,   
18:3   zahradou to, v níž navěky zůstanou,   
18:4   a aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti.   
18:5   A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.   
18:6   Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže tomuto příběhu neuvěří?   
18:7   To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.   
18:8   A věru uděláme ze všeho toho, co na ní je, výšinu rostlinstva zbavenou!   
18:9   Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z Našich znamení?   
18:10   . . . A hle, mladíci se do jeskyně uchýlili a pravili: „Pane náš, daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné vedení!“   
18:11   A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých,   
18:12   potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe odhadne délku pobytu jejich.   
18:13   My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli, kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme upevnili.   
18:14   A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: „Náš Pán je Pánem nebes a země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě Něho, jinak bychom lež nehoráznou hovořili.   
18:15   Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí?“   
18:16   A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví.   
18:17   A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.   
18:18   A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich hrozného.   
18:19   A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: „Jak dlouho jsme zde setrvali?“ Odpověděli: „Setrvali jsme zde den či část dne jednoho.“ (Nakonec) řekli: „Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.   
18:20   Kdyby nás odkryli, ukamenovali by nás anebo by nás donutili vrátit se k náboženství svému; a pak již nikdy bychom nebyli blaženi.“ 

18:21   A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží je pravdivý a že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi sebou hádali ohledně věci jejích, a říkali jedni: „Vystavme nad nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o nich dobře ví!“ A pravili ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: „Vystavíme nad nimi svatyni!“   
18:22   A budou říkat někteří: „Byli tři a čtvrtý z nich byl pes jejich.“ Jiní řeknou: „Bylo jich pět a šestý z nich byl pes jejich“ dohadujíce se o nepoznatelném; a další řeknou: „Sedm, a osmým z nich byl pes jejich.“ Odpověz: „Pán můj zná nejlépe počet jejich; a zná to jinak jen lidi nemnoho!“ Nehádej se tedy o nich, leda jen způsobem esoterickým, a nevyptávej se na ně (z nevěřících) nikoho   
18:23   a neříkej o ničem: „Já zítra učiním to a to,“   
18:24   aniž připojíš: „Bude-li chtít Bůh.“ A vzpomínej Pána svého, když zapomnětlivý jsi, a řekni: „Snad Pán můj mne dovede k tomu, co je správnější než toto!“   
18:25   A setrvali oni v jeskyni své tři sta let a přidáno je k tomu ještě devět.   
18:26   Rci: „Bůh zná nejlépe, jak dlouho tam zůstali, a Jemu náleží nepoznatelné na nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a slyšící! A nemají oni kromě Něho ochránce žádného a On nečiní nikoho společníkem rozhodnutí Svého!“   
18:27   Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného.   
18:28   Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!   
18:29   A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!“ A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!   
18:30   Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.   
18:31   Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!   
18:32   Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli;   
18:33   a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali.   
18:34   A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: „Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým.“   
18:35   Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím,   
18:36   a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“   
18:37   I pravil mu druh jeho v rozhovoru: „Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou?   
18:38   Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho.   
18:39   Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího,   
18:40   možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou, 

18:41   či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou.“   
18:42   A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: „Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!“   
18:43   A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci.   
18:44   A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v odměňování a k nejlepšímu vede konci.   
18:45   A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou.   
18:46   Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou   
18:47   v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich jedinou.   
18:48   A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. „Teď přišli jste k Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu žádnou.“   
18:49   A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?“ A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.   
18:50   A hle, pravili jsme andělům: „Padněte na zem před Adamem!“ A padli na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil. Zdaž vezmete si jej a potomky jeho jako ochránce místo Mne, ačkoliv vašimi jsou nepřáteli? Jak špatná to bude výměna pro nespravedlivé!   
18:51   Já neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země ani jejich vlastního stvoření; a nevzal jsem si ty, kdož k bludu navádějí, za pomocníky Své.   
18:52   V den, kdy Bůh řekne:,,Zavolejte ty, jež pokládali jste za společníky Mé!“, budou je vzývat, však vyslyšeni nebudou, neboť mezi nimi umístíme propast zániku;   
18:53   a provinilí spatří oheň pekelný a usoudí, že doň budou svrženi a nenaleznou z něho úniku.   
18:54   A věru jsme předložili lidem v Koránu tomto všemožné druhy příkladů, však člověk rád se o většině věcí pře.   
18:55   Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k nim přišlo správné vedení - leda odmítnutí připustit, že dostaví se k nim obvyklý osud dávných anebo že trest je zblízka postihne.   
18:56   A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele. Avšak ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti, aby jí pravdu vyvrátili, a přijímají s posměchem znamení Má i to, před čím varováni jsou.   
18:57   A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.   
18:58   Pán tvůj je odpouštějící i pln milosrdenství. Kdyby je chtěl uchvátit za to, co si vysloužili, byl by jim jistě uspíšil trest, avšak mají lhůtu slíbenou a jinde než u Boha útočiště žádné nenajdou.   
18:59   A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou.   
18:60   A hle, pravil Mojžíš sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedospěji k soutoku dvou moří, i kdybych měl věky celé jíti tomu vstříc.“ 

