42:1 Há mím
42:2 ´ajn sín qáf!
42:3 Takto Bůh mocný, moudrý vnuká tobě a těm, kdož byli před tebou, zjevení.
42:4 Jemu náleží vše, co je na nebesích a co je na zemi, a On vznešený je i nesmírný.
42:5 Nebesa se div v krovu svém nerozpoltí, zatímco andělé slávu Pána svého pějí a o odpuštění Jej prosí pro ty, kdož na zemi žijí. Což není Bůh věru odpouštějící a slitovný?
42:6 Ty, kdož si vzali ochránce jiné vedle Něho, ty Bůh dobře střeží - ty však nad nimi nejsi dozorcem žádným.
42:7 Takto jsme ti vnukli Korán arabský, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem ní žijí, a abys je varoval přede dnem zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Jedna skupina z nich se pak octne v ráji a skupina jiná v plameni šlehajícím.
42:8 Kdyby Bůh chtěl, učinil by vás věru národem jediným, avšak On uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco nespravedliví nebudou mít ochránce ani pomocníka.
42:9 Naopak, oni si vzali ochránce jiné vedle Něho, ačkoliv Bůh jediným je ochráncem. On mrtvé oživuje a všemocný je nad každou věcí.
42:10 A ať již na cokoliv máte různé názory, rozsouzení toho patří Bohu. „Takový je Bůh, Pán můj, na Něho spoléhám a k Němu se kajícně obracím.
42:11 Stvořitel nebes a země, jenž učinil vám manželky vaše z vás samých a stvořil zvířata v párech, a tím vás rozmnožuje. A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.
42:12 On klíče k nebesům i zemi má a On hojně uštědřuje obživu, komu chce, i odměřuje ji, komu chce - On o každé věci je vševědoucí.“
42:13 On vám uzákonil jako náboženství to, co kdysi uložil Noemu - a to, co jsme vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi: „Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich!“ Jak nesnesitelné je pro modloslužebníky to, k čemu je vyzýváš! Bůh si k tomu vybírá, koho chce, a vede k tomu toho, kdo kajícně se k Němu obrací.
42:14 A rozštěpily se národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby nebylo slova, jež již dříve přišlo od Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již rozsouzeno. A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých pochybnostech o něm byli.
42:15 Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: „Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás všechny a u Něho je cíl konečný.“
42:16 Ti, kteří uvádějí důvody proti Bohu poté, co Mu bylo odpovězeno, těch důvody jsou u Pána jejich nicotné. Hněv Jeho se proti nim obrátí a je očekává trest přísný.
42:17 Bůh je ten, kdo seslal Písmo s pravdou i váhu; a víš ty vůbec, zda Hodina není snad již blízká?
42:18 Ti, kdož v ni nevěří, se ji snaží uspíšit, zatímco ti, kdož věří, se jí obávají a vědí, že ona je skutečností. Což nejsou ti, kdož o Hodině pochybují, v dalekém bloudění?
42:19 Bůh ke služebníkům Svým je láskyplný, a uštědřuje, komu chce - On silný je i mocný.
42:20 Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím.
42:21 Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil? Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno, však nespravedlivé trest bolestný očekává.
42:22 Pak uvidíš nespravedlivé třást se strachem z toho, co si vysloužili, až trest na ně bude dopadat. Ti však, kdož uvěřili a dobré skutky konali, na lučinách rajských budou dlít a vše, co přát si budou, u Pána svého budou mít - a to přízeň je nesmírná.
42:23 A toto je to, co Bůh oznamuje jako zvěst radostnou služebníkům Svým, kteří uvěřili a zbožné skutky konali. Rci: „Nežádám od vás odměnu žádnou leč lásku k bližním!“ Kdokoliv uskuteční něco dobrého, tomu rovněž rozmnožíme dobré, vždyť Bůh věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý.
42:24 Což neříkají: „On vymyslil si o Bohu lež!“ Kdyby Bůh chtěl, zapečetil by srdce tvé. Bůh však zahladí to, co je falešné, a uskuteční pravdu slovem Svým, vždyť On o všem, co v hrudích je skryto, dobře ví.
42:25 On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky jim odpouští a dobře ví, co konáte.
42:26 On vyslyší ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své přízně; pro nevěřící pak určil trest přísný.
42:27 Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s mírou to, co chce. On věru je o služebnících Svých dobře zpraven a dobře je vidí.
42:28 On je ten, kdo déšť hojný sesílá poté, co lidé již naději ztratili, a milosrdenství Své rozšiřuje. On ochránce je a chvályhodný.
42:29 A k znamením Jeho patří stvoření nebes a země i živočichů, jež na ní rozmnožil; a kdyby chtěl, mohl by je všechny shromáždit.
42:30 A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští.
42:31 Vy nejste s to uniknout zásahu Jeho na zemi a nemáte vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.
42:32 A ke znamením Jeho patří i lodi moře brázdící, jež jako kopce jsou;
42:33 a když se mu zlíbí, utišuje vítr a tehdy lodi zůstanou nehybné na hladině moře. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého a vděčného.
42:34 Anebo jim dá ztroskotat za to, co si vysloužili, avšak On také mnohé promíjí.
42:35 A poznají ti, kdož ohledně znamení Našich se hádají, že pro ně úniku není.
42:36 Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána svého spoléhají,
42:37 a pro ty, kdož velkým hříchům a neřestem se vyhýbají, a když rozhněváni jsou, odpouštějí,
42:38 a pro ty, kdož Pánu svému odpovídají a modlitby své dodržují a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají,
42:39 a pro ty, kteří si vzájemně pomáhají, když postihne je bezpráví.
42:40 A odměnou za špatné je jen špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje.
42:41 Proti těm pak, kdož vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim ukřivděno, není věru důvodu k zakročení;
42:42 však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný.
42:43 A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to patří k podstatě věci.
42:44 Komu Bůh dal zbloudit, ten nebude mít po Něm ochránce žádného; a uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest svůj: „Je způsob nějaký, jak jej odvrátit?“
42:45 A uvidíš je, až budou předvedeni před peklo, ponížené a zahanbené hledět zrakem vylekaným; a ti,4589 kdož uvěřili, řeknou: „Ztraceni jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i rodinám svým, v den zmrtvýchvstání.“ A vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu trvalého.
42:46 A nebudou mít kromě Boha ochránce žádného, který by mohl jim pomoci. Však ten, komu Bůh dal zbloudit, pro toho není cesta žádná.
42:47 Odpovězte tedy Pánu svému, dříve než dostaví se od Boha den, jejž nelze zadržet; v ten den nebude pro vás útulku ani zapírání nijakého.
42:48 Jestliže se však i nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali jako dozorce; tobě přísluší jedině předat sdělení. Když dáme okusit člověku milosrdenství Svého, raduje se z něho, avšak když postihneme jej něčím zlým za to, co ruce jeho spáchaly. . . vždyť člověk je vskutku nevděčný.
42:49 Bohu náleží království na nebesích a na zemi; On tvoří, co chce, a podle libosti dává dcery jednomu a syny druhému
42:50 anebo z nich činí páry, syny i dcery, anebo činí neplodným, koho chce, neb On vševědoucí je i všemocný.
42:51 A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý.
42:52 A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé,
42:53 po stezce Boha, jemuž náleží vše, co na nebesích je i na zemi. Což k Bohu se nevracejí věci všechny?