26:1 Tá sín mím.
26:2 Toto jsou Písma zřetelného znamení.
26:3 Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,
26:4 však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.
26:5 A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy se jen od něho odvrátili
26:6 a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!
26:7 Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin užitečných jsme na ní vyrůst dali?
26:8 Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
26:9 A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
26:10 A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: „Jdi k lidu, jenž křivdu činí,
26:11 k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?“
26:12 I odpověděl: „Pane, obávám se, že mne ze lži obviní
26:13 a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro Áróna raději!
26:14 A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí.“
26:15 I řekl Bůh: „Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My, naslouchajíce, budeme s vámi.
26:16 K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva veškerého,
26:17 odešli dítka Izraele s námi!“
26:18 I pravil Faraón: „Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a nezůstals u nás mnohá léta věku svého?
26:19 A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z nevděčných!“
26:20 Mojžíš odpověděl: „Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících,
26:21 a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.
26:22 A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele zotročil?“
26:23 I otázal se Faraón: „A kdo je ten Pán lidstva?“
26:24 Odvětil: „Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - uvěřit-li dovedete!“
26:25 I pravil Faraón k okolostojícím: „Zdaž slyšíte?“
26:26 Řek1 Mojžíš: „Pánem vaším je i vašich dávných předků.“
26:27 Pravil: „Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!“
26:28 A Mojžíš pokračoval: „Je Pánem východu i západu a toho, co mezi nimi je - můžete to pochopit?“
26:29 I zvolal Faraón: „Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!“
26:30 I otázal se Mojžíš: „A což když ti předvedu důkaz zřetelný?“
26:31 Faraón odpověděl: „Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!“
26:32 I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala
26:33 a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!
26:34 I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: „Tohle věru je kouzelník obratný,
26:35 jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?“
26:36 I pravili: „Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst shromažďovatele vyšli,
26:37 by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!“
26:38 A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený
26:39 a lidé byli dotázáni: „Chcete se též účastnit shromáždění?
26:40 Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme.“
26:41 Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: „A dostaneme odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?“
26:42 A odpověděl Faraón: „Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci stanete.“
26:43 I pravil jim Mojžíš: „Hoďte, co hodit chcete!“
26:44 A hodili provazy své a hole své, říkajíce: „Při moci Faraónově, vítězství máme zaručené!“
26:45 Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.
26:46 Na zem kouzelníci klaníce se padli,
26:47 volajíce: „V Pána lidstva jsme uvěřili,
26:48 v Pána Mojžíšova a Árónova.“
26:49 Faraón vykřikl: „Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a všechny vás dám ukřižovat!“
26:50 Odpověděli: „Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,
26:51 a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k prvním věřícím patříme!“
26:52 A vnukli jsme Mojžíšovi: „Odejdi v noci se služebníky Mými, neb věru budete pronásledováni.“
26:53 Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,
26:54 aby řekli: „Tamti jsou jen skupina nepočetná
26:55 a na nás vskutku jsou rozhněváni,
26:56 však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!“
26:57 A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,
26:58 od pokladnic a ze vzácných příbytků;
26:59 a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici
26:60 a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující.
26:61 Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: „Teď vskutku dostiženi jsme!“
26:62 I pravil Mojžíš: „Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!“
26:63 A vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou do moře!“ A rozestoupilo se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.
26:64 A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,
26:65 a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,
26:66 a pak jsme zničili ty druhé utopením.
26:67 Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.
26:68 A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
26:69 Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,
26:70 když pravil otci svému a lidu svému: „Co to uctíváte?“
26:71 Odpověděli: „Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme.“
26:72 I otázal se jich: „A slyší vás, když je vzýváte?
26:73 Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?“
26:74 Odvětili: „To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již otcové naši.“
26:75 A pravil Abraham: „Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte
26:76 vy i dávní předkové vaši?
26:77 To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,
26:78 jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí
26:79 a krmí mne a napájí,
26:80 a když nemocen jsem, mne uzdraví
26:81 a zemřít mi dá a pak mě oživí,
26:82 a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední.“
26:83 Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným
26:84 a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným
26:85 a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,
26:86 a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,
26:87 a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,
26:88 v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí -
26:89 kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,
26:90 v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží
26:91 a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,
26:92 a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali
26:93 kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci?'
26:94 A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící
26:95 a všechna vojska Iblísova.
26:96 A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:
26:97 ,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,
26:98 když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.
26:99 A svedli nás z cesty jedině hříšníci,
26:100 a nemáme přímluvce žádného
26:101 ani přítele věrného,
26:102 kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`“
26:103 Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
26:104 A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
26:105 A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,
26:106 když bratr jejich Noe jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
26:107 Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
26:108 Boha se bojte a mne poslouchejte!
26:109 Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
26:110 Boha se bojte a mne poslouchejte!“
26:111 I řekli: „Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?“
26:112 A Noe odvětil: „Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,
26:113 a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!
26:114 Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,
26:115 já jsem jen varovatel zjevný!“
26:116 A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován budeš!“
26:117 Řekl: „Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,
26:118 rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň mne i ty, kdož se mnou uvěřili!“
26:119 A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem plným
26:120 a pak jsme utopili ty, kteří zbyli.