18:61   A když oba dospěli k soutoku moří dvou, zapomněli na rybu svou, jež dala se svou cestou v moře unikajíc.   
18:62   A když oba ono místo minuli, pravil Mojžíš svému sluhovi: „Přines nám oběd náš, věru nás únava z této naší cesty potkala.“   
18:63   Odpověděl: „Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali, zapomněl jsem na tu rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem zapomněl, a nedal mi vzpomenout si na ni a ona na cestu svou v moři se zázračně vydala.“   
18:64   I řekl Mojžíš: „To právě je to, co hledáme.“ A oba se obrátili a po stopách svých se navrátili.   
18:65   A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,   
18:66   a Mojžíš mu řekl: „Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?“   
18:67   Odpověděl: „Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen;   
18:68   a jak bys také mohl mít trpělivost v tom, co je mimo rozsah vědění tvého?“   
18:69   Avšak Mojžíš řekl: „Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného.“   
18:70   „Chceš-li mne následovat, tedy se mne neptej na nic, pokud já sám tě nevybídnu svou zmínkou.“   
18:71   A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji provrtal. I otázal se Mojžíš: „Provrtals ji, abys utopil ty, kdož na ní cestují? Tys věru učinil věc nevídanou!“   
18:72   Odvětil: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?“   
18:73   I řekl Mojžíš: „Nekárej mne za to, že zapomněl jsem, a neukládej mi ve věci mé zkoušku těžkou!“   
18:74   A pokračovali dále, až potkali chlapce nějakého; i zabil jej a Mojžíš zvolal: „Zdaž zabils duši nevinnou, aniž právo pomsty jsi měl? Tys věru spáchal věc ohavnou!“   
18:75   Odpověděl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?“   
18:76   Mojžíš pravil: „Jestliže se tě po tomto ještě zeptám na cokoliv, tedy se zbav společnictví mého; a již se ti dostalo ode mne omluvy.“   
18:77   A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku přivedl, pravil mu Mojžíš: „Kdybys chtěl, mohlo by se ti za to dostat odměny.“   
18:78   I odvětil: „Toto znamená rozchod mezi mnou a tebou, nicméně ti chci vysvětlení toho sdělit, v čem nebyls s to trpělivost mít.   
18:79   Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá.   
18:80   A co týká se chlapce toho, rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme se, že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba, 

18:81   a přáli jsme si, aby Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž bezúhonnější aby byl a lásky jejich více byl hoden.   
18:82   A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a toto je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen.“   
18:83   A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: „Budu vám vyprávět příběh o něm.“   
18:84   Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem.   
18:85   A on za nebeským šel lanem,   
18:86   a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“   
18:87   Odpověděl: „Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.   
18:88   A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný.“   
18:89   Potom sledoval lano jiné,   
18:90   a když dospěl k slunce východu, shledal, že vychází nad lidem, jemuž jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné.   
18:91   A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo.   
18:92   Po té sledoval další lano,   
18:93   až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel.   
18:94   I řekli mu: „Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“   
18:95   Odpověděl: „To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou.   
18:96   Přineste mi kusy železa!“ A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal: „Foukejte!“ Když z toho vznikl oheň, dodal: „Přineste mi k vylití do něho mosaz roztavenou!“   
18:97   A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní.   
18:98   I řekl Dvourohý: „Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je vždy pravdivý.“   
18:99   V ten den je ponecháme, aby jeden na druhého ve vlnách dorážel. A bude zatroubeno na pozoun a shromáždíme je všechny najednou.   
18:100   V ten den pak představíme peklo nevěřícím rovnou, 

18:101   těm, jejichž oči se zavíraly před připomenutím Mým, a těm, kteří nebyli schopni slyšení.   
18:102   Domnívali se snad ti, kdož nevěřili, že si mohou brát služebníky Mé jako ochránce místo Mne?   
18:103   Rci: „Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli,   
18:104   o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili?   
18:105   To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání.   
18:106   Toto odměnou bude jejich: peklo za to, že neuvěřili a že se posmívali znamením i poslům Mým.   
18:107   Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady rajské obydlím,   
18:108   v nich věčně přebývat budou a po změně žádné toužit nebudou.“   
18:109   Rci: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“   
18:110   Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“ 

 

Kontakt