Súra 037. Stojící v řadách - část 2.

37:101   A oznámili jsme mu radostnou zvěst o chlapci povahy mírné.   
37:102   A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: „Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?“ I odvětil: „Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“   
37:103   A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi,   
37:104   zvolali jsme naň: „Abrahame,   
37:105   věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme -   
37:106   vždyť byla to jen zjevná zkouška!“   
37:107   A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili   
37:108   a u posledních jsme mu požehnali:   
37:109   „Mír budiž s Abrahamem!“   
37:110   Takto odměňujeme dobro konající,   
37:111   vždyť on byl služebník Náš věřící!   
37:112   A oznámili jsme mu radostnou zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným patřící.   
37:113   Pak požehnali jsme jemu i Izákovi; a mezi jejich potomky jsou někteří, kdož dobro konají, však jiní sami na sobě křivdu zjevnou páchají.   
37:114   A dobrodiním jsme také Mojžíše a Áróna zahrnuli   
37:115   a před pohromou nesmírnou jsme je oba i lid jejich zachránili   
37:116   a pomoc jsme jim poskytli, takže vítěznými se stali,   
37:117   a Písmo nanejvýš zřetelné jsme jim darovali   
37:118   a oba po stezce přímé jsme vedli   
37:119   a u posledních jsme jim požehnali:   
37:120   „Mír budiž s Mojžíšem a Árónem!“ 

37:121   Takto odměňujeme dobro konající,   
37:122   vždyť oba patří mezi služebníky Naše věřící!   
37:123   Také Eliáš byl z vyslanců Božích,   
37:124   když k lidu svému pravil: „Což bohabojní nebudete, a   
37:125   Baala vzývat chcete a nejlepšího ze stvořitelů opustíte,   
37:126   Boha, Pána svého i Pána vašich předků dávných?“   
37:127   Však za lháře ho prohlásili, a věru budou předvedeni   
37:128   kromě těch, kdož služebníky Božími upřímnými byli.   
37:129   A u posledních jsme mu požehnali:   
37:130   „Mír budiž s Eliášem!“   
37:131   Takto odměňujeme dobro konající,   
37:132   vždyť on byl služebník Náš věřící!   
37:133   A také Lot byl vskutku mezi Božími vyslanci,   
37:134   když jsme jej i rodinu jeho celou zachránili   
37:135   kromě stařeny jedné, jež zůstala s opozdilci,   
37:136   a potom jsme všechny ostatní zahubili.   
37:137   A věru kolem měst jejich za jitra procházíte   
37:138   i za noci; což to nepochopíte?   
37:139   A rovněž Jonáš jedním z vyslanců Božích byl,   
37:140   když na loď naloženou se uchýlil 

37:141   a vrhal los a byl tím, jenž ztratil,   
37:142   a pohltila jej ryba, zatímco pokárání zasloužil.   
37:143   A kdyby nebyl z těch, kdož Boha oslavují,   
37:144   byl by jistě v břiše jejím zůstal až do dne vzkříšení.   
37:145   A vyvrhli jsme jej chorého na břeh pustý   
37:146   a dali jsme nad ním vyrůst keři tykvovému.   
37:147   Potom jsme jej ke sto tisícům či více nevěřícím poslali,   
37:148   a uvěřili a užívání života jsme jim na čas popřáli.   
37:149   Dotaž se jich, proč Pán tvůj má dcery mít, když oni přece mají syny,   
37:150   či zda byli svědky toho, že stvořili jsme anděly jako ženy?   
37:151   Což není to jen výmysl jejich, když hovoří:   
37:152   „Bůh zplodil“ - a věru jsou to lháři!   
37:153   A že by si místo synů vyvolil dcery?   
37:154   Co je s vámi, že máte takové názory?   
37:155   Což se nevzpamatujete?   
37:156   Anebo snad pravomoc zjevnou k tomu máte?   
37:157   Předložte tedy Písmo své, jste-li pravdomluvní!   
37:158   A učinili Boha s džiny příbuzným, však džinové dobře již vědí, že sami budou před Pána předvedeni.   
37:159   Oč slavnější je Bůh než to, co lživě Mu připisují,   
37:160   kromě služebníků Božích upřímných. 

37:161   A ani vy, ani to, co uctíváte,   
37:162   nikoho proti Bohu vzbouřit nemůžete   
37:163   kromě toho, jenž hořet bude v pekle.   
37:164   Není mezi námi nikoho, kdo by neměl místo určené,   
37:165   my věru pak jsme ti, kdo v řadách stojí,   
37:166   a také ti, kdož Pána svého oslavují!   
37:167   Nevěřící sice říkají:   
37:168   „Kdybychom měli nějaké připomenutí od předků svých dávných,   
37:169   věru bychom byli také ze služebníků Božích upřímných!“   
37:170   Však přesto v ně nevěří a záhy poznají!   
37:171   Slovo Naše již dříve bylo dáno služebníkům Našim poslaným,   
37:172   že od Nás pomoc vždy dostanou   
37:173   a že vojska Naše pro ně vítězství přinesou.   
37:174   Odvrať se od nich na dobu krátkou   
37:175   a pozoruj je; však oni také záhy zpozorují!   
37:176   Cožpak doopravdy uspíšení trestu Našeho požadují?   
37:177   Až pak trest na jejich nádvoří sestoupí, špatné to bude jitro pro ty, kdož byli varováni marně.   
37:178   Odvrať se tedy od nich dočasně   
37:179   a pozoruj je, však oni také záhy zpozorují!   
37:180   Oč slavnější je Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu lživě připisují! 

37:181   Mír budiž všem vyslancům Božím   
37:182   a chvála Bohu, Pánu lidstva!