Súra 026. Básníci - část 1.

26:1   Tá sín mím.   
26:2   Toto jsou Písma zřetelného znamení.   
26:3   Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,   
26:4   však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.   
26:5   A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy se jen od něho odvrátili   
26:6   a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!   
26:7   Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin užitečných jsme na ní vyrůst dali?   
26:8   Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.   
26:9   A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.   
26:10   A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: „Jdi k lidu, jenž křivdu činí,   
26:11   k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?“   
26:12   I odpověděl: „Pane, obávám se, že mne ze lži obviní   
26:13   a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro Áróna raději!   
26:14   A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí.“   
26:15   I řekl Bůh: „Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My, naslouchajíce, budeme s vámi.   
26:16   K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva veškerého,   
26:17   odešli dítka Izraele s námi!“   
26:18   I pravil Faraón: „Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a nezůstals u nás mnohá léta věku svého?   
26:19   A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z nevděčných!“   
26:20   Mojžíš odpověděl: „Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících, 

26:21   a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.   
26:22   A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele zotročil?“   
26:23   I otázal se Faraón: „A kdo je ten Pán lidstva?“   
26:24   Odvětil: „Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - uvěřit-li dovedete!“   
26:25   I pravil Faraón k okolostojícím: „Zdaž slyšíte?“   
26:26   Řek1 Mojžíš: „Pánem vaším je i vašich dávných předků.“   
26:27   Pravil: „Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!“   
26:28   A Mojžíš pokračoval: „Je Pánem východu i západu a toho, co mezi nimi je - můžete to pochopit?“   
26:29   I zvolal Faraón: „Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!“   
26:30   I otázal se Mojžíš: „A což když ti předvedu důkaz zřetelný?“   
26:31   Faraón odpověděl: „Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!“   
26:32   I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala   
26:33   a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!   
26:34   I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: „Tohle věru je kouzelník obratný,   
26:35   jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?“   
26:36   I pravili: „Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst shromažďovatele vyšli,   
26:37   by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!“   
26:38   A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený   
26:39   a lidé byli dotázáni: „Chcete se též účastnit shromáždění?   
26:40   Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme.“ 

26:41   Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: „A dostaneme odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?“   
26:42   A odpověděl Faraón: „Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci stanete.“   
26:43   I pravil jim Mojžíš: „Hoďte, co hodit chcete!“   
26:44   A hodili provazy své a hole své, říkajíce: „Při moci Faraónově, vítězství máme zaručené!“   
26:45   Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.   
26:46   Na zem kouzelníci klaníce se padli,   
26:47   volajíce: „V Pána lidstva jsme uvěřili,   
26:48   v Pána Mojžíšova a Árónova.“   
26:49   Faraón vykřikl: „Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a všechny vás dám ukřižovat!“   
26:50   Odpověděli: „Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,   
26:51   a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k prvním věřícím patříme!“   
26:52   A vnukli jsme Mojžíšovi: „Odejdi v noci se služebníky Mými, neb věru budete pronásledováni.“   
26:53   Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,   
26:54   aby řekli: „Tamti jsou jen skupina nepočetná   
26:55   a na nás vskutku jsou rozhněváni,   
26:56   však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!“   
26:57   A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,   
26:58   od pokladnic a ze vzácných příbytků;   
26:59   a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici   
26:60   a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující. 

26:61   Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: „Teď vskutku dostiženi jsme!“   
26:62   I pravil Mojžíš: „Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!“   
26:63   A vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou do moře!“ A rozestoupilo se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.   
26:64   A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,   
26:65   a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,   
26:66   a pak jsme zničili ty druhé utopením.   
26:67   Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.   
26:68   A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.   
26:69   Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,   
26:70   když pravil otci svému a lidu svému: „Co to uctíváte?“   
26:71   Odpověděli: „Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme.“   
26:72   I otázal se jich: „A slyší vás, když je vzýváte?   
26:73   Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?“   
26:74   Odvětili: „To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již otcové naši.“   
26:75   A pravil Abraham: „Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte   
26:76   vy i dávní předkové vaši?   
26:77   To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,   
26:78   jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí   
26:79   a krmí mne a napájí,   
26:80   a když nemocen jsem, mne uzdraví 

26:81   a zemřít mi dá a pak mě oživí,   
26:82   a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední.“   
26:83   Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným   
26:84   a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným   
26:85   a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,   
26:86   a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,   
26:87   a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,   
26:88   v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí -   
26:89   kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,   
26:90   v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží   
26:91   a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,   
26:92   a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali   
26:93   kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci?'   
26:94   A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící   
26:95   a všechna vojska Iblísova.   
26:96   A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:   
26:97   ,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,   
26:98   když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.   
26:99   A svedli nás z cesty jedině hříšníci,   
26:100   a nemáme přímluvce žádného 

26:101   ani přítele věrného,   
26:102   kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`“   
26:103   Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.   
26:104   A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.   
26:105   A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,   
26:106   když bratr jejich Noe jim říkal: „Což nebudete bohabojní?   
26:107   Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,   
26:108   Boha se bojte a mne poslouchejte!   
26:109   Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.   
26:110   Boha se bojte a mne poslouchejte!“   
26:111   I řekli: „Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?“   
26:112   A Noe odvětil: „Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,   
26:113   a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!   
26:114   Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,   
26:115   já jsem jen varovatel zjevný!“   
26:116   A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován budeš!“   
26:117   Řekl: „Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,   
26:118   rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň mne i ty, kdož se mnou uvěřili!“   
26:119   A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem plným   
26:120   a pak jsme utopili ty, kteří zbyli. 

 

Kontakt